Michail Lomonosov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michail Lomonosov
Narození 19. listopadu 1711
Archangelská gubernie
Úmrtí 4. dubna 1765 (ve věku 53 let)
Petrohrad
Povolání astronom, geolog, fyzik, chemik, lingvista, básník, spisovatel, historik, vědec, filosof, vynálezce, umělec, mozaikář, geograf, vysokoškolský pedagog a matematik
Národnost Rusové
Alma mater Slovansko-řecko-latinská akademie (od 1731)
Marburská univerzita (od 1736)
Petrohradská státní univerzita
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Vasilijevič Lomonosov[1] (rusky Михаил Васильевич Ломоносов, 19. listopadu 1711, Denisovka (dnes Lomonosovo) – 15. dubna 1765, Petrohrad, data jsou přepočtena na gregoriánský kalendář) byl světově významný ruský polyhistor - chemik, kromě toho také básník, obecně umělec, historik a uznávaný odborník mnoha dalších oborů. Na jeho počest byla později nazvána Lomonosovova univerzita v Moskvě.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Michail Lomonosov se narodil na Dálném severu Ruska v gubernii Archandělsk. Jeho otec, Vasilij Dorofejevič Lomonosov, byl úspěšným rybářem a majitelem lodi, kterému se podařilo nahromadit malé jmění z dopravy zboží. Jeho matka, Elena Ivanovna Sivkova, byla dcerou duchovního.

Když bylo Michailovi deset let, začal ho otec brát s sebou na své obchodní mise, aby se syn něčemu přiučil. Učení bylo sice Michailova vášeň, ale obchod ne. Jeho nesmírná touha po vědění nemohla být uspokojena v odlehlé vesnici Denisovce, a tak se mladý Michail záhy rozhodl odejít do Moskvy. Zde studoval nejprve na církevní škole a žil o černém chlebu a kvasu, dělal však velmi rychlé pokroky ve svém vzdělání. Po třech letech v Moskvě byl poslán na roční studium na akademii v Kyjevě. Byl však zklamán zdejším učením, a tak se předčasně vrátil zpět do Moskvy.

Byl vynikající student a absolvoval dvanáctiletý vzdělávací cyklus za pouhých pět let jako nejlepší žák ve třídě. V roce 1736 byl odměněn stipendiem na Petrohradské státní univerzitě. Ponořil se do studií a jeho snahy byly odměněny dvouletým grantem na studium v zahraničí v Německu na univerzitě v Marburgu. Tato univerzita zaujímala v polovině osmnáctého století velmi významné místo mezi evropskými univerzitami, zvláště pro přítomnost filozofa Christiana Wolffa, prominentní postavy německého osvícenectví. Lomonosov se stal jeho osobním studentem a toto spojení filozofie a vědy ho hluboce ovlivnilo na celý jeho život.

Při svém pobytu v Německu se zamiloval do Elisabeth Christine Zilch, dcery vdovy po zemřelém pivovarníkovi, se kterou se oženil v červnu roku 1740. Do Ruska se vrátil v roce 1741 a o rok později byl jmenován adjutantem Ruské akademie věd na katedře fyziky. V květnu 1743 byl Lomonosov obviněn z údajné urážky několika akademiků, za což mu byl vyměřen trest domácího vězení na osm měsíců. Po svém propuštění byl v roce 1744 omilostněn poté, co se omluvil všem dotčeným vzdělancům. V roce 1745 byl přijat za řádného člena Ruské akademie věd a jmenován profesorem chemie. Zde také založil první chemickou laboratoř.

Ve svých bádáních došel Lomonosov k několika přelomovým objevům a mnoha teprve až později potvrzeným hypotézám. Např. teplo považoval za formu pohybu, vyslovil domněnku vlnového šíření světla, přispěl k formulaci kinetické teorie plynů a deklaroval myšlenku zachování hmoty. Byl také prvním člověkem, který zřejmě zaznamenal bod tuhnutí rtuti. Dostal se také velmi blízko k teorii kontinentálního driftu a teoreticky předpověděl existenci Antarktidy. Kromě toho jako první vyslovil souvislost mezi polární září a elektrickým nábojem v zemské atmosféře. V roce 1748 podal mechanický výklad gravitace, formuloval obecný zákona zachování hmotnosti a pohybu. Jako první asi v roce 1750 také správně vysvětlil přirozenou vlastnost ledovců, když prohlásil, že 90 % objemu ledovce musí být pod hladinou, protože hustota ledu je 0,92 g/cm3 a mořské vody 1,025 g/cm3 (díky tomu zřejmě také pevně zakotvil v ruském jazyce německý výraz pro ledovec – Eisberg, rusky Aisberg).

Když na veřejném zasedání Akademie v listopadu 1753 přednesl svůj proslulý Proslov o vzdušných jevech, pocházejících od elektrické síly, vyložil v něm i svůj názor na podstatu elektřiny. Odmítl v něm karteziánské hypotézy toků a vírů, kriticky se však postavil i k hypotéze Franklina.

Při pozorování průchodu Venuše v roce 1761 z malé observatoře poblíž svého domu v Petrohradě zjistil, že se okolo ní vyskytuje úzký světelný prstenec (Lomonosovův efekt). Toto zjištění ho vedlo k vyslovení hypotézy o existenci atmosféry Venuše. Odhadl také stáří planety Země na řádově stovky tisíc let (v době, kdy podle Bible činilo stáří světa jen kolem 6 tisíciletí[2].

Věnoval se také humanitním vědám. V roce 1755 napsal knihu gramatiky, která reformovala ruský knižní jazyk kombinací staroslovanštiny (nejstarší jazyk Slovanů pocházející z překladu bible z 9. století - Cyril a Metoděj) a hovorové ruštiny. V roce 1760 vydal Lomonosov Historii Ruska.

V roce 1761 byl zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd a v roce 1764 jmenován ministrem zahraničí. O rok později umírá v Petrohradě, kde je také pochován.

Mezi jeho vědecké úspěchy lze zařadit formulaci obecného zákona zachování hmotnosti a pohybu z roku 1748, o rok později přišel s myšlenkou, že podstatou tepla je pohyb malých částeček. Z jeho četných prací lze uvést např. O jevech vzduchových elektrickou silou způsobený chemie. Jeho všestrannost dokazuje také vydání 15 svazků básní, ale i překlady Homéra, Horátia a Seneky.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. M. V. Lomonosov [1] Elektro 5/2011
  2. https://dinosaurusblog.wordpress.com/2015/05/19/neuveritelne-stari-planety-zeme/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]