Syntetická vlákna

Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery).

Rozdělení

Vláknitý materiál vzniká polykondenzací, polymerací nebo polyadicí. Běžně vyráběné druhy vláken se dají zařadit podle výchozí syntézy:

Druh syntézy	Hlavní druhy textilních vláken
polykondenzace	polyesterová (PES), polyamidová (PA), polyimidová (PI)
polymerace	polyethylenová (PE), polypropylenová (PP), polyvinylalkoholová (VY), polyakrylonitrilová (PAN), fluorová (PTFE)
polyadice	elastická

Polosyntetická vlákna

Přívlastek polosyntetická (semi-synthetic) se v anglosaské odborné literatuře často používá pro vlákna z regenerovaných přírodních materiálů (např. celulózy). Podle evropských odborníků je však toto označení nesprávné.

Z historie

Začátky průmyslového zpracování

• 1938 polyamid (USA)
• 1941 polyester (Velká Británie)
• 1950 polyakrylonitril
• cca 1958-60 polypropylen a elastan
• cca 1972-74 aramidy
• 1996 polybenzimidazol (vlákno PBI)
• 1998 zylon (vlákno PBI)
• 2009 vlákno M5 (PIPD)

Vlastnosti syntetických vláken

Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:

Druh vlákna	Fyzikální vlastnosti
	Pevnost cN/tex	Tažnost %	Polymerační stupeň ¹)
Polyester (PES)	40-65	15-40	100-150
Polypropylen (PP)	25-60	15-30	12 000
Polyamid (PA)	40-60	30-60-	50-200
Polyakrylonitril (PAC)	20-35	16-36	500-1 500
Polyuretan (PU)	5-12	100-700	--
Bavlna (CO)	cca 30	6-10	2 500-3 000
Vlna (WO)	9-18	25-35	-

¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly

U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.

U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.

Spotřeba a použití

Syntetická vlákna se podílí ve 2. dekádě 21. století asi 2/3 na celosvětové spotřebě textilních materiálů (v roce 2013 = 60 milionů tun). Na začátku století zaznamenaly vládní instituce v USA více než 1000 obchodních značek syntetických vláken z celého světa.

• Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) 48 milionů tun.

Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě

• Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně.

Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy

• Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 4,5 miliony tun ročně.

Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)

• Světová spotřeba polyakrylonitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 2 mio. tun ročně.

Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)

• Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.

• V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)

(Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.)

Literatura

• Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5