Sasové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kmeny Sasů
 Stěhování národů od 2. stol. n. l. Staří Sasové 
Anglosasové 
geografie
Mapa
Evropa na konci 5. století, Sasové (tmavě žlutě) v Germánii a Británii (pozdější Anglosasové)
neznámo
obyvatelstvo
státní útvar
kmenový svaz
Státní útvary a území
Předcházející:
Stěhování národů Stěhování národů
Nástupnické:
Staří Sasové Staří Sasové
Anglosasové Anglosasové

Sasové je název pro germánský kmen (respektive kmenový svaz) a později i národa. Jejich původní domovina se nacházela v oblastech kolem řeky Wisly, to však ještě před Stěhováním národů.

Od jejich názvu je odvozeno i pojmenování pro Anglosasy (potomků Anglů, Sasů a Jutů), kteří prosluli hlavně dobýváním Anglie od 5. století.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušené schéma migrace v Evropě mezi druhým a pátým stoletím.

Období od 2. století do 3. století[editovat | editovat zdroj]

Germánský kmen Sasů (Saxones) se natrvalo usadil na území Saska, podle nich bylo i pojmenováno. Původně však sídlili v západní části Jutského poloostrova a na třech malých ostrovech (Insulae Saxonum) v okolí Helgolandu, v krajině nazvané Ptolemaiem ve druhém století po Kr. Transalbigen či Nordalbigen. Na počátku 3. století osídlili Sasové oblast mezi řekami Labem, Eiderem a Travou a na konci 3. století překročili Labe a jednotlivé saské kmeny se rozšířili po severozápadním Německu.

Období od 4. století do 5. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 4. století si Sasové podmanili sousední germánské kmeny (Cherusky, Agrivarie, značnou část Chauků), pak se na počátku 5. století obrátili na jih proti Chamavům, po jejichž porážce dosáhli Durynska. Část Sasů se připojila k Langobardům a odešla s nimi do Itálie, kde se však nebyli ochotni přizpůsobit langobardskému právu, a proto se vrátili zpět do svých původních sídel na severu Německa. V téže době probíhala i jejich expanze do jižní Británie (viz Anglosaská království) a v polovině 5. století na poloostrov Armorika (dnešní Bretaň), kde se krajina jimi obývaná nazývala dočasně Saské přímoří/pobřeží (Saxonicus litus). Tito Sasové opustili krajinu společně s římskými vojsky.

Christianizace Sasů[editovat | editovat zdroj]

O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768814). Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772-799 podnikají Frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského Saska, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou víru, která byla duchovním tmelem saského odboje - válka probíhala nelítostně, například u Verdenu nechal roku 782 Karel popravit 4,500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. Sasko se frankům podařilo christianizovat až poté, co byla zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae).[1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha : Karolinum, 2004. S. 140.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]