Syntetická vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery). [1]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Ze syntetických polymerů:

Z historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky průmyslového zpracování[editovat | editovat zdroj]

[2] *1938 polyamid (USA)

Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.[3]

Význam syntetických vláken[editovat | editovat zdroj]

[4] Světová spotřeba syntetických vláken se zvyšuje ročně o 5-6 % a v roce 2009 dosáhla 40 milionů tun, což byla více než polovina textilních surovin

U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.

U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.

Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:[5]

Druh vlákna Fyzikální vlastnosti
Pevnost
cN/tex
Tažnost
%
Polymerační
stupeň ¹)
Polyester (PES)  40-65  15-40  100-150
Polypropylen (PP)  25-60  15-30  12 000
Polyamid (PA)  40-60  30-60-  50-200
Polyakrylnitril (PAC)  20-35  16-36  500-1 500
Polyuretan (PU)  5-12  100-700  --
Bavlna (CO)  cca 30  6-10  2 500-3 000
Vlna (WO)  9-18  25-35  -

¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly

Spotřeba a použití[editovat | editovat zdroj]

[4]

  • Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) dosáhla v roce 2009 ve světě téměř 32 milionů tun.

Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě

  • Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně, v roce 2009 však poklesla na 2,6 milionů.

Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy

  • Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 3,5 miliony tun ročně.

Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)

  • Světová spotřeba polyakrylnitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 1,9 mio. tun ročně.

Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)

  • Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.
  • V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)

Syntetická vlákna z pohledu laika[editovat | editovat zdroj]

[zdroj?] Syntetická vlákna se vyrábějí jako náhražka přírodních vláken. Lidé si tato vlákna velmi oblíbili, protože jsou cenově dostupnější, mnohdy pevnější, nemačkavá, rychleschnoucí a odolná vůči hmyzu. Tato vlákna se mohou kombinovat s přírodními vlákny a potom jsou ještě účinnější. (Ke kombinaci jsou nejlepší tato přírodní vlákna: bavlna, len, hedvábí a vlna.) Mají však i četné nevýhody. Především tu, že nedostatečně propouštějí vlhkost i vzduch, čímž mohou způsobit alergie nebo plísně. Také se nerozkládají, právě proto, že jsou umělá. Jsou velmi hořlavá, takže ti, kdo používají výrobky z těchto vláken, si musí dát velký pozor, aby se nedostali do kontaktu s ohněm. Syntetická vlákna (podobně jako vlna) vesměs elektrizují, produkují statickou elektřinu, což je zejména citlivějším uživatelům textilních výrobků nepříjemné; tato vlákna mění elektrické pole na povrchu lidského těla. Syntetická vlákna se v dnešní době používají k výrobě spousty věcí. Např.: textilu, koberců, větrání, vzduchotechniky, klimatizace, outdoorové techniky, polštářků atd.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Nylon: Lidem je znám již od roku 1939, kde byl představen na světové výstavě v New Yorku. Je znám také pod názvem polyamid. Použití: Výroba textilií, triček, punčoch, spacáků, horolezeckých karabin atd.

Lycra: Lycra je obchodní název pro elastan firmy Du Pont. Nikdy se nepoužívá samotná, ale kombinuje se například s nylonem. Použití: toto elastické vlákno je používáno od šedesátých let, nejprve jako podpůrný materiál a posléze na výrobu módních jemných punčoch.

Akryl/Polyakryl: Má texturu jako vlna, snadno nezfilcovatí, nesráží se a snadno se pere. Tento materiál je citlivý na vysoké teploty, ale zpravidla se snadno žehlí. Použití: například k výrobě pletených a plyšových výrobků, na povrchové látky, pokrývky, čalounické materiály a koberce.

Polyamid: Syntetické vlákno s vysokou odolností vůči trhání a odření, snadno tvarovatelné, známé pod obchodními názvy nylon a perlon. Jde o materiály velmi trvanlivé a snadno vypratelné. Díky jejich relativně nízkému bodu tání nejsou příliš odolné vůči vysokým teplotám. Použití: například na výrobu jemných punčoch, dámského spodního prádla, korzetů a plavek.

Polyester: Syntetické vlákno, které je odolné vůči vysokým teplotám, na rozdíl od vláken, jako je např. (poly)akryl, a které se také dobře udržuje v čistotě. Tento materiál je velmi trvanlivý. Použití: například na výrobu dámského a pánského oblečení, záclon a závěsů, kravat a výplní do peřin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Syntetické vlákno [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
  3. Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b The Fiber Year 2009/10 [online]. Oerlikon, 2010/03 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981

Literatura[editovat | editovat zdroj]