Germánské náboženství

Germánské náboženství, též germánské pohanství, je označení pro soubor věrských představ a praktik Germánů od doby železné do přijetí křesťanství během středověku. Spíše než o jednotné náboženství se jednalo o systém vzájemně úzce provázaných náboženských představ a zvyklostí, který se jako takový skládal z jednotlivých věřících, rodinných tradic a regionálních kultur v rámci celého germánského náboženství.^[1] Germánské jazyky slovo pro náboženství ani neznaly, ve staré severštině bylo opisováno výrazem siðr, tedy „obyčej“.^[2] Důležitou součástí představ Germánů byla germánská mytologie, z níž je nejznámější jedna její pozdní regionální forma – severská mytologie.

Germánské náboženství bylo polyteistické, stejně jako ostatní indoevropská náboženství. Nejvíce dokladů existuje o jeho raně středověké severské formě, méně pak o náboženství kontinentálních Germánů a anglosaském náboženství. Od 19. století se objevují snahy o obnovu těchto tradic, od druhé poloviny 20. století se tyto různé směry označují jako germánské novopohanství.

Odkazy

Reference

↑ Ewing, s. 9
↑ Lecoutex, s. 126

Literatura

EWING, Thor. Gods and Worshippers in the Viking and Germanic World. [s.l.]: The History Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0752435909.
LECOUTEUX, Claude. Přízraky a strašidla středověku. Praha: Volvox Globator, 1997. ISBN 80-7207-059-2.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Germánské náboženství na Wikimedia Commons

[1] Ewing, s. 9

[2] Lecoutex, s. 126

[1]

[2]