Přeskočit na obsah

Kutná Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kutná Hora
Kutná Hora: panorama města se siluetami kostela sv. Jakuba a chrámu sv. Barbory
Kutná Hora: panorama města se siluetami kostela sv. Jakuba a chrámu sv. Barbory
Znak města Kutná HoraVlajka města Kutná Hora
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecKutná Hora
Obec s rozšířenou působnostíKutná Hora
(správní obvod)
OkresKutná Hora
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°56′54″ s. š., 15°16′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel21 556 (2024)[1]
Rozloha33,07 km²[2]
Nadmořská výška254 m n. m.
PSČ284 01
Počet domů4 015 (2021)[3]
Počet částí obce12
Počet k. ú.7
Počet ZSJ47
Kontakt
Adresa městského úřaduHavlíčkovo náměstí 552
284 01 Kutná Hora
podatelna@kutnahora.cz
StarostaMgr. Lukáš Seifert (ODS)
Oficiální web: www.kutnahora.cz
Úřední web: www.mu.kutnahora.cz
Kutná Hora
Kutná Hora
Další údaje
Kód obce533955
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Historické centrum Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a s chrámem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci
Světové dědictví UNESCO
panorama Kutné Hory
panorama Kutné Hory
Smluvní státČeskoČesko Česko
Typkulturní dědictví
KritériumKulturní památka (ii), (iv)
Odkaz732 (anglicky)
OblastEvropa
Zařazení do seznamu
Zařazení1995 (neznámé zasedání)

Kutná Hora (německy Kuttenberg) je město v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji, obec s rozšířenou působností a městská památková rezervace zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Díky těžbě stříbra vrcholící v 13. až 15. století šlo ve středověku o jedno z nejvýznamnějších českých královských měst. V současnosti zde žije přibližně 22 tisíc[1] obyvatel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kutné Hory.

Vznik

[editovat | editovat zdroj]

Jak název města naznačuje, souvisí jeho historie s těžbou („kutáním“) stříbrných rud a tavením stříbra. Ve středověku koncem 13. století poskytoval zdejší revír zhruba jednu třetinu produkce stříbra v Evropě.

Těžba a úprava stříbrné rudy v Kutné Hoře. Knižní malba z devadesátých let 15. století

To se v okolí vyskytovalo patrně i na povrchu a už v 10. století se na blízkém hradišti v Malíně razily stříbrné denáry. S těžbou stříbra možná souviselo i založení cisterciáckého kláštera v sousedním Sedlci, prvního v Čechách. Sedlecký klášter založil roku 1142 Miroslav z Cimburka, významný dvořan knížete Vladislava II. Klášter byl osazen mnichy z kláštera Waldsassen v Horní Falci, který patřil do řádové linie, jež se hornictví věnovala. To by mohlo vysvětlit, proč byl – proti běžné řádové praxi – založen v krajině už osídlené a kultivované. Klášteru patřily pozemky, na nichž pozdější město vyrostlo, stejně tak i řada vesnic v okolí.

Pohled od sv. Barbory: Jezuitská kolej, Hrádek, kostel svatého Jakuba a Vlašský dvůr
Chrám svaté Barbory vyfocen z Vyhlídky u sv. Jakuba.

Blízká města Čáslav i Kolín dostala kolem roku 1260 jihlavské horní právo, patrně proto, že měšťané v okolí těžili stříbro, a o málo později se objevuje i název osady Antiqua Cuthna – Stará Kutna, jež patrně stála blíž k sedleckému klášteru. Osada snad zanikla za válek krále Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským, který roku 1278 v Čáslavi uzavřel mír s Otou Braniborským.

Počátkem vlády krále Václava II. vypukla v lokalitě dnešní Kutné Hory „stříbrná horečka“. Několik tisíc lidí z blízkého i dalekého okolí se sem přistěhovalo za prací a obživou, mnoho z nich až z německých krajů. Tak patrně vznikla na kopci nad údolím Vrchlice hornická osada, latinsky Mons Cuthna, s velmi nepravidelným plánem, který je dodnes patrný. Ještě roku 1289 se o soudní pravomoc nad osadou přela města Kolín a Čáslav, ale od roku 1291 už mělo město vlastní soud a královský horní úřad.

Od roku 1300 do husitských válek

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1300 vydal král Václav II. nový horní zákon (Ius regale montanorum), který stanovil královská práva nad těžbou stříbra i mincovnictvím, zavedl jednotnou minci a ražení soustředil v Kutné Hoře. Pod vedením italských odborníků z Florencie se v nové mincovně, která se podle nich jmenuje Vlašský dvůr, začaly roku 1300 razit Pražské groše. V letech 1304 a 1307 byla Kutná Hora obléhána vojskem Albrechta I., obyvatelé ji však narychlo opevnili a ubránili. Roku 1318 byla Kutná Hora povýšena na město a dostala různá privilegia.

Bohatství kutnohorských dolů – zejména šachty Osel – se stalo základem královské moci v Čechách a hlavním zdrojem prostředků na velkolepé stavby Lucemburků po celé 14. století. Král Karel IV. i Václav IV. si proto města velmi hleděli, podporovali je v různých sporech i při zvelebování městských staveb; Vlašský dvůr se stal sídlem krále Václava IV. Ve druhé polovině 14. století vznikl kostel svatého Jakuba a šest dalších, radnice a další stavby a město opevnila hradba se šesti branami. Roku 1363 se zmiňuje i městská škola.

Hrádek
Nádvoří Vlašského domu

Vzhledem ke klášternímu původu Kutné Hory městské kostely spadaly do správy sedleckého kláštera, který sídlil mimo město samotné. Pro vyřešení této situace vzniklo roku 1384 hornické bratrstvo pro stavbu nového, tzv. „horního“ (tj. hornického, důlního) chrámu sv. Barbory na pozemcích vyšehradské kapituly a za městskou hradbou. I když výnos dolů v té době klesal, stavební činnost rostla a král Václav IV. dal rozšířit Vlašský dvůr, kde často býval a roku 1409 zde podepsal Dekret kutnohorský o novém rozdělení pravomocí na pražské univerzitě. Roku 1413 horníci přepadli Malín a pobili obyvatele, protože jim bránili v dolování, 1416 zavraždili královského vyslance a ve městě se rozhořely národnostní a náboženské spory.

Od 1419 do 1621

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1419 začalo město pronásledovat kališníky a mnoho jich dalo naházet do opuštěných šachet. Roku 1420 podporovalo město císaře Zikmunda Lucemburského, ale když 1421 Jan Žižka vydrancoval sedlecký klášter, podrobilo se Janu Želivskému s tím, že odpůrci kalicha musí město opustit. Když Zikmund z města 1422 ustoupil, založil požár, který měšťané uhasili. Roku 1424 však město důkladně vypálil Jan Žižka a nově osídlili táborité, kteří zde vládli až do bitvy u Lipan 1434. Mince v té době velmi upadla, razily se jen špatné haléře a obchod v Čechách přešel na míšeňské groše.

Roku 1436 sjednal král Zikmund zajímavé vyrovnání nových majitelů se starými i náboženský smír. Roku 1444 byl ve Vlašském dvoře zvolen hejtmanem pozdější král Jiří z Poděbrad a odtud roku 1448 táhl dobývat Prahu. Král Jiří výrazně přispěl k rekonstrukci Vlašského dvora. V Kutné Hoře pak sbíral vojsko proti Matyáši Korvínovi, jehož pak roku 1469 v tzv. bitvě u Vilémova donutil k vyjednávání.

Roku 1471 po smrti krále Jiřího svolala královna Johanka z Rožmitálu do královské audienční síně Vlašského dvora sněm k volbě nového krále. Sněm se konal ve dnech 20. až 28. května. Bylo velkou zásluhou právě Johanky, respektované osobnosti oběma stranami (pod jednou i pod obojí), že na sněmu byla prosazena Jiřího závěť a 27. května 1471 zde byl zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. Dá se říci, že touto volbou, značně ovlivněnou v zákulisí Johankou a synem Jiřího z prvního manželství Jindřichem, byly v Kutné Hoře změněny dějiny střední Evropy, a to ve velmi vypjaté situaci ohrožení země uherským vojskem. Vladislav Jagellonský za své vlády Kutnou Horu velmi podporoval.

Veduta Kutné Hory, Jan Willenberg, 1602

V té době se díky lepší technice opět zvýšil výnos dolů a dosáhl vrcholu, což se projevilo i ve stavební činnosti a roku 1489 zde Martin z Tišnova vytiskl bohatě ilustrovanou Bibli kutnohorskou. Od roku 1489 sídlili v Kutné Hoře italští biskupové, kteří světili kněze podobojí, konaly se zde zemské sněmy a město konkurovalo svým významem Praze.

V polovině července 1496 ve městě a jeho okolí odehrála rozsáhlá vzpoura kutnohorských havířů[4] za účelem jejich požadavků na vyšší platové a životní podmínky. Povstání bylo, v nepřítomnosti krále Vladislava v zemi, z nařízení poděbradského hejtmana Oňka Kamenického z Tepic potlačeno a 13 havířských vůdců pak v srpnu téhož roku sťato, deset v Poděbradech a tři na Křivoklátě. Podle kusých zpráv pak král provedl roku 1497 revizi procesu a odpovědné za popravy potrestal. Událostí byl inspirován dramatik Josef Kajetán Tyl při vytváření dramatu Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři z roku 1848.[5]

Po roce 1530 začal výnos dolů opět klesat, šachty se zalévaly vodou a opouštěly. Po stavovském odporu 1547 ztratilo město část svých svobod a roku 1550 se přestaly razit pražské groše. Úpadek pak rychle pokračoval také proto, že přísun stříbra z Jižní Ameriky srazil jeho cenu a dolování se přestalo vyplácet. Kutnohorské poměry v 16. století zachycují anekdotické paměti Mikuláše Dačického (1555–1610). Kutnohorský primátor Jan Šultys z Felsdorfu, dříve mincovní úředník, se stal za stavovského povstání direktorem a byl roku 1621 v Praze popraven; jeho hlava pak visela přes sto let na městské bráně.

Od 1622 do současnosti

[editovat | editovat zdroj]
Královské horní město Kutná Hora v Čáslavském kraji namalováno Joanem Venutem 1815

Roku 1623 byli vypovězeni nekatoličtí duchovní, morovou epidemií 1625 a exilem se počet obyvatel snížil o čtvrtinu. Ferdinand II. Štýrský městu zkonfiskoval část statků a věnoval jezuitům, kteří zde roku 1626 založili latinskou školu a pak budovali vedle sv. Barbory velkolepou kolej. V té pak vyučoval například Bohuslav Balbín, Jiří Plachý-Ferus, historik města Jan Kořínek a další. I když těžba skomírala a roku 1726 byla úplně zastavena, město se pomalu vzpamatovalo a v Kutné Hoře působila řada vynikajících umělců (Kilián Ignác Dienzenhofer, František Maxmilián Kaňka, Petr Brandl, který zde 1735 zemřel a je zde v kostele Matky Boží Na Náměti pochován). V letech 1770 a 1823 poničily město velké požáry.

Kutná Hora hrála významnou roli v národním obrození. Narodil se zde archeolog Jan Erazim Vocel a dramatik Josef Kajetán Tyl, v letech 1850–1851 zde žil a pracoval Karel Havlíček Borovský a vzniklo zde mnoho národních spolků a sdružení. Koncem 19. století byly gotické stavby obnoveny a chrám svaté Barbory v letech 1884–1893 dostavěn J. Mockerem.

Roku 1950 byly ke Kutné Hoře připojeny obce Kaňk, Perštejnec a Sedlec.[6]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 169 domech 14 370 obyvatel, z nichž bylo 7 558 žen. 14 146 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 98 k německé a 20 k židovské. Žilo zde 8 725 římských katolíků, 606 evangelíků, 1 027 příslušníků Církve československé husitské a 188 židů.[7] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 459 domech 13 892 obyvatel. 13 726 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 63 k německé. Žilo zde 8 331 římských katolíků, 741 evangelíků, 2 068 příslušníků Církve československé husitské a 140 židů.[8]

  • Věková struktura obyvatel obce Kutná Hora roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Kutná Hora roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Kutná Hora roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Kutná Hora roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Kutná Hora roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Kutná Hora roku 2011

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]
Rok 1702[9] 1790[10][11] 1808 1811[12] 1830[13] 1831[14] 1834[15] 1837[16] 1840[17] 1843[18] 1846[19] 1850[20] [21] k 31. 10. 1857[22]
Počet obyvatel 2 700 7 000 7 000 6 217 8 460 10 338 9 545 9 554 9 929 8 777 10 317 8 624 12 727
Vývoj počtu obyvatel za celé město a jeho části 1869-2011[23]
Část města (rok přičlenění k městu[24]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel Kutná Hora-Vnitřní Město 9 779 13 154 10 172 10 530 10 102 14 370 7 651 11 679 12 623 13 902 3 323 2 922 2 470 2 384
Hlouška 880 . 926 1 433 2 158 . 2 785 . . . 6 445 5 344 5 457 5 088
Kaňk (1950)   1 069 1012 924 747 626 700 774
Karlov 306 . 436 572 724 . 944 . . . 566 484 535 550
Malín (1975)   777 775 870 995
Neškaredice (1961)   247 272 269 219 268 271
Perštejnec (1950)   110 94 79 39 23 159 52
Poličany (1981)   207 190 182
Sedlec (1950)   1 714 1 705 1 692 1 246 1 179 1 098 1 224
Šipší . . . . . . . . . . 3 868 5 970 5 675 4 943
Vrchlice 785 . 808 976 1 084 . 876 . . . 329 300 367 350
Žižkov 997 . 1 221 1 303 1 474 . 1 636 . . . 3 099 3 512 3 664 3 684
celé město 12 747 13 154 13 563 14 814 15 542 14 370 13 892 14 572 16 835 17 943 20 708 21 561 21 453 20 497

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na Kutnou Horu z chrámu sv. Barbory na kostel svatého Jakuba (1919), foto Josef Jindřich Šechtl
Palackého náměstí

Historický přehled

[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • do 1849 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kutná Hora[25]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Kutná Hora
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kutná Hora[26]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kutná Hora[27]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Kutná Hora[28]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kutná Hora[29]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2003 Středočeský kraj, okres Kutná Hora, obec s rozšířenou působností Kutná Hora

Členění města

[editovat | editovat zdroj]
Katastrální území Kutné Hory

Kutná hora se skládá z 12 místních částí na 7 katastrálních územích

Správní území

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Okres Kutná Hora a Správní obvod obce s rozšířenou působností Kutná Hora.

Kutná Hora byla dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Kutná Hora ale stále existuje a skládá se z 88 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 51 obcí. Stále zde však např. působí Okresní soud v Kutné Hoře a okresní státní zastupitelství. Sousedními obcemi sídla jsou Grunta, Libenice, Církvice, Nové Dvory, Třebešice, Křesetice, Malešov, Miskovice, Hlízov a Kluky.

Průmysl

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1538 je doložen kutnohorský pivovar, založený rodem Dačických z Heslova a uzavřený v roce 2010. V 19. století vznikla v bývalém cisterciáckém klášteře tabáková továrna, kterou dnes vlastní společnost Philip Morris. Od roku 1967 je v Kutné Hoře velký strojírenský závod, slévárna ČKD Kutná Hora. Vedle kterého nedávno vyrostla továrna společnosti Foxconn. Zásoby stříbra byly vyčerpány již na přelomu 17. a 18. století. Avšak těžba rud zinku a olova pokračovala na Kaňku až do roku 1991.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Město protíná silnice I/2 v úseku Říčany – Kutná Hora – Přelouč, která se u Malína (na katastru Nových Dvorů) kříží se silnicí I/38 v úseku Kolín – Čáslav. Ve městě končí i silnice II/126 ve směru od Zbraslavic, která prochází částmi Perštejnec a Karlov. Dále územím města vedou silnice III. třídy:

  • III/03321 ze silnice I/38 – Kaňk – I/2 – Karlov – Církvice
  • III/03322 Šipší – Kaňk
  • III/3272 Hlízov – Malín
  • III/33354 Hořany – Vnitřní Město
  • III/33355 Grunta – Hlouška
  • III/3377 Malešov – Poličany – Vrchlice – Žižkov
  • III/33713 Křesetice – Perštejnec
  • III/33714 Poličany – II/126
  • III/33716 Karlov – Perštejnec – Olšany
  • III/33719 Třebešice – Neškaredice – III/33316
  • III/33721a Neškaredice – Církvice

Kutná Hora leží na železniční trati 230 Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod, z níž odbočuje železniční trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou. Železniční trať 230 Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, doprava byla zahájena roku 1869. Železniční trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou je jednokolejná regionální trať, zahájení dopravy bylo roku 1905. Na trati leží na území města kromě odbočné železniční stanice Kutná Hora hlavní nádraží i železniční zastávka Kutná Hora-Sedlec, železniční stanice Kutná Hora město, železniční zastávka Kutná Hora-Vrchlice a železniční zastávka Kutná Hora-Poličany.

Kutná Hora nemá vlastní letiště, v jejím dosahu jsou nicméně veřejné vnitrostátní letiště ve Zbraslavicích a v Kolíně.

Kutná Hora se od 1. srpna 2021 se začlenila do systému Pražské integrované dopravy. V té době zaniká 27 linek původní Středočeské integrované dopravy a vzniká 12 nových linek Pražské integrované dopravy. V červnu roku 2023 zajišťuje městskou autobusovou dopravu 14 linek PID a 3 linky vlakové dopravy.[30][31]

Příměstské autobusové linky v roce 2023 zajišťují dopravní spojení z Kutné Hory např. do Prahy, Čáslavi, Kolína, Uhlířských Janovic, Sázavy, Týnce nad Labem, Zbraslavic, Zruče nad Sázavou, Havlíčkova Brodu, Malešova a Chvaletic. Město je obsluhovány i dálkovými autobusovými linkami.

Po trati 230 jezdí v pracovní dny několikrát denně rychlíkové i osobní vozy. Vlaková trať 235 je obsluhovány mezi stanicemi Kutná Hora hlavní nádraží a Kutná Hora město stejným způsobem v pracovní dny i o víkendech.

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

V Kutné Hoře se nachází mnoho mateřských škol, dále čtyři základní školy. Jsou to ZŠ Žižkov, ZŠ Jana Palacha, ZŠ Kamenná Stezka a ZŠ T. G. Masaryka. Střední stupeň vzdělání je v Kutné Hoře zastoupen Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm řemesel, dále Střední průmyslovou školou a dvěma gymnázii Gymnáziem Jiřího Ortena a Církevní gymnázium v Kutné Hoře (dříve Církevní gymnázium sv. Voršily). Vyšší stupeň vzdělání je zastoupen Vyšší odbornou školou, která poskytuje vzdělání v oborech Automatizační technika a Management Elektrotechniky. V plánech je i zřízení Kutnohorské Královské univerzity, která bude poskytovat vzdělání v oborech historických, v budově Jezuitské koleje.

Od roku 2015 sídlí v Kutné Hoře vysoká škola, která se sem přestěhovala z Kolína. Jde o ARC – VŠPSV, Academia rerum civilium – Vysoká škola politických a společenských věd. Škola je zaměřena na studium politologie v bakalářském programu.[32]

Kulturní instituce

[editovat | editovat zdroj]
Kamenný dům

Ve městě se konají různé festivaly jako Královské stříbření Kutné Hory, recitační soutěž Ortenova Kutná Hora, Mezinárodní bienále interpretační kytarové soutěže nebo folkový Festival Kocábka. Každé Velikonoce probíhá v Sedlci pouť.

Nejvýznamnějšími kulturními institucemi jsou Městská knihovna Kutná Hora, Městské Tylovo divadlo a Kino Modrý kříž. Dále nově zrekonstruovaná Jezuitská kolej ze 17. století, nyní sídlo Galerie Středočeského kraje zaměřené převážně na moderní a současné umění. Další významné městské instituce jsou České muzeum stříbra s historickým dolem Osel, jehož expozice jsou vystaveny na Hrádku, v Kamenném domě a Tylově domě, dále pak Muzeum Alchymie v Sankturinovském domě a Muzeum tabáku v historickém refektáři cisterciáckého kláštera v Sedlci. Ve městě je i vodní park, zimní stadion a druhá nejdelší bobová dráha v Evropě.[33]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě sídlí florbalový klub FBC Kutná Hora, jehož mužský A tým hraje divizi mužů (4. nejvyšší soutěž).[34]

Náboženské organizace

[editovat | editovat zdroj]

Hřbitovy

[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Chrám svaté Barbory, západní část
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci
Kostel svatého Jakuba Staršího
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kutné Hoře.

V roce 1922 byla v Kutné Hoře založena pobočka Klubu Za starou Prahu, která se zasazovala o zachování charakteru historického centra města. Častým hostem zde byl tehdejší předseda pražského klubu Zdeněk Wirth.[35]

Historické centrum městské památkové rezervace spolu s kostelem sv. Barbory a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Město Kutná Hora je členem evropského projektu EUROMINT, jehož cílem je shromáždit informace o všech evropských středověkých a raně novověkých mincovnách.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ 285. schůzka: Vzpoura na Horách Kutných. Dvojka [online]. 2012-10-13 [cit. 2022-05-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ SOUČEK, Tomáš. Josef Kajetán Tyl - Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud | Čtenářský deník. Český-jazyk.cz [online]. [cit. 2022-05-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1950. Dostupné online.
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 20. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 70. 
  9. ↑ Démographie historique, Svazky 18–19, solné sčítání - [1]
  10. ↑ Statistischer Umriss der sämtlichen europäischen Staaten in Hinsicht ihrer - [2]
  11. ↑ Tableau statistique de la monarchie autrichienne au commencement de la - [3]
  12. ↑ Journal für rationelle Politik - [4]
  13. ↑ Jahrbücher des böhmischen Museums für Natur-und Länderkunde - [5]
  14. ↑ Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1831 - [6]
  15. ↑ Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1834
  16. ↑ Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1837
  17. ↑ Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1840
  18. ↑ Popis Králowstwí českého autor: František Palacký[7]
  19. ↑ Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1846
  20. ↑ Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970
  21. ↑ Zevrubný popis rozdělení země království Českého - [8]
  22. ↑ Statistische übersichten über die bevölkerung und den viehstand von Österreich nach der zählung vom 31. october 1857 - [9]
  23. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Kutná Hora, s. 556–557.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  24. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. ISBN 80-250-1311-1. Kapitola Okres Kutná Hora.  Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.
  25. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  26. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  27. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  28. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  29. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  30. ↑ VHD Kutná Hora [online]. [cit. 2023-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-17. 
  31. ↑ FEDOROVIČ, Radim. Revoluce ve veřejné hromadné dopravě ⋆ VHD Kutná Hora [online]. 2021-07-26 [cit. 2023-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-26. 
  32. ↑ ARC – VŠPSV [online]. Vysoká škola politických a společenských věd [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. 
  33. ↑ Městský informační portál Kutná Hora
  34. ↑ Divize - skupina C. www.ceskyflorbal.cz [online]. [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  35. ↑ POSPÍŠIL, Aleš. Zmizelá Kutná Hora : stavby první republiky. 1. vyd. Kutná Hora: IB Books, 2019. 163 s. ISBN 978-80-907676-0-7. S. 4. 
  36. ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kutná Hora, s. 157. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • J. Kořan, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském. Praha: Vědecko-technické nakl., 1950
  • J. Kořínek, Staré paměti kutnohorské. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2000, 605 s. ISBN 80-7106-453-X
  • Ottův slovník naučný, sv. 15, str. 413 nn., hesla „Kutná Hora – dějiny“
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech II. Praha 1980, str. 182–198.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • MATYS, Rudolf: Kutnohorské pověsti. Praha, 1973
  • POSPÍŠIL, Aleš. Zmizelá Kutná Hora. Praha: Paseka, 2009. 168 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-013-2. 
  • SOMMER, Jiří. Kutnohorsko. Historický obzor, 1998, 9 (7-8), s. 176–179. ISSN 1210-6097.
  • F. Palacký, Dějiny národu českého, díl V., částka 1
  • F. Čapek: Dějiny zemí Koruny české, V. kapitola Doba husitská a jagellonská.
  • DUDÁK, Vlastimil: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran; Kutná Hora, Praha, 2004, 2012; 441 s. ISBN 80-7340-035-9

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Kutnohorské památky
České památky na seznamu světového dědictví UNESCO
historické centrum Prahy (1992) a zámecký park Průhonice (2012) • historické centrum Českého Krumlova (1992) • historické centrum Telče (1992) • poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994) • historické centrum Kutné Hory s chrámem svaté Barbory a s kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1995) • Lednicko-valtický areál (1996) • zahrady a zámek v Kroměříži (1998) • historická vesnice Holašovice (1998) • zámek v Litomyšli (1999) • sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000) • vila Tugendhat v Brně (2001) • židovská čtvrť, hřbitov, bazilika svatého Prokopa v Třebíči (2003), zámek Třebíč (2018) • hornický region Krušnohoří (2019) • národní hřebčín Kladruby nad Labem (2019) • slavná lázeňská města Evropy (2021) • původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy (2021) • Žatec a krajina žateckého chmele (2023)
Části města Kutná Hora
Části obce
Města, městyse a obce okresu Kutná Hora
Adamov • Bernardov • Bílé Podolí • Bludov • Bohdaneč • Brambory • Bratčice • Církvice • Čáslav • Čejkovice • Černíny • Červené Janovice • Čestín • Dobrovítov • Dolní Pohleď • Drobovice • Hlízov • Horka I • Horka II • Horky • Horušice • Hostovlice • Hraběšín • Chabeřice • Chlístovice • Chotusice • Kácov • Kluky • Kobylnice • Košice • Krchleby • Křesetice • Kutná Hora • Ledečko • Malešov • Miskovice • Močovice • Nepoměřice • Nové Dvory • Okřesaneč • Onomyšl • Opatovice I • Paběnice • Pertoltice • Petrovice I • Petrovice II • Podveky • Potěhy • Rašovice • Rataje nad Sázavou • Rohozec • Řendějov • Samopše • Semtěš • Schořov • Slavošov • Soběšín • Souňov • Staňkovice • Starkoč • Sudějov • Suchdol • Svatý Mikuláš • Šebestěnice • Štipoklasy • Třebešice • Třebětín • Třebonín • Tupadly • Uhlířské Janovice • Úmonín • Úžice • Vavřinec • Vidice • Vinaře • Vlačice • Vlastějovice • Vlkaneč • Vodranty • Vrdy • Záboří nad Labem • Zbizuby • Zbraslavice • Zbýšov • Zruč nad Sázavou • Žáky • Žehušice • Žleby
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kutná_Hora&oldid=24512021“