Oxid arsenitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid arsenitý
Oxid arsenitý Strukturní vzorec dimeru Prostorový vzorec oxidu arsenitého
Obecné
Systematický název Oxid arsenitý
Triviální název Arsenik
Otrušík
Ostatní názvy Utrejch
Utrých
Anglický název Arsenic trioxide
Německý název Arsen(III)-oxid
Sumární vzorec As4O6
Vzhled Bílá pevná látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 197,841 5 g/mol (As2O3)
395,682 8 g/mol (As4O6)
Teplota tání 278 °C (modifikace α)
314 °C (modifikace β)
Teplota varu 457,2 °C (modifikace α)
457,2 °C (modifikace β)
Teplota sublimace 193 °C (modifikace γ)
Hustota 3,865 g/cm3 (modifikace α, 25 °C)
4,15 g/cm3 (modifikace β, 25 °C)
3,738 (modifikace γ)
Tvrdost 1,5
Disociační konstanta pKa 9,2
Rozpustnost ve vodě 1,21 g/100 ml (0 °C)
2,047 g/100 ml (25 °C)
2,93 g/100 ml (40 °C)
4,4 g/100 ml (60 °C)
5,6 g/100 ml (75 °C)
8,16 g/100 ml (98,5 °C) (modifikace α)
3,738 g/100 ml (20 °C)
10,14 g/100 ml (100 °C) (modifikace γ)
Měrná magnetická susceptibilita -2,978·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová (modifikace α)
jednoklonná (modifikace β)
amorfní (modifikace γ)
Hrana krystalové mřížky a= 1 107,44 (modifikace α)
a:b:c = 0,409:1:0,349 (modifikace β)
Dipólový moment D
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 334,7 kJ/mol (modifikace α)
-1 331,6 J/mol (modifikace β)
Entalpie tání ΔHt 122,6 J/g (modifikace α)
141,8 J/g (modifikace β)
Entalpie varu ΔHv 114 J/g (modifikace α)
141,8 J/g (modifikace β)
Standardní molární entropie S° 233,5 JK-1mol-1 (modifikace α)
245 JK-1mol-1 (modifikace β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 176,4 kJ/mol (modifikace α)
-1 178,8 J/mol (modifikace β)
Izobarické měrné teplo cp 0,516 JK-1g-1 (25 °C, modifikace α)
0,561 JK-1g-1 (25 °C, modifikace β)
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R45, R28, R34, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
2
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid arsenitý, známý také pod triviálním názvem arsenik nebo otrušík, případně pod staršími českými jmény utrejch nebo utrých, je jeden ze tří[zdroj?] oxidů arsenu. Setkáváme se s ním nejčastěji v podobě bílého krystalického nebo amorfního prášku nebo hrudek. Jedná se o látku bez zápachu, velmi toxickou. Arsen má rovněž karcinogenní účinky, tudíž může při dlouhodobé otravě dojít k rozvoji nádorů, např. rakoviny kůže, plic nebo jater.

Připravuje se oxidací kovového práškového arsenu vzdušným kyslíkem při zahřívání na vyšší teplotu:

4 As + 3 O2 → As4O6,

případně žíháním arsenových rud za přístupu vzduchu, např. arsenopyritu:

4 FeAsS + 10 O2 → 2 Fe2O3 + As4O6 + 4 SO2,

přičemž čistý oxid arsenitý sublimuje při teplotě 315 °C (za normálního tlaku).

Oxid arsenitý se vyskytuje ve třech modifikacích: krystalizuje jednak v krychlové, jednak v jednoklonné soustavě, nebo jako amorfní forma. V roztoku a v plynné fázi se vyskytuje v dimerní formě (viz tabulka); teprve při zahřátí par nad 1800 °C se mění v monomerní formu sumárního vzorce As2O3. Je slabě rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v kyselině chlorovodíkové za vzniku chloridu arsenitého:

As4O6 + 12 HCl → 4 AsCl3 + 6 H2O

Oxid arsenitý je amfoterní, tzn. rozpouští se v kyselinách i v silných zásadách, např. hydroxidu draselném za vzniku solí kyseliny arsenité, arsenitanů, v tomto případě arsenitanu tridraselného:

As4O6 + 12 KOH → 4 K3AsO3 + 6 H2O.

Kyslíkem se dále oxiduje na oxid arseničný:

As4O6 + 2 O2 → As4O10.

V přírodě se oxid arsenitý nachází ve formě minerálů arsenolitu, tzv. arsenový květ (krychlová modifikace) a claudetitu (jednoklonná modifikace).

Použití[editovat | editovat zdroj]

V minulosti nacházel velmi široké uplatnění:

Oxid arsenitý se v současnosti již k těmto účelům nevyužívá, zejména z důvodu jeho toxicity, karcinogenity a nepříznivého vlivu na přírodní prostředí.

Otrava arsenikem[editovat | editovat zdroj]

Otrava arsenikem je nejčastějším případem otravy sloučeninami arsenu. Přibližně 1000 let byl arsenik užíván jako jed na hlodavce, protože je bezbarvý, bez chuti a zápachu. Na přelomu 19. a 20. století byl užíván v medicíně jako Fowlerův roztok (Liquor Kalii arsenicosi) v jednoprocentní směsi s uhličitanem draselným, zejména k léčení kožních onemocnění. Při předávkování tento koktejl způsoboval vleklou (chronickou) otravu.

Smrt nastává po požití 0,3 g arseniku (s ohledem na individuální stav osoby). Při dostatečně velké dávce nastává smrt během několika hodin. Smrtná dávka (LD50) je 20 mg/kg.[zdroj?]

Příznaky otravy[editovat | editovat zdroj]

Příznaky akutní otravy jsou bolest břicha, nucení ke zvracení a třes. Při požití menší dávky nebo při vleklé otravě nastupují příznaky apatie, zvracení, průjem, později dehydratace, selhání ledvin. Pokud postižená osoba přežije toto období, dochází k trvalému poškození jater a nervového systému (polyneuropatie).

Jinými běžnými příznaky vleklé otravy jsou:

  • kožní změny
  • zánět středního ucha
  • bolesti břicha
  • průjmy
  • poruchy periferní cirkulace krve
  • úbytek míšní hmoty
  • padání vlasů
  • pruhy na nehtech a jejich lámavost

V místech, kde byly podzemní vody, užívané jako zdroj pitné vody, bohaté na sloučeniny arsenu, je známo, že organismus místních obyvatel si na nadměrný přísun arsenu do těla zvykl a projevy chronické otravy se buď neprojevily vůbec, nebo byly jen velmi mírné. Dnes je tento jev díky chemické kontrole zdrojů vody velmi vzácný. Může se však objevit tam, kde nebylo správně naloženo s uzavřenými důlními díly; příkladem může být výskyt arsenu ve vodě a půdě u Kutné Hory jako důsledek unikající vody z bývalého dolu na Kaňku.[1]

Léčení[editovat | editovat zdroj]

  • vypumpování žaludku s dodatkem magnesia
  • podání protijedu metallorum Sautera
  • léčení následného porušení elektrolytické rovnováhy těla, nízkého krevního tlaku aj.

Regulace[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2010 byl Evropskou agenturou pro chemické látky zařazen na kandidátský seznam nebezpečných látek vzbuzujících mimořádné obavy pro autorizaci dle směrnice REACH.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výsledky screeningu možné zátěže arsenem a kadmiem obyvatel Kutné Hory provedené v listopadu 2000 v Malíně
  2. Miroslav Šuta: REACH: 14 nebezpečných chemických látek přidáno na "černou listinu" , respekt.cz, 24. ledna 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.