Oxid telluričitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid telluričitý
Obecné
Systematický názevOxid telluričitý
Anglický názevTellurium dioxide, tellurium(IV)oxide
Německý názevTellurdioxid
Sumární vzorecTeO2
VzhledBílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7446-07-3
PubChem62638
UN kód397E9RKE83
SMILESTe(=O)=O
InChI1S/O2Te/c1-3-2
Vlastnosti
Molární hmotnost159,60 g/mol
Teplota tání732,6 °C
Teplota varu1 245 °C (rozklad)
Hustota6,02 g/cm3 (α, 20 °C)
5,91 g/cm3 (β, 0 °C)
5,87 g/cm3 (β, 20 °C)
Index lomuβ-modifikace
nLia= 2,00
nLib= 2,18
nLic= 2,35
Rozpustnost ve vodě0,000 67 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
silné kyseliny
silné zásady (na telluričitany)
Měrná magnetická susceptibilita−1,39×10−6 cm3g−1 (18 °C)
Struktura
Krystalová strukturačtverečná (α)
kosočtverečná (β)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 481 pm
c= 761,3 pm
β-modifikace
a= 561,7 pm
b= 1 203,4 pm
c= 546,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−321,7 kJ/mol (α)
−323 kJ/mol (β)
Entalpie tání ΔHt185 J/g
Entalpie varu ΔHv1 285 J/g
Standardní molární entropie S°56,6 JK−1mol−1 (α)
79,5 JK−1mol−1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−264,6 kJ/mol (α)
−270 kJ/mol (β)
Izobarické měrné teplo cp0,401 JK−1g−1 (α)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid telluričitý je jedním z oxidů telluru, který v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny telluričité. V přírodě se vyskytuje jako minerál paratellurit, který krystaluje v čtvercové modifikaci, a minerál tellurit, který krystaluje v kosočtverečné modifikaci.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Tellurium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.