Oxid rheničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oxid rheničitý
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O

Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O

Obecné
Systematický název Oxid rheničitý
Anglický název Rhenium(IV) oxide
Německý název Rhenium(IV)-oxid
Sumární vzorec ReO2
Vzhled Šedá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo EC (enzymy) 234-839-0
Vlastnosti
Molární hmotnost 218,206 g/mol
Teplota rozkladu 1000 °C
Hustota 11,4 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Bezpečnost
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Teplota vznícení Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO2. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.[1] Používá se jako katalyzátor.

Syntéza a reakce[editovat | editovat zdroj]

Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:[2]

2 Re2O7 + 3 Re → 7 ReO2

Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:

7 ReO2 → 2 Re2O7 + 3 Re

Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:[3]

2 NaOH + ReO2 → Na2ReO3 + H2O

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
  3. G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.