Syntetická vlákna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery). [1]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

[2] Vláknitý materiál vzniká polykondenzací, polymerací nebo polyadicí. Běžně vyráběné druhy vláken se dají zařadit podle výchozí syntézy:

Druh syntézy Hlavní druhy textilních vláken
polykondenzace polyesterová (PES), polyamidová (PA), polyimidová (PI)
polymerace polyethylenová (PE), polypropylenová (PP), polyvinylalkoholová (VY), polyakrylnitrilová (PAN), fluorová (PTFE)
polyadice elastická

Polosyntetická vlákna[editovat | editovat zdroj]

Přívlastek polosyntetická (semi-synthetic) se v anglosaské odborné literatuře často používá pro vlákna z regenerovaných přírodních materiálů (např. celulózy).[3] Podle evropských odborníků je však toto označení nesprávné.[4]

Z historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky průmyslového zpracování[editovat | editovat zdroj]

[5]

Vlastnosti syntetických vláken[editovat | editovat zdroj]

Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:[6]

Druh vlákna Fyzikální vlastnosti
Pevnost
cN/tex
Tažnost
%
Polymerační
stupeň ¹)
Polyester (PES)  40-65  15-40  100-150
Polypropylen (PP)  25-60  15-30  12 000
Polyamid (PA)  40-60  30-60-  50-200
Polyakrylnitril (PAC)  20-35  16-36  500-1 500
Polyuretan (PU)  5-12  100-700  --
Bavlna (CO)  cca 30  6-10  2 500-3 000
Vlna (WO)  9-18  25-35  -

¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly

U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.

U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.

Spotřeba a použití[editovat | editovat zdroj]

[7]

Syntetická vlákna se podílí ve 2. dekádě 21. století asi 2/3 na celosvětové spotřebě textilních materiálů (v roce 2013 = 60 milionů tun). Na začátku století zaznamenaly vládní instituce v USA více než 1000 obchodních značek syntetických vláken z celého světa.[8]

  • Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) 48 milionů tun.

Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě

  • Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně.

Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy

  • Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 4,5 miliony tun ročně.

Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)

  • Světová spotřeba polyakrylnitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 2 mio. tun ročně.

Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)

  • Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.
  • V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)

(Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.[9])

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Syntetické vlákno [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 367, 375 a 376
  3. Natural, Synthetic & Semi-Synthetic Textiles [online]. Robert Owen, 201 datum přístupu = 2019-08-31. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 169
  5. Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
  6. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
  7. Global fiber production [online]. Chemical Fibers International, 2014 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Fiber Trade Names and Generic Terms [online]. US Department of Homeland Security, 2006 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]