Oxid titanitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid titanitý
Systematický názevOxid titanitý
Anglický názevTitanium(III) oxide
Německý názevTitan(III)-oxid
Sumární vzorecTi2O3
Vzhledfialovočerná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1344-54-3
PubChem123111
Vlastnosti
Molární hmotnost143,76 g/mol
Teplota tání1 720 °C
Teplota rozkladu2 130 °C
Hustota4,56 g/cm³
Tvrdost6,5
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyselina sírová
kyselina chlorovodíková (ne)
kyselina dusičná (ne)
Měrná magnetická susceptibilita10,97×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Hrana krystalové mřížkya= 542 pm
α= 56°50´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 521 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt361 J/g
Standardní molární entropie S°78,78 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 434 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,677 3 JK−1g−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid titanitý (Ti2O3) je sloučenina titanu a kyslíku. Připravuje se reakcí oxidu titaničitého s kovovým titanem při 1 600 °C. Stejně jako ostatní titanité sloučeniny se na vzduchu oxiduje:

2 Ti2O3 + O2 → 4 TiO2

Ti2O3strukturu jako oxid hlinitý Al2O3 (korund). Reaguje s oxidujícími kyselinami. Má polovodivé vlastnosti, které se při cca 200 °C mění na vodivost kovového typu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium(III) oxide na anglické Wikipedii.

  1. GREENWOOD, Norman N.; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. Oxford: Butterworth Heinemann, 1997. ISBN 0080379419. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.