Bitva u Poltavy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Poltavy
konflikt: Severní válka
Bitva u Poltavy od Denise Martense mladšího, 1726
Bitva u Poltavy od Denise Martense mladšího, 1726
trvání: 27. červen (jul.) / 8. červenec 1709 (greg.)
místo: Poltava, Ukrajina (tehdy součást Ruska)
výsledek: Drtivé ruské vítězství
strany
Švédsko Švédsko
Flag of the Cossack Hetmanat.svg Kozácký hetmanát
Rusko Rusko
Flag of the Kalmyk Khanate.svg Kalmycko
velitelé
Švédsko Karel XII.
Švédsko Carl Gustaf Rehnskiöld
Švédsko Adam Ludwig Lewenhaupt
Flag of the Cossack Hetmanat.svg Ivan Mazepa
Russian Imperial Standard 1703.png Petr I. Veliký
Rusko Boris Petrovič Šeremetev
Rusko Alexandr Danilovič Menšikov
Rusko Jakub Bruce
Flag of the Cossack Hetmanat.svg Ivan Skoropadsky

síla
Švédsko 8 200 pěchoty; 7 800 jízdy a 1 000 polských jezdců
• Trén: 200 jezdců;
1 800 jezdců na dolním toku Vorskly a
Flag of the Cossack Hetmanat.svg 3 000–7 000 kozáků;
celkem 30 000 mužů
Rusko asi 25 000 pěchoty a 9 000 jízdy; 4 000 pěchoty a 16 děl na opevnění
• 1 000 pěchoty a 1 000 jízdy u vsi Jakovcy;
Flag of the Kalmyk Khanate.svg 3 000 Kalmyků dorazilo ke konci bitvy;
celkem 43 000 mužů a 16 děl
ztráty
Švédsko 6 700-9 000 mrtvých a raněných, 2 874 zajatých v bitvě a 15-17 tisíc u Perevoločné Rusko asi 1 345 mrtvých a 3 290 raněných

Bitva u Poltavy byla rozhodující a největší bitvou Severní války. Ruská vojska vedená carem Petrem Velikým zde 27. června (v dobovém juliánském kalendáři) /8. července 1709 s velkou převahou porazila švédská vojska, v jejichž čele stál švédský král Karel XII. a maršál Carl Gustaf Rehnskiöld.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Roku 1700 začala tzv. Severní válka mezi Ruskem, Dánskem, Polskem a Saskem na jedné straně a Švédskem, které po jistou dobu podporovala Osmanská říše, na straně druhé. Její rozhodující fáze probíhala souběžně s válkami o španělské dědictví a byla tak mimo centrum pozornosti tehdejšího světa, ačkoliv její význam byl minimálně srovnatelný.

30. listopadu roku 1700 utrpěla ruská vojska porážku v bitvě u Narvy a Rusko se nadlouho z bojových akcí stáhlo. Car Petr I. však zahájil modernizaci, a to jak ve výzbroji, tak i v taktice vedení boje. V srpnu roku 1707 zahájil švédský král Karel XII. pozvolné tažení do Ruska; později se k němu přidal záporožský hejtman Ivan Mazepa s částí kozáků, pod příslibem záporožské nezávislosti. Ruská vojska se boji převážně vyhýbala a takticky ustupovala. Švédové byli nuceni přezimovat v poli a zakoušeli veškeré obtíže ruské zimy, jejíž následky je oslabovaly. Přes některá vítězství (např. v bitvě u Charkova) znamenala bitva u Lesné (poblíž běloruského Mohyleva) v září 1708 porážku generála Lewenhaupta a zničení švédské zásobovací kolony. V červnu roku 1709 začal Karel obléhat Poltavu. Při bitvě na řece Vorskla byl Karel postřelen a velení převzal polní maršál Rehnskiöld. Mezitím se car vydal na pomoc Poltavě. Tentokrát už Rusové byli zkušenější než u Narvy a měli větší šance na vítězství; jejich vojáci dorazili vbrzku a na sever od Poltavy vybudovali opevněný tábor.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

V noci na 27. června / 8. července se začali Švédové připravovat k útoku. Za úsvitu zaútočili na ruské pevnůstky, z nichž některé obsadili; začal tuhý boj. Mezitím generál Alexandr Menšikov vedl silný jízdní útok, ale postavil se mu Rehnskiöld se svými muži. Brzy bylo ukořistěno 14 švédských standart, ale ruská jízda byla odražena. Poté švédská pěchota na levém křídle obsadila otevřený prostor za pevnůstkami proti Petrovu táboru. Mezitím Lewenhaupt napadl ruský tábor, dokud nebyl odvolán Rehnskiöldem, aby zaujal místo s ostatní armádou. Nakonec se k ní připojil. Kolem šesté hodiny ranní se švédské síly chystaly zaútočit na ruský tábor. Generál Roos, útočící na pevnůstky, byl mezitím obklíčen a vzdal se. Rehnskjöld nakonec zaútočil na Rusy. Ruskému vítězství, již tak téměř jistému, napomohly 3 tisíce Kalmyků, kteří přispěchali před koncem bitvy. Po těžkém boji byly zbytky švédské armády zahnány na útěk na břeh Dněpru, k místu zvanému Perevoločna, kde Švédové 10. července kapitulovali. Rehnskiöld i Lewenhaupt padli do zajetí, v němž zůstali do konce života (1718, resp. 1719).

Poloha Poltavy na dnešní Ukrajině

Následky[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Poltavy znamenala přelom v celé Severní válce: Rusko získalo převahu nad Švédskem a stalo se tak skutečnou evropskou velmocí, zatímco Švédsko po století, kdy výrazně určovalo evropské dějiny, čekal úpadek. Bitva u Poltavy byla vedle bitvy u Kircholmu nejhorší porážkou švédských dějin.

Kapitulace u Perevoločné (červeně: Rusové, modře: Švédové)

Švédové ztratili okolo 10 000 mužů; Rehnskiöld a Lewenhaupt padli do ruského zajetí. Král Karel XII. za pomoci Ivana Mazepy mohl prchnout s několika tisíci muži do moldavské pevnosti Bendery (tehdy součást Osmanské říše). Válka skončila roku 1721 konečnou porážkou Švédska.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V Poltavě, dnes jednom z oblastních měst Ukrajiny, byl zřízen památník a muzeum poltavské bitvy. V ukrajinštině a ruštině se vžilo rčení „dopadl jak Švédové u Poltavy“, podobné českému „jak sedláci u Chlumce“.
  • V roce 2012 švédská metalová skupina Sabaton složila píseň Poltava, pojednávající o této bitvě.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ENGLUND, Peter. The Battle That Shook Europe. Poltava and the Birth of the Russian Empire. London ; New York: I. B. Tauris, 2003. 287 s. ISBN 1860648479. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]