Emanuel Rádl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. PhDr. Emanuel Rádl
Narození 21. prosince 1873
Pyšely
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. května 1942 (ve věku 68 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání biolog, filosof, pedagog a spisovatel
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Rádl (21. prosince 1873 Pyšely12. května 1942 Praha) byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnáziumBenešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátuaugustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky (kláštery v Domažlicích, Vrchlabí a Praze).[1] Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků.[2] Na (české) Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze. Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie.

Přírodovědec[editovat | editovat zdroj]

V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy (19051913 a znovu 1970), dále anglicky (1930 a 1988) a španělsky (1931); úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám.

Filosof[editovat | editovat zdroj]

Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, sociální spravedlnost, lidskou svobodu a národnostní otázku stál často v opozici k většinovému mínění a i na univerzitě žil ve značném napětí s některými svými kolegy. V Romantické vědě kritizoval soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filosofii, a vytýkal jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti. V knize Válka Čechů s Němci kritizoval moderní nacionalismus, a to jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině. Proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními,[zdroj?] kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a nacismu. V dvousvazkových Dějinách filosofie se osobně vyrovnává s celou západní filosofickou tradicí. V drobné knížce Hrdina moderní doby vyzdvihuje význam T. G. Masaryka jako filozofa a člověka, jako čestného moderního rytíře. Jeho poslední a nejznámější kniha, Útěcha z filosofie, kterou psal už v těžké nemoci a v reaktivní depresi z politického vývoje, v obavách o budoucnost evropského lidstva, je velkým vyznáním věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra. Do bohaté diskuse k Útěše vstoupil zejména Jan Patočka, který se Rádlovi věnoval už před válkou, a J. L. Hromádka, který Rádla označil za „Dona Quijote české filosofie“.

Angažovaný myslitel[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Československa v roce 1918 cítil velkou odpovědnost za další vývoj demokratického státu a jako vědec a filosof ji projevoval zejména kritickou veřejnou činností. Po ideovém rozchodu se Zdeňkem Nejedlým dlouhodobě spolupracoval hlavně s evangelickým teologem J. L. Hromádkou, s nímž společně pracoval v Akademické YMCA a v Křesťanské revui. Vedl řadu polemik a v diskusi o „smyslu českých dějin“ vystoupil s kritikou pozitivistického pojetí historie. Přednášel a publikoval desítky brožur a článků na aktuální společenská témata sociální a národnostní spravedlnosti, pojetí demokracie, proti rasovým teoriím a antisemitismu a na obranu západního pojetí lidské svobody.

Jak zachránit civilizaci před rozkladem? To je zoufalá otázka naší doby, tím zoufalejší, že lidé necítí nebezpečí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • O morfologickém významu dvojitých očí u členovců (1901)
  • Nová pozorování o fototropismu zvířat (česky 1902, německy 1903)
  • Dějiny vývojových teorií v biologii 19. století (německy 1905 a 1909, 2. vydání 1913; česky 1909 a 2006)
  • Masaryk a Nietzsche (1910)
  • Nová nauka o ústředním nervstvu (1911, německy 1912)
  • Úvahy vědecké a filosofické (1914)
  • Romantická věda (1918)
  • T. G. Masaryk, první president (1919)
  • Masarykův ideál moderního hrdiny (1920)
  • O naší nynější filosofii (1922)
  • Moderní pověra a tak zvané okultní vědy (1923)
  • Západ a Východ. Filosofické úvahy z cest (1925)
  • O smysl našich dějin (1925)
  • Křesťanství po válce ve světě a u nás (1925)
  • Moderní věda. Její podstata, methody, výsledky (1926)
  • Válka Čechů s Němci (1928)
  • Dějiny filosofie I. (starověk a středověk) a II. (novověk) (1932 a 1933)
  • Dnešní stav filosofie a psychologie (1933)
  • O německé revoluci (1933)
  • K politické ideologii sudetských Němců (1935)
  • Věda a víra u Komenského (1939)
  • Útěcha z filosofie (1946)
  • řada dalších brožur, přednášek a polemik k aktuálním tématům

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emanuel Rádl, Slovník českých filosofů
  2. I. Blecha a kol.: Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 80-7182-064-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FLORYK, David. Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení. 1. vyd. Ostrava : Konzervativní klub, 2008. 120 s. ISBN 978-80-254-3007-1. Spoluautorem kapitoly 1 je Daniel Spratek. 
  • KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2010. 339 s. ISBN 978-80-204-2307-8.  
  • HERMANN, Tomáš, ed. a MARKOŠ, Anton, ed. Emanuel Rádl - vědec a filosof: sborník z mezinárodní konference konané u příležitosti 130. výročí narození a 60. výročí úmrtí Emanuela Rádla: (Praha 9.-12. února 2003). 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2004. 707 s. (Sborníky, slovníky, učební texty; sv. 27). (Práce z dějin vědy; sv. 16). ISBN 80-7298-107-2. Souběžný anglický úvod, část. anglický, německý a slovenský text.
  • HERMANN, Tomáš. Emanuel Rádl a české dějepisectví: kritika českého dějepisectví ve sporu o smysl českých dějin. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2002. 198 s. Sešity Ústavu českých dějin UK FF. (Řada B; sv. 1). ISBN 80-7308-038-9.
  • HROMÁDKA, Josef Lukl. Don Quijote české filosofie Emanuel Rádl 1873-1942. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1947. 168-[iii] s. (Dílo J.L. Hromádky; sv. 1).
  • JANKO, Jan. Vznik experimentální biologie v Čechách (1882-1918). Vyd. 1. Praha: Academia, 1982. 129 s. Studie ČSAV; č. 8/1982.
  • LÖWENSTEINOVÁ, Šimona. Filosof a moralista Emanuel Rádl 1873-1942. Praha: Klub osvobozeného samizdatu, 1994. 114 s. ISBN 80-901093-7-3.
  • PATOČKA, Jan. Věčnost a dějinnost: Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. 3., rozš. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 135 s. (Oikúmené; sv. 137). ISBN 978-80-7298-256-1.
  • ŠKORPÍKOVÁ, Zuzana. Rádlovo pojetí pravdy. 1. vyd. Praha : Filosofia (Filosofický ústav AV ČR), 2004. 243 s. ISBN 80-7007-175-3.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století. Svazek III. : Q–Ž. Praha : Paseka, 1999. 3 svazky (587 s.) ISBN 80-7185-247-3. S. 15–16.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]