Saské války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Saské války
konflikt: Expanze Franské říše, Christianizace
{{{alt}}}
Widuking se vzdává Frankům a Karlu Velikému u Paderbornu, Ary Scheffer 1835
trvání: 772804 (33 let)
místo: Sasko, Polabí, Frísko, Austrasie
casus belli: vyplenění a vypálení kostela v Deventeru Sasy roku 772
výsledek: vítězství Franků
změny území: Sasko anektováno Franskou říší, Nordalbingie připadla Obodritům
strany
Franská říšeFranská říše Franská říše
Obodritský svazObodritský svaz Obodritský svaz
Staré Sasko Sasové

Frísové

velitelé
Franská říše Karel Veliký
Franská říše Adalgisile †
Franská říše konstábl Geilo †
Franská říše palatin Worad †
Franská říše hrabě Theodoric †
Franská říše Eburisus
Obodritský svaz kníže Vlčan †
Obodritský svaz kníže Dražko
Staré Sasko Widukindbílá vlajka

ztráty
neznámé 4 500 popraveno r. 782
2 800–4 000 zabito r. 798
7 070 deportováno r. 795
1 600 deportováno r. 798
10 000 deportováno r. 804

Saské války byl třicet let trvající konflikt mezi králem Karlem Velikým a germánskými Sasy, který skončil franskou anexí Saska a násilnou christianizací dosud pohanských Sasů. Sasové podobně jako ostatní germánské kmeny sousedící s Franskou říší museli již od poloviny 8. století čelit její expanzi. Šíření křesťanství na pohanská území bylo v podání Franků nerozlučně spojeno s šířením franské politické nadvlády. O christianizaci Sasů všemi prostředky usiloval franský panovník Karel Veliký (768814).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sasové již za Pipina Krátkého (751768) platili Franské říši vysoký tribut, aby si vykoupili mír. Franko-saské války na plno vypukly roku 772 poté, co byl saskou výpravou vypleněn a vypálen franský kostel v Deventeru. To přimělo Karla Velikého, aby ještě téhož roku v čele franských vojsk napochodoval do pohanského Saska s úmyslem si jej podrobit. Válka probíhala nelítostně a protáhla se až do roku 804, kdy byl zlomen poslední odpor saského odboje.

V období 772799 podnikají Frankové Karla Velikého do Saska téměř každoroční válečné nájezdy, aby si Sasy politicky podrobili a aby mezi nimi vymýtili jejich pohanskou víru, která byla duchovním tmelem saského odboje. Sasové navzdory opakujícím se porážkám Frankům vytrvale vzdorovali a pod vedením šlechtice Widukinda se uchylovali k nájezdům proti Franské říši, jakmile Karel Veliký byl zaměstnán bojem jinde. Sasko se Frankům podařilo zlomit až poté, co byla roku 772 nebo 773 zbořena významná saská svatyně Irminsul a nastoleny tresty smrti za jakýkoliv projev pohanství (dle Capitulatio de partibus Saxoniae)[1]. Přibližně v roce 780 uzavírá Karel spojenectví s obodritským knížetem Vlčanem proti Sasům. Obsah aliance dnes není znám, ale franští kronikáři vnímají Vlčana jako vazala Karla Velikého[2], roku 795 umírá v boji se Sasy a knížetem se stává jeho syn Dražko.

V roce 782 Sasové napadají území Chattů (pozdější Hesensko) ve Franské říši, ale tento germánský kmen byl již plně christianizován a začleněn do Franské říše. Ve stejné době se proti Frankům bouří také sousední Frísové a Sasové nabírají druhý dech, upouštějí od taktiky loupeživých nájezdů a volí přímé střety s úmyslem Franky vyhnat. V bitvě o Süntelu sice Widukind porazil celou franskou armádu, ale podpory se mu dostávalo jen převážně od saského rolnictva, naopak mnozí šlechtici přešli na stranu Franků. Téhož roku nechal Karel u Verdenu popravit 4 500 Sasů, kteří se bránili christianizaci. V roce 785 se Widukind, patrně si uvědomující bezvýchodnost situace, nechává pokřtít a Karlovi přísahá věrnost, ale záhy poté mizí. Někteří vyslovili domněnku, že byl Franky odstaven do ústraní a zbytek života prožil uvězněn v klášteře. V roce 792 povstávají Vestfálští Sasové v reakci na násilný nábor do válek proti Avarům a ostatní Sasové se k nim posléze přidávají, jejich povstání je však zcela potlačeno v roce 794. V roce 798 Frankové spolu s Obodrity poráží Nordalbingské Sasy v bitvě u Bornhövedu.

Po těchto prohrách byla většina území Sasů konečně připojena k Franské říší a i následná povstání trvající do roku 804 byla trestána s exemplární krutostí. Nejsevernější Nordalbingie připadla slovanským Obodritům. Aby si Karel porobené Sasko trvale pojistil, nechal na saském území zřídit několik biskupství a přesídlit 10 000 Sasů do Neustrie, na severu a východě (na řece Labi) pak vytvořil řadu obranných marek proti Dánům a Slovanům.

Po smlouvě z Verdunu (843) připadlo téměř celé Sasko Východofranské říši.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saxon Wars na anglické Wikipedii.

  1. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140. 
  2. Annales Laureshamenses 795: vassum domini.