Českobratrská církev evangelická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Českobratrská církev evangelická
Vznik
Datum17. 12. 1918
Registrace v ČR
Datum1. 9. 1991
Statutární orgán
NázevSynodní rada Českobratrské církve evangelické
SídloJungmannova 22/9, Praha 1-Nové Město, 110 00
ČlenPavel Pokorný (synodní senior, od 2021)
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Českobratrská církev evangelická (běžně jen evangelická církev, ve zkratce ČCE)[pozn. 1] je křesťanská církev působící na území České republiky, která přímo navazuje na odkaz světové i české reformace. Vznikla v roce 1918 spojením dvou evangelických církví povolených tolerančním patentem roku 1781. Její členové jsou běžně označováni jako evangelíci, případně českobratrští evangelíci.

Církev eviduje 67 tisíc členů ve 248 společenstvích (tzv. farních sborech), kterým se věnuje asi 200 farářů a farářek (bez započtení kazatelských stanic a výpomocných kazatelů).[2] Ve sčítání lidu roku 2021 se k ní výslovně přihlásilo 32 577 osob. Je dlouhodobě největší protestantskou církví v zemi a zároveň druhou největší církví po římskokatolické církvi.[3]

Charitativní činnost církev koordinuje prostřednictvím Diakonie Českobratrské církve evangelické, která je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v republice. Evangelická církev je zřizovatelem několika církevních škol a udržuje úzké vztahy s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Při církvi dále funguje nakladatelství Kalich a hlavním církevním periodikem je časopis Český bratr.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Někdejší synodní senior Joel Ruml

Církev navazuje na tradice církve evangelické augsburského (luterského) i helvetského (reformovaného) vyznání. Augsburské i helvetské církve byly v českých zemích jediné dvě protestantské církve povolené Tolerančním patentem císaře Josefa II. z roku 1781. Požadavky unie evangelických sborů obou vyznání se silně ozvaly již v roce 1848, ke sloučení českých sborů však došlo až po vyhlášení Československé republiky, a to svobodným rozhodnutím zástupců všech českých sborů na generálním sněmu v prosinci 1918. Nově vzniklá unie kromě svých augsburských a helvetských tradic sama sebe chápala i jako pokračovatelku tradice české reformace, husitského hnutí, církve podobojí i Jednoty bratrské. Svým dnešním názvem Českobratrská církev evangelická programově naznačuje svou návaznost na první (domácí) i druhou (světovou) reformaci, tak i to, že za své pravidlo víry a života uznává evangelium Ježíše Krista, dosvědčované v Písmu Starého i Nového zákona.

Od roku 1953 lze v církvi ordinovat pro duchovní službu i ženy. Roku 2003 se navíc první žena dostala i do funkce seniorky, když byla do této funkce pro Pražský seniorát na konventu tohoto seniorátu zvolena Lýdia Mamulová.[4]

Českobratrský kostel v Praze-Braníku

Struktura církve[editovat | editovat zdroj]

Českobratrskou církev evangelickou tvoří sbory na třech úrovních:

  • sbor farní,
  • sbor seniorátní,
  • sbor povšechný.

Spravována je způsobem presbyterně-synodním.

Farní sbor[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam sborů Českobratrské církve evangelické.

Farní sbor je základní jednotkou církve, spravovaný staršovstvem (presbyterstvem), které je voleno z členů sboru sborovým shromážděním, to volí i faráře. O­n a jeden z presbyterůkurátor – jsou společně představiteli sboru a jeho statutárními zástupci. Církev tvoří 251 sborů.

Seniorátní sbor[editovat | editovat zdroj]

Seniorátní sbor (seniorát) je společenství sborů spojených v určitém obvodu ke společné církevní činnosti a správě. O jeho věcech rozhoduje seniorátní shromáždění zvané konvent, jehož členy jsou poslanci příslušných sborů, volení na čtyřleté funkční období. Konvent volí stejným dílem z presbyterů a farářů na šestileté období seniorátní výbor v čele se seniorem a seniorátním kurátorem. Sídlem seniorátu je vždy sbor, kde je senior farářem.

Senioráty Českobratrské církve evangelické

Církev tvoří 14 seniorátů:

Povšechný sbor[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší úrovní správy církve je povšechný sbor, čili celá církev. Církev spravuje Synodní rada, což je šest volených osob (tři faráři a tři laici), nejvyšším zákonodárným a řídícím shromážděním (parlamentem), složeným z volených poslanců, je synod. Jménem celé církve jednají synodní senior a synodní kurátor.

Věřící[editovat | editovat zdroj]

Rok Českobratrští evangelíci v Česku
dle sčítání lidu[5]
1921 231 199 2,31 %
1930 290 994 2,73 %
1950 401 729 4,52 %
1991 203 996 1,73 %
2001 117 212 1,15 %
2011 51 858 0,50 %
2021 32 577 0,31 %

Při sčítání lidu se k Českobratrské církvi evangelické v roce 2001 hlásilo 117 212 obyvatel, o deset let později 51 936 obyvatel (vedle toho 8158 osob obecně k protestantství či evangelictví) a v roce 2021 pak 32 577 obyvatel (vedle toho 27 149 osob k protestantství či evangelictví bez udání konkrétní církve).[6][7][8]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Evangelická akademie.

Od počátků protestantství se na vzdělání a výuku kladl velký důraz. První evangelické školy vznikaly už od tolerančního patentu a v 19. století jich bylo více než 100. Vysokoškolské vzdělání kazatelů i laiků zajišťuje Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy.

Střední a vyšší odborné vzdělání zajišťují tyto Evangelické akademie:

Církev též provozuje dvě základní školy; Bratrská škola v Praze a Filipka: Škola příběhem - církevní základní škola v Brně.

Tiskoviny[editovat | editovat zdroj]

Církev vydává časopis Český bratr (od roku 1924).[9] Do roku 2018 vycházel časopis pro mládež Nota nebe,[10] jenž se do konce roku 2013 jmenoval Bratrstvo.[11] Lidé z církve často přispívají také do novin Kostnické jiskry, které jsou celoprotestantským periodikem.

Diakonie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diakonie Českobratrské církve evangelické.

V roce 1989 byla obnovena činnost Diakonie Českobratrské církve evangelické, která poskytuje ve více než 130 zařízeních ve všech regionech České republiky sociální, zdravotní a pastorační pomoc a péči lidem, kteří se vlivem svého zdravotního postižení, věku, nemoci nebo osamocení dostali do obtížné životní situace. Provozuje 7 speciálních škol pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. V roce 2004 byl otevřen první evangelický hospic - Citadela ve Valašském Meziříčí.

Od roku 1989 se církev podílí na vojenské a vězeňské duchovní službě.

Ekumenická spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Církev je členem:

Významné osobnosti s členstvím v církvi[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti politického a společenského života[editovat | editovat zdroj]

Akademici[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelé, hudebníci a umělci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Výjimečně též CČBE.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. ISSN 485X 1210 485X. 
  2. Kdo jsme? [online]. Českobratrská církev evangelická [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  3. Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011, ČSÚ, online. www.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-04. 
  4. ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Farářka Mamulová je v Praze první evangelickou seniorkou [online]. Praha: Český rozhlas, 2003-11-09 [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  5. Obyvatelstvo podle náboženského vyznání podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001 [online]. Český statistický úřad [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  6. Náboženská víra. Sčítání 2021 [online]. Český statistický úřad [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  7. Nové výsledky zpochybňují pokles věřících tradičních církví. Sčítání proběhlo i na Slovensku [online]. Christnet.eu, 20. ledna 2022 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online. 
  8. VAŇÁČ, Martin. Náboženská víra podle sčítání v České republice | Getsemany. Getsemany, křesťanský měsíčník [online]. Institut ekumenických studií v Praze, 6. února 2022 [cit. 2022-02-07]. Čís. 345. Dostupné online. 
  9. Evangelický časopis Český bratr [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické [cit. 2014-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. 
  10. Církevní tisk [online]. Praha: Českobratrská církev evangelická [cit. 2019-07-31]. Kapitola Nota nebe. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-31. 
  11. Zasedání synodní rady ČCE ze dne 12. 11. 2013 [online]. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické, 2013-11-12 [cit. 2014-02-28]. Kapitola Koncepce časopisu Bratrstvo na rok 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. 
  12. PLÍŠKOVÁ, Jana. Bez postranních zájmů. Rozhovor s poslankyní za stranu Pirátů Olgou Richterovou. Český bratr. Červen 2020, roč. 96, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1211-6793.  Archivováno 24. 11. 2020 na Wayback Machine.
  13. Poznámky pozdního příchozího. Protestant [online]. [cit. 2018-11-07]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]