Oxid praseodymito-praseodymičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oxid praseodymito-praseodymičitý
     Pr3+/4+      O2−
     Pr3+/4+
     O2−
Obecné
Systematický název Oxid praseodymito-praseodymičitý
Německý název Praseodym(III,IV)-oxid
Funkční vzorec Pr2O3 · 4 PrO2
Sumární vzorec Pr6O11
Vzhled černá bezzápašná pevná látka[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
Vlastnosti
Molární hmotnost 1 021,44 g/mol
Teplota tání 2 500 °C[1]
Teplota varu 4 200 °C[1]
Hustota 6,5 g/cm3 (při 20 °C v pevném stavu)[1]
Rozpustnost ve vodě prakticky nerozpustný ve vodě[1]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-věty H315, H319, H335
P-věty P261, P305+351+338[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) je chemická sloučenina prvků praseodymu a kyslíku, kterou lze zařadit mezi oxidy kovů.

Výskyt v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý se v přírodě nejčastěji vyskytuje jako příměs v některých minerálech, např. v bastnesitu, monazitu nebo xenotimu.[2]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý je černá pevná látka bez vůně, či zápachu, prakticky zcela nerozpustná ve vodě.[1] V základní struktuře je trojmocný praseodym zastoupen dvakrát, čtyřmocný čtyřikrát, formálně správnější by tedy byl funkční vzorec Pr2O3 · 4 PrO2. Krystalizuje v kubické krystalografické soustavě se strukturou fluoritu, kde však 1/12 kyslíkových pozic zůstává neobsazena; mřížková konstanta zde činí 5,468 Å.[3][4][5] Rozkládá se při kontaktu s vodní párou za vzniku oxidu praseodymičitého a hydroxidu praseodymitého.[6]

Za povšimnutí stojí též fakt, že existuje ještě jedna mezifáze mezi oxidem praseodymitým a oxidem praseodymičitým, s funkčním vzorcem 2 Pr2O3 · n PrO2 (kde n je libovoné číslo mezi 0 a 8), respektive sumárním vzorcem PrnO2n−2 (kde n je libovolné číslo mezi 4 a 12).[7]

Příprava/výroba[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý může být získán jednoduchým spálením praseodymu za přítomnosti kyslíku.[8]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Oxid praseodymito-praseodymičitý se pro svoji sytě černou barvu používá například při barvení skla nebo keramiky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praseodym(III,IV)-oxid na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Záznam sloučeniny CAS 12037-29-5 v databázi GESTIS Institutu bezpečnosti a zdraví německé asociace pojišťovatelů, zadán dne 2. února 2013.
  2. SASTRI, V. S.; BUNZLI, Jean-Claude G.; RAMACHANDRA RAO, V. Modern Aspects of Rare Earths and Their Complexes. [s.l.]: Elsevier Science & Technology ISBN 978-0-44451010-5. S. 13. 
  3. JØRGENSEN, Christian Klixbüll; RIITERSHAUS, Elfriede. Powder-diagram and Spectroscopic Studies of Mixed Oxides of Lanthanides and Quadrivalent Metals. Mat. Fys. Medd. Dan. Vid. Selsk.. 1967, roč. 15, čís. 35, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-02. 
  4. MCCULLOUGH, J. D. An X-Ray Study of the Rare-earth Oxide Systems: CeIV—NdIII, CrIV—PrIII, CeIV—PrIV and PrIV—NdIII. Journal of the American Chemical Society. 1950, roč. 72, čís. 3, s. 1386–1390. DOI:10.1021/ja01159a085. 
  5. GUTH, E. Daniel; HOLDEN, J. R.; BAENZIGER, N. C.; EYRING, LeRoy. Praseodymium Oxides. II. X-Ray and Differential Thermal Analyses. Journal of the American Chemical Society. 1954, roč. 76, čís. 20, s. 5239–5242. DOI:10.1021/ja01649a088. 
  6. BECKY L., Treu; FAHRENHOLTZ, William; O'KEEFE, Matthew; MORRIS, Eric; ALBERS, Richard. Effect of Phase on the Electrochemical and Morphological Properties of Praseodymium-Based Coatings. ECS Transactions. 2011, roč. 35, čís. 33, s. 53–66. DOI:10.1149/1.3577753. 
  7. MASHELKAR, R. A. Solid State Chemistry: Selected Papers of C N R Rao. [s.l.]: World Scientific, 1995. ISBN 981279589-8. S. 339. 
  8. ADACHI, Ginya; IMANAKA, Nobuhito; KANG, Zhen Chuan. Binary rare earth oxides. [s.l.]: Springer Netherlands, 2004. ISBN 978-1-40202568-6. S. 166. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARTIN, R. L. Oxides of Praseodymium. Nature. 4. února 1950, roč. 165, čís. 4188, s. 202–203. DOI:10.1038/165202b0. 
  • WEISEMOELLER, T.; DEITER, C.; BERTRAM, F.; GEVERS, S.; GIUSSANI, A.; ZAUMSEIL, P.; SCHROEDER, T. Epitaxy of single crystalline PrO2 films on Si(111). Applied Physics Letters. 2008, roč. 93, čís. 3, s. 032905. Dostupné online [PDF]. DOI:10.1063/1.2958227. 
  • SHAMSHI HASSAN, M.; SHAHEER AKHTAR, M.; SHIM, Kyung-Bo; YANG, O-Bong. Morphological and Electrochemical Properties of Crystalline Praseodymium Oxide Nanorods. Nanoscale Research Letters. 2010, roč. 5, čís. 4, s. 735–740. DOI:10.1007/s11671-010-9547-8. 
  • FERRO, Sergio. Physicochemical and Electrical Properties of Praseodymium Oxides. International Journal of Electrochemistry. 2011, roč. 2011, čís. 561204, s. 1–7. DOI:10.4061/2011/561204. 

Související články[editovat | editovat zdroj]