Germánské náboženství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Germánský zlatý brakteát z doby stěhování národů pravděpodobně zobrazující Wodana

Germánské náboženství označuje soubor věrských představ a praktik Germánů od doby železné do přijetí křesťanství během středověku. Běžně se také nazývá germánské pohanství. Spíše než o jednotné náboženství se jednalo o systém vzájemně úzce provázaných náboženských představ a praktik, který se jako takový skládal z jednotlivých věřících, rodinných tradic a regionálních kultu v rámci celého germánského náboženství.[1] Germánské jazyky slovo pro náboženství ani neznaly, ve staré severštině bylo opisováno výrazem siðr „obyčej“.[2] Jeho důležitou součástí byla mytologie, z níž je nejvíce známa jedna její regionální forma – severská mytologie.

Germánské náboženství bylo polyteistické, stejně jako ostatní indoevropská náboženství. Nejvíce dokladů existuje o jeho severské formě, méně pak o náboženství kontinentálních Germánů a anglosaském náboženství. Od 19. století se objevují snahy o obnovu těchto tradic, od druhé poloviny 20. století nazývané germánské novopohanství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ewing, s. 9
  2. Lecoutex, s. 126

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EWING, Thor. Gods and Worshippers in the Viking and Germanic World. [s.l.]: The History Press, 2008. ISBN 978-0752435909.