Bitva u Narvy (1700)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Narvy
konflikt: Severní válka
{{{alt}}}
Bitva u Narvy od Gustava Cederströma z roku 1910
trvání: 19. listopad (jul.) / 30. listopad 1700 (greg.)
místo: Narva v Estonsku
výsledek: jasné vítězství Švédska
strany
Švédská říše Švédsko Ruské carství Rusko
velitelé
Švédská říše Karel XII.
Švédská říše Carl Gustav Rehnskiöld
Švédská říše Otto Vellingk
Ruské carství maršál Charles Eugène de Croy
Ruské carství Avtonom Golovin
Ruské carství Ivan Trubetskoj
Ruské carství Adam Veyde
Ruské carství Boris Šeremetěv

síla
Švédská říše 1 800 posádky s 297 děly

Švédská říše 10 500 posil a 37 děl

Ruské carství asi 37 000 a 195 děl
ztráty
Švédská říše 667 mrtvých a 1 247 zraněných Ruské carství 6 000–8 000 zabitých nebo utopených a zbytek se vzdal[1]

Bitva u Narvy byla jednou z prvních bitev v Severní válce a odehrála se v listopadu roku 1700. Švédská armáda vedená králem Karlem XII. porazila Ruskou armádu cara Petra Velikého díky skvělé taktice. Bitva u Narvy je považována za jedno z největších vítězství v historii Švédska.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

30. listopadu 1700 (20. listopadu podle švédského kalendáře) 8140 mužů švédského vojska Karla XII. zaútočilo na ruskou armádu obléhající tehdy švédské město Narva. Švédské armádě přišlo na pomoc ještě asi 2500 mužů z města. Rusové měli velkou početní převahu, asi 37 000 mužů. Soudobé švédské zdroje uvádějí[zdroj?] 80 000-100 000 lidí v ruské armádě, což může být pravda, pokud počítáme i zásobování převážně civilisty, ženy vojáků a rodiny.

Švédskou armádu vedl samotný král za podpory generála Karla Gustava Rehnskiölda, a ruskou stranu vedl Charles Eugène de Croy. Car opustil armádu jen několik dní před bitvou.

Švédové zaútočili v poledne za podpory vánice, která metla sníh přímo do očí Rusů a prakticky je oslepila. Švédové prolomili ruské řady a ruské vojsko zpanikařilo. Ruská armáda byla omezena i potížemi s komunikací, neboť existovala velká jazyková bariéra mezi zahraničními veliteli a ruskými rolníky, kteří tvořili většinu ruské armády.

Švédové ztratili pouze 667 mužů, zatímco ruská armáda přišla včetně dezertérů asi o 7 000 mužů – zabitých, raněných, utonulých v Narvě, umrzlých a zemřelých hladem.[1]

Zbytek ruské armády kapituloval a po odevzdání zbraní jim bylo poskytnuto ubytování. Švédové získali přes 20 000 mušket.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Švédové vyhráli bitvu, ale ne válku. Naopak velká porážka přiměla Petra Velikého k velké reformě armády.

Ruská armáda byla poražena a Karel XII. se rozhodl postupovat proti Sasům u Rigy a Republice obou národů, i když druhý z nich žádal o mír. Král byl za toto rozhodnutí často kritizován, a žádalo se po něm, aby se vydal do Ruska. Avšak, kdyby tak učinil, nechal by si Sasy a Poláky v zádech, a ti by tak snadno mohli způsobit potíže ve švédském zásobování a komunikaci. Během následujících let Karel sesadil polského krále Augusta II. Tím však umožnil caru Petru Velikému postavit armádu, která nakonec porazila Švédy v bitvě u Poltavy a ukončila tak éru Švédska jako velmoci. V této pozici ho nahradilo Ruské impérium.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Беспалов А. В. Северная война. Карл XII и шведская армия. Путь от Копенгагена до Переволочной. 1700-1709. - М: Рейтар, 1998. С.43

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]