Karel Domin

Karel Domin
Karel Domin
	Karel Domin
Narození	4. května 1882; Kutná Hora; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. června 1953 (ve věku 71 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	botanik, politik, pedagog, učitel a světoběžník
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Politická strana	Strana národní jednoty
Rodiče	Karel Domin
Příbuzní	Gustav Domin (sourozenec)
Funkce	rektor Univerzity Karlovy (1933–1934)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Domin (4. května 1882 Kutná Hora^[3] – 10. června 1953 Praha) byl český botanik, vysokoškolský pedagog a nacionalistický politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Kutné Hoře, kde jeho otec Karel Domin působil jako učitel na učitelském ústavu. Dědečkem z matčiny strany (a také kmortem u křtu) byl Gustav Adolf Lindner. Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku.^[4]

V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Angažoval se v nacionalistickém hnutí Vlajka, jehož čestným členem se stal roku 1936. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze.

V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za nacionalistické Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své nacionalistické politické názory vrátit.

Karel Domin má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Domin.^[5]

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova.^[6]^[7] Jeho jméno nese i Dominova skalka.

Dominovo jméno nese i lokalita v západoslovenském pohoří Považský Inovec (D. kopanica, někdy i D. lúka, asi 2 km jižně od Nové Lehoty, GPS 48.6384097N, 17.9701050E) nebo Dominova skalka ve Slavkovském lese.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Čeněk Šlégl ve filmu Kantor Ideál z roku 1932 hraje roli jistého Karla Domina, majitele zámku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj. Dostupné online.
↑ Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj. Dostupné online.
↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
↑ BÍLEK, Ondra. Karel Domin (1882 - 1953) Propagátor zákonné ochrany Tater, tj. národního parku [online]. Tatry.cz, 2003-12-17 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.
↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.
↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.
↑ UZEL, Radim. Dominova ulice, Praha–Stodůlky. Haló noviny [online]. Futura a.s., 28. 4. 2020 [cit. 12.5.2020]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 127.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 248.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 304–306.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Domin na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Domin
Ondra Bílek: Karel Domin
Nakonečný, M.: Sedmdesáté výročí insigniády
Karel Domin v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století

[6a691cda885e30398d2a20163822c4379ad87f34-1] Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj. Dostupné online.

[376bf30220c4198c7e797e347aa96513c5bb836d-2] Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj. Dostupné online.

[“matrika“-3] Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora

[4] BÍLEK, Ondra. Karel Domin (1882 - 1953) Propagátor zákonné ochrany Tater, tj. národního parku [online]. Tatry.cz, 2003-12-17 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.

[5] BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.

[P13PojmUlic-6] NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27.

[7] UZEL, Radim. Dominova ulice, Praha–Stodůlky. Haló noviny [online]. Futura a.s., 28. 4. 2020 [cit. 12.5.2020]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková