Oxid germaničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oxid germaničitý
GeO2powder.jpg
Obecné
Systematický název Oxid germaničitý
Anglický název Germanium dioxide
Německý název Germanium(IV)-oxid
Sumární vzorec GeO2
Vzhled bílý prášek nebo bezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES O=[Ge]=O
Číslo RTECS LY5240000
Vlastnosti
Molární hmotnost 104,59 g/mol
Teplota tání 1 086 °C (α)
1 117 °C (β)
Teplota změny krystalové modifikace 1 049 °C (α → β)
Hustota 6,239 g/cm3 (α, 15 °C)
4,228 g/cm3 (β)
Index lomu nD= 1,650 (β)
Rozpustnost ve vodě modifikace α
nerozpustná
modifikace β
0,447 g/100 ml (25 °C)
1,07 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
silné kyseliny (α i β)
silné zásady (α i β)
Struktura
Krystalová struktura čtverečná (α)
šesterečná (β)
Hrana krystalové mřížky α-modifikace
a= 439,63 pm
c= 286,26 pm
β-modifikace
a= 498,7 pm
c= 565,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −580,2 kJ/mol (α)
−551,3 kJ/mol (β)
−537,5 kJ/mol (amorfní)
Entalpie tání ΔHt 420,3 J/g (α)
201,7 J/g (β)
Standardní molární entropie S° 39,7 JK−1mol−1 (α)
55,3 JK−1mol−1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −521,6 kJ/mol (α)
−497,3 kJ/mol (β)
Izobarické měrné teplo cp 0,480 JK−1g−1 (α)
0,498 JK−1g−1 (β)
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22
S-věty žádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid germaničitý je oxidem germania, které v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny germaničité.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Je používán při výrobě optického skla a v katodách.[1] Pro užití jako polovodič v tranzistorech a diodách musí mít čistotu 99,999 %.[2]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Stavba molekulové mřížky se velmi podobá SiO2 a vyskytuje se zejména ve struktuře podobné křemenu. Díky většímu atomovému poloměru může tvořit strukturní buňky nejen s uspořádáním GeO4 (tetraedrické) podobným křemeni, ale také GeO5 (triagonálně bipyramidální) a GeO6 (oktaedrické).[3]

Více o těchto uspořádáních se můžete dozvědět v článku hybridizace.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

V koncentrované HCl se rozpouští za vzniku [GeCl6]−2 . Se zásadami tvoří germaničitany. V příslušných reakcích tvoří germaničité analogy křemičitanů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STELLMAN, Jeanne Mager. Encyclopaedia of Occupational Health and Safety: Chemical, industries and occupations. [s.l.]: International Labour Organization, 1998. Dostupné online. ISBN 978-9-22109-816-4. (anglicky) 
  2. KREBS, Robert E. The history and use of our earth's chemical elements: a reference guide. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-31333-438-2. S. 200. (anglicky) 
  3. HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1.. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 458. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anorganická chemie, Catherine E. Housecroft a Alan G. Sharpe, vydala: VŠCHT Praha, 2014 ISBN 978-0-273-74275-3
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.