Staří Sasové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Staré Sasko
Altsachsen
 Ingvaeoni 6. století804 Saské vévodství 
geografie
Mapa
Pozdější Saské vévodství okolo roku 1000 se rozkládalo v oblasti původní saské domoviny
Marklo (místo sněmování)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
kmenová konfederace
vznik:
6. století – vznik
531Hadugato, první historicky doložený saský vojvoda
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Ingvaeoni Ingvaeoni
následující:
Saské vévodství Saské vévodství

Staří Sasové je historické označení několika kmenů germánských Sasů, kteří obývali Staré Sasko (německy Altsachsen), tedy původní saskou domovinu poté, kdy se část Sasů společně s Angly a Juty přesunula přes moře do Anglie. Současně se historický pojem váže k tomuto raně středověkému období pevninských Sasů, tak i k saskému kmenovému svazu před vznikem kmenového vévodství v roce 804, křesťanskou konverzí pevninských Sasů a jejich začleněním do Franské říše.

Staré Sasko se rozprostíralo na severozápadních území dnešního Německa v oblastech spolkových zemí Dolního Saska, Vestfálska a Saska-Anhaltska. V raném středověku bylo toto území obýváno různými kmeny Sasů, volně sdružených v kmenovém svazu, ovšem s náznaky vývoje k užšímu spojení do podoby kmenového vévodství.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Od konce 6. století bylo Sasko rozděleno na 3 hlavní oblasti:

  • Západní Sasko – Westfalen (latinsky Saxonia occidentales) na západě (viz Vestfálsko)
  • Východní Sasko – Ostfalen (Ostfálsko, od Osterleute, lat. Saxonia orientales) na východě.
  • Engern (Angarier, Angrarier) ve střední části.
  • V následujícím století se ještě na severu v Holštýnsku vyčlenila Nordalbingie (Nordalbinger, od Nordleute).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Období od 8. století do 9. století[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Saské války.
Křest Sasů, A. de Neuville, 1869
Rekonstrukce saského obydlí

Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší museli již od poloviny 8. století čelit její expanzi. Již za Pipina Krátkého (751768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768814). Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. V období 772–799 podnikají Frankové Karla Velikého téměř každoroční válečné nájezdy do pohanského Saska, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou víru, která byla duchovním tmelem saského odboje – válka probíhala nelítostně, například u Verdenu nechal roku 782 Karel popravit 4500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. Sasko se Frankům podařilo christianizovat až po té, co byla zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae).[1] Po těchto porážkách bylo území Sasů spojeno s Franskou říší a i následná povstání trestána s exemplární krutostí. Na severu a východě (na řece Labi) pak Karel vytvořil řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům.

Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši. V polovině 9. století vzniklo v Sasku silné kmenové vévodství, jehož prvním známým vévodou byl Luidolf.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140.