Zdeněk Jelínek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Zdeněk Jelínek, CSc.
Narození11. říjen 1936
Kutná Hora ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. květen 1994
Praha ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníHřbitov v Kutné Hoře
(U Všech svatých)
20. květen 1994
(49°57′19,01″ s. š., 15°15′45,14″ v. d.)
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, historik, spisovatel
Ocenění1992 – povýšení do hodnosti podplukovníka ve výslužbě
2014 – Čestný občan Kutné Hory (in memoriam)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Jelínek (11. října 1936, Kutná Hora – 6. května 1994, Praha) byl český pedagog, spisovatel a historik. Na počátku své vědecké činnosti, v oblasti historie, se zaměřil na dějiny středověkého dolování a mincovnictví v Kutné Hoře, později na dějiny Druhé světové války. Pomocí zaznamenávání svědectví přímých účastníků popsal působení západních výsadkářských partyzánských skupin vysílaných v letech 1941–1945 z Velké Británie na území okupovaného státu. Je řazen mezi největší odborníky a znalce této oblasti protifašistického odboje.[1]

Hrob na hřbitově U Všech svatých v Kutné Hoře

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí, studia[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Jelínek se narodil v Kutné Hoře. Jeho matka Věra pracovala jako zubní technička, otec Alois byl strojním pletařem.[2] Zdeněk začal od roku 1942 navštěvovat obecnou chlapeckou školu (současný název: Základní škola T. G. Masaryka).[3]

Na jaře roku 1946 ho oslovil skauting, a posléze vstoupil do přípravného oddílu skautingu, do vlčat.[4] Přesto, že ve skautingu strávil jen krátký čas, zásady skautingu a jeho aktivity ho velmi pozitivně ovlivnily. Získané zkušenosti pak při svém pedagogickém působení na školách v Uhelné Příbrami a v Kutné Hoře přenášel na své žáky. Pořádal pro ně celodenní nedělní výlety do přírody nebo na pamětní historická místa.[Pozn. 1][5]

Od září 1947 pokračoval ve studiu na kutnohorském gymnáziu, jež se od roku 1953, v souladu s novým školským zákonem, stalo součástí tzv. Jedenáctileté střední školy. Maturoval s vyznamenáním 28. května 1954 ze tří povinných předmětů (český jazyk, ruský jazyk, matematika) a z dějepisu. Následně byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (specializace historie a pedagogika).[6] Promoval 1. července 1959. Jeho rozsáhlá diplomová práce měla titul Z dějin kutnohorského dolování ve XIV. až XVI. století.[7] Tato práce byla o deset let později uznána i jako disertační práce a 25. února 1969 byl v pražském Karolínu promován doktorem filozofie.[8] V rámci řízení k získání titulu kandidáta věd absolvoval v letech 1967–1969 zkoušky z historie, ruštiny a češtiny. Z důvodu vzniklých politických změn mu ale byla znemožněna obhajoba kandidátské práce. Její název byl Partyzánské hnutí na Českomoravské vrchovině. Mělo se zároveň jednat o publikaci, která měla vyjít v roce 1974. Toto se ale nestalo a kandidátem věd se stal až v roce 1990.[8]

Divadelní a umělecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Již v dětství měl Zdeněk Jelínek rád divadlo, poprvé se na jevišti objevil v roce 1946, v dětské opeře Broučci hudební skladatelky Marie Kučerové-Herbstové.[Pozn. 2] Představení mělo velký úspěch, bylo několikráte reprízováno v Kutné Hoře a v dalších několika středočeských městech. Z krajské soutěže v Kolíně postoupila inscenace do Prahy. Dobová kritika zvlášť ocenila pěvecký výkon Zdeňka Jelínka a syna autorky Bohuslava. O rok později ztvárnil Zdeněk Jelínek titulní roli v dětské opeře od téže autorky, Uličník Peříčko. I tato inscenace se dočkala několika repríz v Kutné Hoře a byla s úspěchem uvedena i v někdejším pražském divadle Kotva.[6]

Divadlu zůstal věrný i v dospělosti. V říjnu 1962 vystupoval s místními ochotníky v Afinogenově Mášence, se studentským divadelním souborem kutnohorské střední vzdělávací školy účinkoval v pásmu grotesek a pantomim Hrdinové včerejška autora Vojtěcha Cinybulka, v režii Ladislava Znojemského[Pozn. 3]. Pod stejným režisérem hrál v roce 1969 ve hře bratří Čapků Ze života hmyzu. Kromě vlastního herectví se v období 60.–80. let 20. století intenzívně podílel na činnosti kutnohorského loutkářského souboru.[9]

V „Divadélku Hrádek“, založeném v roce 1969 a inspirovaném tehdejšími divadly malých jevištních forem, které vzniklo při kutnohorském muzeu, v budově středověkého Hrádku, působil nejen jako účinkující, ale také jako spoluautor scénářů v pásmu Večery na Hrádku a následně, od roku 1970, v tzv. Kutnohorských koktailech, což byly soutěžní večery, besedy i komediální vystoupení.[10] Naposledy vystupoval Zdeněk Jelínek na jevišti kutnohorského divadla v roce 1973 v Tylově Fidlovačce, v roli literáta Hvězdoleského.[Pozn. 4][11]

Kromě historie a divadla byla Jelínkovou další vášní hudba, především klasická, ale nebyl úzce zaměřen jen na ni, ve své rozsáhlé fonotéce měl jazz, židovskou hudbu, spirituály, blues, gospely a také současné české i zahraniční nahrávky, včetně písní Karla Kryla či skupin Beatles, Pink Floyd a dalších.[12]

Byl dlouholetým předsedou Společnosti Jana Kubelíka.[13]

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Jako vystudovaný učitel dostal po promoci pracovní umístěnku na základní školu v Uhelné Příbrami. Po krátkém působení jako učitel základních předmětů, byl povolán k nástupu k základní vojenské služby, kterou absolvoval u radistů ve Vimperku. Založil zde umělecký soubor, který měl úspěch a pomohl mu překonat šikanu, které byl vystaven na začátku vojenské služby od nadřízených.[Pozn. 5] V roce 1960 byl útvarovou organizací KSČ navržen na kandidáta členství a následně do KSČ přijat.[14]

Od září 1961 začal působit na 1. základní devítileté škole v Kutné Hoře (nyní ZŠ Kamenná stezka). Vyučoval dějepis, český jazyk, ruštinu, němčinu, zeměpis a hudební výchovu.[14] Od roku 1963 dálkově studoval ruštinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V září 1963[15] přešel na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Kutné Hoře, kde učit všeobecně vzdělávací předměty.[5]

Spolu s prof. Petráněm vedl od roku 1992 Zdeněk Jelínek, na Univerzitě Karlově, seminář Každodennost 16.–18. století.[16]

Období 1974–1994[editovat | editovat zdroj]

S nástupem normalizace se za své postoje, v letech 1968–1969, dostal pod přímý dohled Státní bezpečnosti, byl označen za pravicového oportunistu, profesně i osobně perzekvován. Následně v roce 1970 vyloučen z komunistické strany.[17] V roce 1974 byl z politických důvodů ze Střední průmyslové školy elektrotechnické v Kutné Hoře propuštěn a bylo mu znemožněno nadále pracovat ve školství a ve vědě. Po značných obtížích se mu podařilo v listopadu 1974 získat zaměstnání skladníka v Čáslavi, v hotelu Grand. Kromě práce ve skladu tam byl často nucen pracovat i na pozici číšníka nebo recepčního.[18] Historii se mohl věnovat pouze soukromě. Buď psal tzv. „do šuplíku“, nebo pomáhal studentům s jejich seminárními a diplomovými pracemi.[19]

V roce 1978 se dr. Jelínkovi podařil návrat k profesi historika, když získal místo v Regionálním muzeu v Kolíně.[20] Zde realizoval velké množství nových expozic na téma dějin Kolína a Kolínska. Pro výstavu Lipany (1981) napsal i katalog a o průběhu bitvy u Lipan hovořil v Československém rozhlase, v pořadu Domino. Tento zvukový záznam byl později použit i v jednom díle rozhlasových Toulek českou minulostí. Kromě pořádání výstav také přednášel, publikoval a sbíral materiály pro svoje další práce.[21] Koncem 70. a v průběhu 80. let se Jelínkovi podařilo, buď již pod vlastním jménem nebo jako spoluautor, publikovat celou řadu prací, z nichž se většina týkala odbojových skupin a jednotlivců působících v odboji. Zvláštní pozornost mezi ostatními pracemi zasluhuje publikace Operace Silver A (1984). Jednalo se o do té doby tabuizované téma, týkající se západního, nekomunistického odboje. Proto nebyla tato publikace distribuována v běžné síti knihkupectví, nýbrž byla oficiálně představena pouze jako studijní materiál pro vnitřní potřebu Českého svazu protifašistických bojovníků.[22]

V polovině 70. let studii vydal pod vlastním jménem publikaci o kutnohorském mincování Dodávky stříbra a jeho zpracování v kutnohorské mincovně v poslední čtvrtině15. a první třetině 16. století. Studie navazovala na jeho práci z roku 1966.[23]

Po sametové revoluci byla Zdeňku Jelínkovi nabídnuta pozice výzkumného pracovníka ve Vojenském muzeu Historického ústavu armády České republiky v Praze.[24] 1. června 1990 byl jmenován jeho ředitelem a zároveň zástupcem náčelníka Historického ústavu ČSA.[25] V roce 1992 byl povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě.[16] Zemřel náhle 6. května 1994 v Praze.[26]

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se věnoval starším českým dějinám, zejména studiu dolování v Kutné Hoře a historii peněžnictví. Spolupracoval s přední českou numizmatičkou prof. Emanuelou Nohejlovou-Prátovou na Numismatických příspěvcích k dějinám cen a mezd údobí 1469–1615. V kutnohorském archivu uspořádal část velmi cenného „Horního a mincovního fondu Kutné Hory“ a popsal nejstarší kutnohorské mincovní účty. Výsledkem se stala práce Kutnohorské mincovní účty z druhé poloviny XV. století a první poloviny XVI. století.[27]

Po získání zaměstnání v Regionálním muzeu v Kolíně, pracoval intenzívně na regionálních kulturních dějinách Kolína a Kolínska. Na toto téma připravil celou řadu nových expozic. Přednášel, sbíral materiály a koncem 70. a v průběhu 80. let se mu podařilo vydat pod svým jménem i několik publikací.[28]

Zájem o historii Kolínska a Druhou světovou válku ho přivedl i k tématu holokaustu. Zabýval se transporty vypravovanými z Kolína, navázal kontakty nejen s pamětníky, ale i s britskou liberální náboženskou společností Northwood And Pinner Liberal Synagogue. Její rabín Dr. Andrew Goldstein inicioval v 80. letech styky s židovskou komunitou v Československu. Tomuto tématu věnoval i několik svých prací.[29]

Nosnou částí jeho vědeckého bádání byla historie československého odboje za Druhé světové války, zejména historie paradesantních skupin a partyzánského hnutí.

Některé své články se mu v polovině 70. let podařilo zveřejnit pod jmény některých svých přátel.[Pozn. 6] Další možností byla autorská spolupráce. S PhDr. Miroslavem Ivanovem se domluvil na zpracování historie výsadkářské skupiny Wolfram, vysazené v roce 1944 v Beskydech. Z. Jelínek se s většinou členů této skupiny osobně znal, byli jeho dobrými přáteli a často se s nimi stýkal.[Pozn. 7][20] Jelínek dodal Ivanovovi odborné podklady, ten napsal text a odeslal Jelínkovi ke korektuře a přepsání do čistopisu. Publikace vyšla pod názvem Akce Tetřev.[30]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ocenění v průběhu života[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • září 1995 - v rámci kulturně-literárního festivalu Ortenova Kutná Hora byl Zdeňku Jelínkovi věnován pořad Pocta příteli, s podtitulem Odpoledne na počest historika, muzikologa, pedagoga PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.[33]
  • březen 1998 - udělení Pamětního listu za celoživotní přínos v oblasti historie, kultury a vzdělání[33]
  • 6. května 1998 - ve výroční den úmrtí Z. Jelínka se konala na zámku Kačina hudební slavnost, připsána Jelínkově památce[33]
  • 1999 - zařazení hesla Zdeněk Jelínek do Českého biografického slovníku XX. století[33]
  • 2001 - publikace Regionálního muzea v Kolíně - Pocta Zdeňku Jelínkovi, vydaná jako Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.[33]
  • 2003 - zařazení Jelínkova životopisného medailonu, včetně ukázek jeho děl, do publikace Kutná Hora literární[34]
  • 2006 - poděkování dr. Jelínkovi v předmluvě rozsáhlé publikace Mezi Berlínem a Prahou. Střední Evropa ve vzpomínkách čínského historika, od amerického historika čínského původu, prof. Hsi-Huey Liange[34]
  • 2011 - věnování knihy, od PhDr. Jiřího Kotyka, Ph.D., Hana a Václav Krupkovi, pardubičtí spolupracovníci SILVER A - pod koly dějin, památce PhDr. Zdeňka Jelínka[34]
  • květen 2014 - uvedení krátkého dokumentárního filmu Historikovo charisma (autor Vladimír Císař) v rámci XV. Podvečera s regionální literaturou[34]
  • 24. červen 2014 - jmenování čestným občanem Kutné Hory in memoriam[35]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Publikované práce[editovat | editovat zdroj]

  • viz Externí odkazy

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Jelínkovu rozsáhlou vědeckou pozůstalost, rozpracovaná témata, ostatní písemné, obrazové i zvukové materiály převzal Archív Národního muzea, kde vznikl osobní fond Zdeňka Jelínka.[36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Cílem výletů byla například zřícenina hradu Sion u Kutné Hory nebo peřeje Stvořidla na řece Sázavě. Byly to tzv. čundry, jejichž součástí bylo i rozdělávání ohně a příprava teplého jídla (polévka ze sáčku, ohřátí konzervy).
  2. ↑ Marie Kučerová-Herbstová byla současně i jeho učitelkou hry na klavír.
  3. ↑ Ladislav Znojemský (1905-1993) - pedagog, kulturní činitel, Jelínkův učitel na gymnáziu, čestný občan Kutné Hory.
  4. ↑ Hra byla uvedena v rámci oslav 40. výročí otevření divadelní budovy v Kutné Hoře (Městské Tylovo divadlo v Kutné Hoře).
  5. ↑ Členem tohoto souboru byl i muzikant Antonín Gondolán a brněnský herec Jiří Tauber.
  6. ↑ Jeho texty vycházely v časopisech Vlasta a především v Hlasu revoluce, týdeníku Svazu protifašistických bojovníků. Nacházela se pod nimi jména PhDr. Miluše Svobodové-Ladové, historičky z Archívu hlavního města Prahy, doc. Tomáše Pacáka, historika působícího na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy nebo Ing. Petra Kopečného z Brna.
  7. ↑ Jednomu členu této skupiny, Robertu Matulovi, se po únoru 1948 podařilo ilegálně překročit československé hranice a po několikaletém pobytu ve Velké Británii se usadil s rodinou v Kanadě. S Jelínkem byl dlouhodobě v písemném i telefonickém kontaktu a v roce 1990 pozval Zdeňka Jelínka k sobě do Vancouveru na návštěvu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 7. 
  2. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 9. 
  3. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 10. 
  4. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 11. 
  5. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 16. 
  6. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 12. 
  7. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 14. 
  8. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 28. 
  9. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 17–18. 
  10. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 30. 
  11. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 33. 
  12. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 18. 
  13. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 66. 
  14. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 15. 
  15. ↑ BENEŠ, Milan, a kolektiv. Almanach ke 150. výročí SPŠ v Kutné Hoře. 1. vyd. Kutná Hora: VOŠ, SPŠ a JŠ s právem jazykové zkoušky v Kutné Hoře, 2020. 156 s. S. 55. 
  16. ↑ a b c PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 64. 
  17. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 31. 
  18. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 34. 
  19. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 36. 
  20. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 42. 
  21. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 43. 
  22. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 47–48. 
  23. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 39. 
  24. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 52. 
  25. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 54. 
  26. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 67. 
  27. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 17. 
  28. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 43–44. 
  29. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 50. 
  30. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 38. 
  31. ↑ a b PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 51. 
  32. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 55. 
  33. ↑ a b c d e PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 72. 
  34. ↑ a b c d PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 73. 
  35. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 74. 
  36. ↑ PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. S. 71. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Milan, a kolektiv. Almanach ke 150. výročí SPŠ v Kutné Hoře. 1. vyd. Kutná Hora: VOŠ, SPŠ a JŠ s právem státní zkoušky v Kutné Hoře, 2020. 156 s. 
  • FRAJDL, Jiří. Ke specifickým rysům českého odboje. In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001 tisk. S. 56–61.
  • GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Zamyšlení nad odkazem historika rezistence Zdeňka Jelínka. Historie a vojenství. Roč. 1994, čís. 4, s. 177–180. 
  • JOUZA, Ladislav; SCHNABL, Ondřej (eds.). Bibliografie prací Zdeňka Jelínka. In: Securitas Imperii 2. Praha: [s.n.], 1995. S. 280–290.
  • JOUZA, Ladislav; SCHNABL, Ondřej (eds.). Soupis prací Zdeňka Jelínka. In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001. S. 250–265.
  • KOLOVECKÁ, Iva. Civil nebo voják, ředitel muzea rozdíly nedělá... A nepřipustí barbarství. Občanský deník. 10.4.1991, s. 3. 
  • KOPEČNÝ, Petr. Byl jen jeden Zdeněk Jelínek. Občasník historických skupin ZB a R-3. Roč. 1994, čís. 3, s. 1–2. 
  • LUKEŠ, Michal. Zemřel PhDr. Zdeněk Jelínek, CSc.. Národní osvobození. 31.5.1994, s. 7. 
  • PROVAZ, Lukáš. Historik, pedagog a muzikolog pplk. v. v. PhDr. Zdeněk Jelínek, CSc. (1936–1994). In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001. S. 14–42.
  • PROVAZ, Lukáš. Historik s charismatem: Život a dílo Zdeňka Jelínka (1936–1994). 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2014. 96 s. ISBN 978-80-86699-79-0. 
  • SCHNABL, Ondřej. Krycí jméno akce: "Profesor". In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001. S. 168–186.
  • ŠŤASTNÝ, Radko. Kutná Hora literární. Praha: [s.n.], 2003. 
  • TOMÁŠEK, Dušan. Zdeňkovi Dušan. In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001. S. 7–10.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl (A–J). vyd. Praha - Litomyšl: [s.n.], 1999. 
  • VELFL, Josef. Vzpomínka na PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. In: Pocta Zdeňku Jelínkovi. Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc.. Kolín: [s.n.], 2001. S. 11–13.
  • ŽÁČEK, Pavel. Historie není služka režimu [rozhovor se Z. Jelínkem]. Studentské listy. Roč. 1990, čís. 4, s. 3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Jelínek&oldid=23480534“