Oxid dusitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid dusitý
3D model molekuly N2O3
3D model molekuly N2O3
2D schéma molekuly N2O3
2D schéma molekuly N2O3
Obecné
Systematický název Oxid dusitý
Anglický název Dinitrogen trioxide
Německý název Distickstofftrioxid
Sumární vzorec N2O3
Vzhled Namodralý plyn (tmavě modrá kapalina nebo krystaly)
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
ChEBI
Vlastnosti
Molární hmotnost 76,012 g/mol
Teplota tání −102 °C
Teplota varu 3 °C (rozklad na NO a NO2)
Hustota 1,447 g/cm³ (2 °C)
1,782 g/cm³ (−195 °C)
Měrná magnetická susceptibilita 3,81×10−6 cm3g−1 (−16 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 83,76 kJ/mol
50,31 kJ/mol (kapalina)
Standardní molární entropie S° 312,3 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 139,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,863 5 JK-1g-1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R26, R34
S-věty S1/2, S9, S26, S28,

S36/37/39, S45

NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid dusitý (N2O3) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství je nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO2) za teploty nižší než -21 °C.

NO + NO2 → N2O3

Tato sloučenina je však stabilní pouze v pevném a kapalném stavu, při dosažení bodu varu (3 °C) se rychle rozkládá zpět na NO a NO2.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Oxid dusitý nemá žádný technický význam. Teoreticky sice může být použitý při výrobě kyseliny dusité (HNO2):

N2O3 + H2O → 2 HNO2,

ale takto vzniklá kyselina dusitá je velice nestabilní a rychle se rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3 HNO2 → HNO3 + 2 NO + H2O.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Vohlídal, Alois Julák, Karel Štulík: Chemické a analytické tabulky, Grada, Praha 1999, ISBN 80-7169-855-5
  • František Jursík: Anorganická chemie nekovů, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha 2002, ISBN 80-7080-504-8
  • Heinrich Remy: Anorganická chemie – I. díl, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1961
  • Norman Neill Greenwood, Alan Earnshaw: Chemie prvků – svazek I, Informatorium, Praha 1993, ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]