Staří Sasové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kmenový svaz Sasů
 Sasové cca 531804 Saské vévodství 
Nordalbingie 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Saské vévodství okolo roku 1000
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
kmenová konfederace,
kmenové vévodství
vznik:
531Hadugato, první historicky doložený saský vojvoda
zánik:
Státní útvary a území
Předcházející:
Sasové Sasové
Nástupnické:
Saské vévodství Saské vévodství
Nordalbingie Nordalbingie

Staré Sasko je označení pro původní domovinou germánského kmene Sasů a raně středověkého období země před vznikem Saského vévodství, křesťanskou konverzí Sasů a jejich začleněním do Franské říše. Původní Sasko se rozprostíralo na severozápadních území dnešního Německa v oblastech spolkových zemí Dolního Saska, Vestfálska a Saska-Anhaltska. V raném středověku byla toto území obýváno kmenem Sasů, respektive několika kmeny, volně sdružených v kmenovém svazu, ovšem s náznaky vývoje k užšímu spojení do podoby kmenového vévodství.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Období od 6. století do 7. století[editovat | editovat zdroj]

Od konce 6. století bylo Sasko rozděleno na 3 hlavní oblasti:

  • Západní Sasko – Westfalen (latinsky Saxonia occidentales) na západě (viz Vestfálsko)
  • Východní Sasko – Ostfalen (Ostfálsko, od Osterleute, lat. Saxonia orientales) na východě.
  • Engern (Angarier, Angrarier) ve střední části.

V následujícím století se ještě na severu v Holštýnsku vyčlenila Nordalbingie (Nordalbinger, od Nordleute).

Období od 8. století do 9. století[editovat | editovat zdroj]

Křest Sasů, A. de Neuville, 1869

Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší museli již od poloviny 8. století čelit její expanzi. Již za Pipina Krátkého (751768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768814). Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772-799 podnikají frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského Saska, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou vírů, která byla duchovním tmelem saského odboje - válka probíhala nelítostně, například u Verdenu nechal roku 782 Karel popravit 4,500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. Sasko se frankům podařilo christianizovat až po té, co byla zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae).[1] Po těchto porážkách bylo území Sasů spojeno s Franskou říší a i následná povstání trestána s exemplární krutostí. Na severu a východě (na řece Labi) pak vytvořil Karel řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům.

Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši.

Vznik Saského vévodství[editovat | editovat zdroj]

O vévodství do roku 1180 pojednává článek Saské vévodství.

V polovině 9. století vzniklo v Sasku silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Luidolf.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140.