Kostel svatého Jakuba Staršího (Kutná Hora)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel sv. Jakuba
jihozápadní pohled na kostel
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Středočeský kraj
Obec Kutná Hora
Souřadnice
Kostel sv. Jakuba
Kostel sv. Jakuba
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie Česká církevní provincie
Diecéze diecéze královéhradecká
Farnost arciděkanství Kutná Hora
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Typ stavby kostel
Výstavba presbytář: cca 1333-1335 [1]
Specifikace
Délka 55m
Šířka 24m
Výška věž 84m, klenba 19 m
Odkazy
Oficiální web Římskokatolická farnost, arciděkanství Kutná Hora
Kód památky 31957/2-1043 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Staršího je gotický městský kostel v Kutné Hoře. Výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století a svým dílem přispěla i parléřovská huť. Kostel je snadno rozpoznatelný díky dvojici věží západního průčelí, z nichž severní měří 84m a jižní nebyla nikdy dostavěna. V roce 1995 byl spolu s dalšími památkami historického centra Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO[2] [3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky výstavby[editovat | editovat zdroj]

Na konci 13. století existovaly na území dnešní Kutné Hory dva církevní subjekty: sedlecký klášter cisterciáků a malínská farnost. Ta byla sice také pod kontrolou cisterckého kláštera, ovšem s rozvojem města Kutná Hora nabírala na významu. V době prosperity se kolem roku 1333 začíná stavět dnešní kostel sv. Jakuba, který byl ale původně zasvěcen Panně Marii. Stavbu zaštiťovaly místní patricijské rody a mincíři a pregéři. Známými sponzory byli Ruthard a Bořita z Košic. [4] Sedlecký klášter se dlouhou dobu snažil zachovat vliv na malínskou farnost, což měšťané nevnímali nejlépe. Zpočátku sloužil kostel jako filiální kostel malínské farnosti, až v roce 1410 byl bulou Jana XXIII ustanoven v Kutné Hoře samostatný farní obvod, čímž se ukončila podřízenost sedleckému klášteru.

Pozdější vývoj[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1350 byl dostavěn presbytář a další výstavba pokračovala v několika etapách s přerušením v době husitských válek, i když v roce 1420 byl v podstatě už dokončen. V roce 1424 byl zasažen požárem. Chrám je navržen jako halové trojlodí se čtyřmi kaplemi uzavírající boční lodě. Kostel hrál důležitou roli během náboženských jednání, která se zde odehrávala v 15. století. V 15. a 16. století se zde působili biskupové světící kališnické kněze: biskup Augustin Lucián Sankturienský a Filip Villanuova. Kostel spravovala až do roku 1620 utrakvistická církev, po změně náboženských poměrů byl vrácen katolické církvi. Od 14. do 16. století se pro kostel používalo označení „vysoký“. Během let byl kostel mnohokrát opravován a částečně přestavován. K opravě střechy došlo v roce 1650 a znovu po dvou stech letech byla pro krytinu zvolena břidlice. Časté opravy si vyžádala severní věž, do které několikrát udeřil blesk. V roce 1602 byla stažena železnými pruty a v roce 1698 byla opravena věžní báň, která byla ovšem silně poškozena bouří v roce 1740.[1]

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Známými zvony kostelní věže je zvon Vorel z roku 1472, zhotovený kovolitcem Prokopem a zvon Václav, zhotovený Ondřejem Ptáčkem. Zvon Vorel byl po svém přelití přejmenován na Karla Boromejského. Další ze zvonů v roce 1852 pukl, později byl přelit, ale při vytahování na věž spadl a musel být znovu přelit. Během 1. a 2. světové války bylo všech pět zvonů svatojakubské zvonice zabráno pro válečné účely.

Jakub Maria[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. října 2017 byl do ztvonice kostela nainstalován nový zvon s názvem Jakub Maria. Autorem zvonu je zvonař Petr Rudolf Manoušek a autorem plastické výzdoby zvonu je akademický sochař Jaroslav Hylas. Byl pořízen z výtěžku sbírky, která přinesla částku 3 411 968 Kč. Cena vlastního zvonu je necelé dva miliony korun, zbytek částky byl vynaložen na úpravu zvonové stolice a na vyzdvižení zvonu do zvonice.[5] To bylo provedeno tradiční středověkou technikou pomocí vrátku pod vedením tesařského mistra Petra Růžičky a statika Víta Mlázovského. Předtím zvon požehnal královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál.[6]

Rekonstrukce 1941–1946[editovat | editovat zdroj]

Od 80. let 19. století probíhaly v kostele některé dílčí opravy, kdy byly vyspraveny kružby devíti oken, zbourána barokní předsíň u severního vchodu, předlážděna podlaha a dodány nové varhany od firmy Mölzer. Daleko rozsáhlejší obnova se však uskutečnila v letech 19411946. Iniciátorem oprav byl arciděkan P. Karel Volrlíček. Restaurace byla plánovaná už od roku 1914, kdy byl schválen rozpočet, ale akci zdržela 1. světová válka a další průtahy. K opravě bylo přikročeno až v roce 1941, kdy byla vybrána kutnohorská firma ing. Jaromíra Dajbycha. Kostel byl v mnohem horším stavu než se předpokládalo a možná neměl daleko k celkovému kolapsu. Statice kostela nepomohla ani zemětřesení v letech 1348, 1411, 1580, 1588, 1590, 1615, 1690 a 1768. V souvislosti s rekonstrukcí byl vydán Sborník prací o stavebním vývoji a obnově kostela.[7] Chrám byl znovu vysvěcen biskupem Dr. Mořicem Píchou 20. října 1946.[1]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Chrám je koncipován jako halové trojlodí s křížovou žebrovou klenbou. To znamená, že všechny jeho lodě jsou stejně vysoké – zde 19 m. Na východě je protáhlý presbytář zakončený polygonálním závěrem. Zvláštností je, že poslední mezera mezi pilíři v západní části lodi je přibližně poloviční oproti vzdálenostem ostatním pilířů v kostele. Gotický chrám nedisponuje rozvinutým opěrným systémem jako třeba chrám sv. Barbory, ale prostorově úspornějšími opěrnými pilíři. Ty se zde navíc objevují ve dvou velikostech: starší typ je vyšší a mladší nižší. Kostel stojí jen kousek od svahu na jižní straně.

Boční lodě[editovat | editovat zdroj]

Boční lodě jsou zakončeny na východní a západní straně kaplemi: v severní lodi to je Mincířská kaple na východě a Šenkýřská kaple na západě pod severní věží. Nad Mincířskou kaplí byla později (1490) dostavěna tzv. Charvátovská kruchta zakrývající utrakvistické fresky. Ty byly k vidění pouze při rekonstrukci v roce 1946. V jižní lodi se nachází černá kaple Bolestné Matky Boží pod jižní věží a Kunrádovská kaple na východní straně. Ta byla pojmenovaná podle významného donátora Kunráta Rutharda nad kaplí byla na konci 15. století postavena tzv. literátská kruchta nesoucí barokní varhany. Každá z bočních lodí má i oltář veprostřed: sv. Ludmily v severní lodi a sv. Václava v jižní; díky této kompozici se může stavba částečně blížit centrále.

Severní a jižní věž[editovat | editovat zdroj]

Signifikantním rysem kostela je dvojice věží západního průčelí. Severní věž je vysoká 84m a je opatřena barokní cibulovou bání. Dole je částečně zkosena, aby roh věže nepřekážel úzké ulici. Pod hlavní římsou věže obloučkový panel, tzv. kutnohorský vlys, protože se vyskytuje i na jiných kostelech v Kutné Hoře. Jižní věž má sice vlastní opěrné pilíře, které u severní věže vůbec nejsou, ale dosahuje jen asi polovinu výšky severní věže a je zakončena jehlanovou střechou. Věž pravděpodobně nebyla dostavěna z důvodu nestabilního podloží, podle jiných zdrojů[1] se s ní nepočítalo už od začátku výstavby s odkazem na rozdílné provedení kaplí pod věžemi. Chrám nedisponuje klasickým západním štítem, ale v západním průčelí se nachází okno s bohatou plaménkovou kružbou od parléřovské huti.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Většina interiérového vybavení je barokní, přestože dominantním prvkem chrámu jsou gotické křížové žebrové klenby. Gotické lavice v presbytáři zhotovil řezbář Jiří z Elkuše v roce 1484, restaurovány byly v 19. století. Cínová křtitelnice pochází od kovolitce Ondřeje Ptáčka. Dvě barokní zpovědnice byly získány pro kostel v roce 1802 ze zrušeného sedleckého kláštera. Během let zde byly několikrát zakoupeny varhany, poprvé v roce 1488; v současné době jsou v kostele dvoje – na hlavním kůru a na tzv. literátské kruchtě. Na přerušených příporách pilířů hlavní lodi jsou umístěny sochy českých patronů: sv. Václava, Ludmily, Jakuba, Vojtěcha, Zikmunda a Barbory.

Oltář[editovat | editovat zdroj]

Dnešní oltář pochází z vrcholného baroka z let 167778 a jeho autorem je Jakub Riedl. Do oltáře byl později vsazen oltářní obraz F. X. Palka a nad oltářem je oválný obraz Sv. Trojice od Petra Brandla. Sochy apoštolů po stranách zhotovil pražský sochař David Schultner mezi lety 16791680. Z kraje 19. století byl oltář mramorován a pozlacen.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

  • obraz Poslední večeře Páně (1515) od Hanuše Elfedara
  • reliéf Kristus a bratři Zebedeovi (1678) od K. Eichlera, dříve umístěný na hlavním oltáři
  • oltář Stětí Sv. Jakuba (1763) od F. X. Palka
  • obraz Sv. Trojice (1734) od Petra Brandla[8]
  • Pieta od Karla Škréty (dar kostelu 1673)
  • Devět pláten od Ignáce Raaba, mezi nimi smrt sv. Václava
  • plastika Panny Marie v nadživotní velikosti umístěná pod hlavním kůrem

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostelní varhany mají 4 manuály, z nichž jeden ovládá píšťaly ukryté za hlavním oltářem.
  • Hlavní věž se mírně uklání na severozápad.
  • Kostel disponuje výbornou akustikou.
  • Sv. Jakub je v kostele znázorněn celkem třikrát:
  • Do roku 1782, kdy bylo pohřbívání v kostelích zakázáno, bylo v kostele sv. Jakuba pochováno v šesti hrobkách celkem 200 lidí. Krypta s hroby se nachází pod presbytářem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e In: CHRÁM SVATÉHO JAKUBA V KUTNÉ HOŘE 1946 - 1996. [s.l.]: Arciděkanský úřad v Kutné Hoře, 1996. S. 24.
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-12]. Identifikátor záznamu 143504 : Kostel sv. Jakuba. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  3. World Heritage Centre, Kutná Hora [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 
  4. Arciděkanství Kutná Hora [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 
  5. NĚMCOVÁ, Julie. Sbírka Zvon pro Jakuba skončila. Děkujeme všem, kteří pomáhali! [online]. Římskokatolická farnost – arciděkanství Kutná Hora, 2017-09-18 [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. 
  6. DVOŘÁK, Vilém. Nový kutnohorský zvon Jakub Maria požehnal biskup Jan Vokál [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s. [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. 
  7. In: OBNOVENÝ KOSTEL SVATÉHO JAKUBA V KUTNÉ HOŘE, Sborník prací o stavebním vývoji a obnově kostela. [s.l.]: Arciděkanský úřad v Kutné Hoře, 1946.
  8. Kutná Hora.info [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]