Organická chemie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Organická chemie je vědním oborem chemie, který se zabývá strukturou, vlastnostmi, přípravou a využitím organických sloučenin. Původně se tato věda zabývala studiem látek z oblasti živé přírody, vznikla na přelomu 18. a 19. století jako samostatný vědní obor v souvislosti s rozdělením přírody na neživou (anorganickou) a živou (organickou). Významnou zásluhu měl švédský chemik Carl Wilhelm Scheele, který izoloval organické látky z přírodních zdrojů (např. kyselinu vinnou a citronovou). Lomonosov a Lavoisier při studiu procesu hoření prokázali, že základ všech sloučenin živočišného a rostlinného původu je uhlík a vodík. Dlouhou dobu vládla vitalistická teorie založena zejména Berzeliem. Podle ní všechny látky vznikají v organismech působením „živé síly“ („vis vitalis“). Tuto teorii popřel Friedrich Wöhler, když v roce 1828 zahříváním anorganické sloučeniny (kyanatanu amonného) připravil sloučeninu organickou (močovinu). Proto poté došlo ke zpřesnění definice organické chemie, které platí dodnes, že to je chemie sloučenin uhlíku kromě oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého, kyseliny uhličité, kyanovodíku, kyseliny kyanovodíkové, kyseliny kyanaté, kyseliny thiokyanaté, kyanidů, kyanatanů, thiokyanatanů, uhličitanů a karbidů.

Prudký rozmach organické chemie nastal ve druhé polovině 19. století. Počet organických sloučenin není přesně znám. Především díky schopnosti atomů uhlíku tvořit různě dlouhé a rozvětvené řetězce je tento počet velmi vysoký.

Zdroje organických látek[editovat | editovat zdroj]

  1. příprava z anorganických sloučenin
  2. výroba z přírodních zdrojů

Strukturní teorie[editovat | editovat zdroj]

Na strukturní teorii se podíleli Butlerov, Kekulé a Couper. Popisuje základní pravidla stavby organických sloučenin.

  1. Každý atom uhlíku je čtyřvazný.
  2. Atomy uhlíku se mohou mezi sebou vázat vazbou jednoduchou, dvojnou nebo trojnou.
  3. Všechny vazby jsou navzájem rovnocenné.
  4. Řetězce mohou být lineární nebo cyklické, větvené nebo nevětvené.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]