Ingvaeoni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jedna z interpretací rozšíření germánských nářečních skupin v Evropě kolem roku 100 n. l.:
     Severomořská (Ingvaeoni)
     Rýnsko-vezerská (Istaveoni)
     Polabská (Herminoni)

Ingvaeoni či Ingaevoni byla západogermánská kulturní skupina žijící ve starověku podél pobřeží Severního moře v oblastech Jutska, Holštýnska a Fríska. Kmeny v této oblasti zahrnovaly Fríse, Chauky, Sasy a Juty.

Jméno Ingvaeoni je spíše používáno moderními redaktory nebo překladateli. Jde pravděpodobně o správnou formu, protože může být vytvořeno etymologicky znamenajíc „syn Yngveho“, který se později vyskytuje jako skandinávské božské jméno.[1] Proto se předpokládaná společná skupina úzce souvisejících nářečí „Ingvaeonů“ nazývá ingvaeonská nebo jako Severomořští Germáni.[2]

Plinius starší asi v roce 80 n. l. ve svém díle Naturalis historia (IV.28) uvádí Ingvaeony jako jednu z pěti germánských ras, dalšími jsou Vandalové, Istaveoni, Herminoni a Bastarnové. Podle něj byli Ingvaeoni tvořeni Kimbry, Teutony a Chauky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tacitus, Angricola and Germania, translated by Harold Mattingly, revised by J.B. Rives, Penguin Books 2009, Germania, 2 and note 6.
  2. Sonderegger, Stefan (1979). Grundzüge deutscher Sprachgeschichte. Diachronie des Sprachsystems, vol. I: Einführung – Genealogie – Konstanten. Berlin/New York: Walter de Gruyter; Ingerid Dal, "2.1: Altniderdeutsch u. seine Vorstufen" in Gerhard Cordes, Dieter Möhn, eds. Handbuch zur Niederdeutschen Sprach und Literaturwissenschaft.1983.

Související články[editovat | editovat zdroj]