Naturalis historia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Naturalis Historia
Histoire Naturelle Pline l Ancien mid 12th century Abbaye de Saint Vincent Le Mans France.jpg
Autor Plinius starší
Původní název Naturalis historia
Země Starověký Řím
Jazyk latina
Žánry encyklopedie
Datum vydání 74
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka vydání z roku 1669 (samotný název knihy je uveden v 2. pádě)

Naturalis historia (česky Přírodopis) je jedna z prvních všeobecných encyklopedií starověku, sepsaná Pliniem Starším, který napsal prvních deset knih v roce 77 a zbytek pak během zbývajících dvou let svého života. Dílo je jednou z nejrozsáhlejších prací, jež přežily z dob starověkého Říma do dnešních dní. Shrnuje veškeré znalosti své doby o světě. Jeho předmět tedy není omezen na to, co dnes chápeme pod pojmem přírodopis. Plinius sám jej definoval jako "přirozený svět či život".[1]

Dílo je rozděleno do 37 knih uspořádaných do 10 svazků. Obory, jež pokrývají, sahají od astronomie, přes matematiku, geografii, etnografii, antropologii, fyziologii člověka, zoologii, botaniku, zemědělství, hortikulturu, farmakologii, mineralogii, hornictví a těžbu až po sochařství, malířství a řezbu drahokamů.

Naturalis historia se pro šíři svého záběru, citace pramenů a odkazy, jakož i pro odborně seřazený rejstřík stala vzorem pro pozdější encyklopedická a naučná díla. Dílo je věnováno císaři Titovi, synovi Pliniova blízkého přítele císaře Vespasiána, v prvním roce Titovy vlády. Jedná se o jediné Pliniovo dílo, které se dochovalo, a současně poslední, které napsal. Do své smrti v roce 79 během erupce Vesuvu Plinius nedokončil závěrečnou revizi své práce.

Encyklopedie obsahuje celou řadu údajů, jež jsou poplatné tehdejší úrovni vědění a dnes již dávno překonány. Na druhé straně však obsahuje celou řadu prvních, relativně přesných popisů mnoha rostlin a živočichů, zajímavá pozorování chování zvířat, popisy minerálů a geologických pochodů, jakož i popisy běžných aplikací soudobých poznatků o přírodě. Soudobí historici vědy ji považují za jednu z nejvýznamnějších vědeckých publikaci úsvitu vědy.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Ke každé z oblastí, o nichž se zmiňoval, nastudoval Plinius práce odborníků v daném oboru a pečlivě uváděl citace z jejich prací. Jeho seznam pramenů někdy uvádí odborníky, s nimiž skutečně konzultoval, v jiných případech jde o zásadní autory daného oboru, z jejichž práce čerpal. Svoje díky jim vyjádřil v poděkování v úvodu.[2]

V úvodu Plinius uvádí, že dílo obsahuje na 20 000 výpisků z asi 2000 spisů od 100 vybraných autorů.[3] Dochovaný seznam těchto autorit zahrnuje 473 autorů, z čehož je 146 římských a 327 řeckých a ostatních.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Naturalis historia sestává z 37 knih. Plinius sestavil svůj vlastní obsah. Následující tabulka je souhrn založený na soudobých názvech oborů.

Svazek Knihy Obsah
I 1 Úvod, obsah a seznam autorit
2 astronomie, meteorologie
II 3–6 geografie a etnografie
7 antropologie a fyziologie člověka
III 8–11 zoologie – zahrnuje savce, hady, mořské živočichy, ptáky, hmyz
IV–VII 12–27 botanika – zahrnuje zemědělství, hortikulturu – zejména vinařství a pěstování oliv, lékařství
VIII 28–32 farmakologie, magie, voda, život ve vodě
IX–X 33–37 Hornictví a těžba a mineralogie, zejména jejich použití v životě, v umění, ve zlatnictví a stříbrnictví,[4] v sochařství a odlévání z bronzu,[5] malířství,[6] modelování,[7] kamenosochařství,[8] a řezbu drahokamů[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Natural History (Pliny) na anglické Wikipedii.

  1. Plinius, Gaius Secundus. Naturalis historia I., kap XIII.
  2. Plinius starší. Praefatio:21 http://penelope.uchicago.edu
  3. Anderson, Frank J.(1977). An Illustrated History of the Herbals. Columbia University Press, 17. ISBN 0-231-04002-4. 
  4. Naturalis Historia XXXIII:154–751
  5. Naturalis Historia XXXIV
  6. Naturalis Historia XXXV:15–941
  7. Naturalis Historia XXXV:151–851
  8. Naturalis Historia XXXVI
  9. Naturalis Historia XXXVII

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]