Nordalbingie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nordalbingie
Nordalbingien (de)
 Staří Sasové 8. stol.831 Brémské biskupství 
Verdenské biskupství 
geografie
Mapa
Nordalbingie v Saském vévodství (světle žlutá) v rámci Svaté říše římské (žlutá) okolo roku 1000
žádné
obyvatelstvo
národnostní složení:
Nordalbingští Sasové (Holsaté, Sturmaři a Ditmaři)
státní útvar
kmenová konfederace, administrativní region Saska
Saské vévodství (jeho region)
Německé královstvíNěmecké království Německé království
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
později dobyto svazem Obodritů
státní útvary a území
předcházející:
Staří Sasové Staří Sasové
následující:
Brémské biskupství Brémské biskupství
Verdenské biskupství Verdenské biskupství

Nordalbingie (německy Nordalbingien) neboli Severní Albingie (doslova Severní Zálabí) byl jedním ze čtyř administrativních regionů středověkého Saského vévodství. Tři další oblasti byly Engern, Ostfálsko a Vestfálsko.

Jméno regionu je odvozeno od Alba, tj. latinského jména řeky Labe.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Region se nalézal převážně na severní straně Labe a shoduje se s územím dnešního západního Holštýnska. Do 11. století to byla nejvýchodnější část Saského vévodství, sousedící s územím Polabských Slovanů. Nordalbingie se členila na čtyři oblasti nazývané podle saských kmenů, které je obývaly. Na severní straně od Labe to byly Holsatsko, Sturmarsko a Ditmarsko, na jižní straně od Labe pak Hadelnsko.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obodritský svaz rozšířený o území Nordalbingie

V 8. století Karel Veliký vedl boje s tehdy pohanskými kmeny Sasů. Na území celého Saska začala postupná christianizace. Roku 804 se Nordalbingie stala součástí Karlovy říše a ten ji dal do správy obodritskému knížeti Dražkovi, jeho spojenci v bojích se Sasy. Koncem 11. století se Nordalbindie dostala pod částečnou nadvládu obodritského knížete Kruta a Holsaté, Sturmaři a Ditmaři mu byli povinováni placením tributu.[1]

Podle některých zdrojů, Karel Veliký zamýšlel zřídit nordalbingské biskupství[2], které by vedl kněz Heridag. Po Heridagově smrti však od toho úmyslu upustil a nordalbingský region se stal součástí diecéze brémské. Za vlády Ludvíka Pobožného pak byl součástí diecéze verdenské.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, s.139
  2. Adam Brémský Činy biskupů hamburského kostela. Příprava vydání Libuše Hrabová. 1. vyd. Praha: Argo, 2009. 281 s. ISBN 978-80-257-0167-6. S. 57.