Mozaika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skleněná mozaika Poslední soud na Zlaté bráně katedrály sv. Víta (1372)

Mozaika (opus musivum, "věnované múzám") je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných různobarevných kostek, hranolků nebo kolíčků, kamenných, keramických, později skleněných, upevňovaných do měkké omítky nebo tmelu.

Ve starověkém orientu a v antice (v Řecku od 6. století př. n. l., v Římě zejména ve 2. a 3. století) se užívalo kamenné mozaiky zejména k výzdobě podlah (např. v Pompejích). Monumentální sloh skleněné figurální mozaiky se vyhranil na stěnách a klenbách starokřesťanských bazilik a byzantských chrámů z 5. a 6. století, odkud se dostal i do italské Ravenny.

Skleněné mozaikové kolíčky se vyráběly na benátském ostrově Torcellu už v 7. a 8. století a později se výrazně uplatnily ve výzdobě baziliky sv. Marka. V klimaticky méně příhodných podmínkách se výjimečně uplatnila exteriérová mozaika za Karla IV. na Zlaté bráně pražské katedrály.

Od 19. století se také ve městech objevuje tzv. mozaiková dlažba.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]