Národní hřebčín Kladruby nad Labem
| Národní hřebčín Kladruby nad Labem | |
|---|---|
 Pohled na hřebčín v roce 1845 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 15. října 2009 |
| Poloha | |
| Adresa | Kladruby nad Labem,  Česko |
| Souřadnice | 50°3′27,42″ s. š., 15°29′5,37″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16212/6-2096 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Krajina pro chov koní v Kladrubech | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
| Smluvní stát | Česko |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iv, v |
| Odkaz | 1589 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2019 (43. zasedání) |
| Rejstřík památek | 16212/6-2096 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Národní hřebčín Kladruby nad Labem v okrese Pardubice je chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní. Vraníci stejného plemene se chovají v hřebčíně ve Slatiňanech. V hřebčíně je chováno přibližně 300 starokladrubských koní, probíhají v něm zkoušky výkonnosti hřebců, drezúrní i jiné závody a řada akcí pro veřejnost. Praxi v tomto hřebčíně zde získávají i studenti Středního odborného učiliště zemědělského v Kladrubech nad Labem, které je zaměřeno na chov koní a jezdectví.
Areál hřebčína s okolní krajinou je od roku 2019 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Chovu koní se v Kladrubech nad Labem věnovali již Pernštejnové, kteří zdejší panství zakoupili v roce 1491. Součástí panství byla i obora, kterou Maxmilián II. dostal darem od českých stavů v roce 1560 a později zde vybudoval hřebčinec. Rudolf II. udělil hřebčínu status císařského dvorního hřebčína. V roce 1918 získal hřebčín do vlastnictví československý stát. V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen za kulturní památku a v roce 2002 bylo kmenové stádo běloušů vyhlášeno za národní kulturní památku.[2]
V rámci úsilí o zapsání na seznam Unesco byla v oblasti v roce 2015 zřízena krajinná památková zóna Kladrubské Polabí a v roce 2016 evropsky významná lokalita Natura 2000 Kladruby nad Labem.[1]
| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 15 350 |
| 2016 | 46 251 |
| 2017 | 77 347 |
| 2018 | 80 220 |
Objekty hřebčína[editovat | editovat zdroj]
- hřebčín v Kladrubech nad Labem - ustájení hlavního stáda, tj. plemenných hřebců, chovných klisen a mláďat do odstavu, koní ve výcviku a sportovních koní určených k prodeji
- Padock
- dvůr Josefov
- dvůr Františkov - oddělený odchov mladých hřebců a klisen (do tří let věku) v nedalekých Selmicích
- zámek a kostel sv. Václava a Leopolda - je spravován Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a spolu s empírovými budovami hřebčína tvoří jeden uzavřený celek
Součástí hřebčína jsou i rozsáhlé pozemky v okolí s výběhy pro koně. Samostatnou pobočku tvoří Hřebčín Slatiňany.
Střední škola chovu koní a jezdectví[editovat | editovat zdroj]
Studium trvá 3 roky. Studuje tam 144 žáků. Škola má vlastní domov mládeže.
Chov starokladrubských koní[editovat | editovat zdroj]
Národní hřebčín Kladruby nad Labem se zaměřuje na chov starokladrubských koní, ve Slatiňanech chovají starokladrubské vraníky, v Kladrubech nad Labem bělouše. Jde o teplokrevné plemeno vzniklé křížením starošpanělských a staroitalských koní. Od doby Rudolfa II. byli koně z Kladrub využíváni jako kočároví koně pro rakouský císařský dvůr.
Chov starokladrubských koní byl téměř zničen úsilím československého státu po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se chov podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal až profesor František Bílek ve 40. letech 20. století. Podle mnoha odborníků na poslední chvíli. K regeneraci museli být využiti zčásti i koně jiných plemen. Profesor Bílek shromáždil poslední kusy starokladrubských vraníků s úmyslem pokračovat v přirozené plemenitbě. To se ukázalo jako nemožné kvůli malému počtu existujících jedinců a také jejich stáří. Do počátku regenerace se zachovali 3 vraní starokladrubští hřebci. V parentální generaci matek byla situace velmi neutěšená. Celkem bylo použito 54 matek různého původu. Šlo o dvě čistokrevné starokladrubské vranky, 23 čistokrevných starokladrubských bělek a klisen s částečným podílem starokladrubské krve, 18 čistokrevných lipických klisen, 3 teplokrevné klisny a 3 klisny orlovského klusáka. Dále byli využíváni lipičtí hřebci, jeden hřebec s podílem krve Nonius a jeden oldenburský hřebec.[5]
Od roku 2001 je kmenové stádo bílých starokladrubských koní národní kulturní památkou. Plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě, ale používá se i pro rekreační ježdění. Jde o unikátní plemeno, které je dnes chováno v tomto rozsahu jen v České republice. Dnes[kdy?] je celkem ve světě chováno přibližně 1100 až 1200 koní tohoto plemene.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ČTK. UNESCO překvapilo. Dalo Kladrubský hřebčín do světového dědictví už letos. iDNES.cz [online]. 2019-07-06 [cit. 2019-07-06]. Dostupné online.
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/hrebcin-s-kmenovym-chovnym-stadem-starokladrubskeho-kone-13428375
- ↑ Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18.
- ↑ 5. REGENERAČNÍ PROCES V CHOVU STAROKLADRUBSKÉHO VRANÍKA. Národní hřebčín Kladruby nad Labem [online]. ČR: Národní hřebčín Kladruby nad Labem, - [cit. 2023-03-05]. Dostupné z: https://www.nhkladruby.cz/regeneracni-proces
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Šimek, T. (ed.) et al. Hrady zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (východní Čechy). Svoboda, Praha, 1989.
- 53/2001 Sb. Nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní hřebčín Kladruby nad Labem na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo kůň ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- https://web.archive.org/web/20090422091004/http://www.souz-kladruby.cz/
- http://www.hrady.cz/?OID=2055
