Oxid promethitý
| Oxid promethitý | |
|---|---|
 Pm2O3 s krychlovou soustavou | |
 Pm2O3 se šesterečnou soustavou | |
| Obecné | |
| Systematický název | oxid promethitý |
| Anglický název | promethium(III) oxide |
| Sumární vzorec | Pm2O3 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12036-32-7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 337,824 g/mol |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v diethyletheru |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová, jednoklonná, šesterečná |
| Bezpečnost | |
| R-věty | ? |
| S-věty | ? |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid promethitý (Pm2O3) je oxidem trojmocného promethia. Jde o nejčastější formu promethia. Je radioaktivní.
Krystalická struktura[editovat | editovat zdroj]
Oxid promethitý má tři hlavní krystalické mřížky:[1][p 1]
| Krystalografická soustava | Pearsonův symbol | Prostorová grupa | No. | a,b,c (nm) | β(deg) | Z | Hustota (g/cm3) |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| krychlová | cI80 | Ia3 | 206 | 1,099 | 16 | 6,85 | |
| jednoklonná | mS30 | C2/m | 12 | 1,422; 0,365; 0,891 | 100.1 | 6 | 7,48 |
| šesterečná | hP5 | P3m1 | 164 | 0,3802; 0,3802; 0,5954 | 1 | 7,62 |
- ↑ a, b a c jsou mřížkové parametry, No. je identifikátor prostorové grupy dle Mezinárodní krystalografické unie, Z je počet vzorcových jednotek v buňce, hustota je vypočítána z dat rentgenové difrakce.
Krychlová mřížka, která je stabilní při nižší teplotách, přechází při zahřátí na 750–800 °C na jednoklonnou, přičemž tato transformace je vratná pouze dalším tavením oxidu. Přechodová teplota mezi jednoklonnou a šesterečnou mřížkou je pak 1740 °C.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Promethium(III) oxide na anglické Wikipedii.
- ↑ CHIKALLA, T. D.; MCNEILLY, C. E.; ROBERTS, F. P. Polymorphic Modifications of Pm2O3. Journal of the American Ceramic Society. 1972, s. 428. DOI 10.1111/j.1151-2916.1972.tb11329.x.
