Pavel Kosatík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Pavel Kosatík

Pavel Kosatík v listopadu 2009 při prezentaci své knihy Manželky prezidentů : deset žen z Hradu (nové, doplněné vydání knih Osm…, resp. Devět žen z Hradu); vlevo kmotra knihy socioložka Jiřina Šiklová
Narození 13. června 1962 (55 let)
Boskovice
Povolání spisovatel, novinář, scenárista a autor sci-fi
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Cena Ferdinanda Peroutky
Cena Toma Stopparda
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Kosatík (* 13. června 1962 Boskovice) je český novinář, scenárista a spisovatel.

Vzdělání a zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat u DILIe jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel (19861990). Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES (199295), Reflex (1995), Hospodářské noviny, Ikarie1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt (zde psal seriál Česká inteligence). Založil nakladatelství Kdo je kdo.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti.

Ceny[editovat | editovat zdroj]

Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999.

Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978) obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000[2] a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000.

Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[3][4]

V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Audioknihy[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Masaryk - Pravdivý příběh, načetl Jan Šťastný, vydala Audiotéka, 2017

Komiksový cyklus Češi[editovat | editovat zdroj]

  • Češi 1918 - Jak Masaryk vymyslel Československo - Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2013, ISBN 978-80-204-3158-5
  • Češi 1952 - Jak Gottwald zavraždil Slánského - Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-2913-1
  • Češi 1942 - Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha - Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3389-3
  • Češi 1992 - Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát - Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3500-2
  • Češi 1989 - Jak se stal Havel prezidentem - Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2015, ISBN 978-80-204-3623-8

Články[editovat | editovat zdroj]

  • Proč mě nebaví číst SF – interkom, 1–2/1996
  • Odstup nade všechno. Předběžný portrét Václava Klause, naprostého politického praktikaMF DNES, 15. 1. 2005
  • 3. září 1940 – Čeští umělci jedou za Goebbelsem do říšeTýden, 29. 8. 2005
    Za Goebbelsem do Němec – ČRo 3 – Vltava 1999, 60 min.

Televizní zpracování a scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Masaryk I a II – režie, scénář: Pavel Kosatík, Michal Kolář, ČT 1998, 2 × 60 min.
  • Fenomén Kohout – režie: Viktor Polesný, scénář: Viktor Polesný a Pavel Kosatík, ČT2 1999, 60 min.
  • Zmizení bankéře Preisse, ČT 2001, 60 min. (scénář)
  • České století, 2013
  • Defenestrace, 2018 – chystaný televizní film

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Z mnoha svých názorů, s nimiž po roce 1989 vstupoval do politiky, slevil, jedna potřeba však zbytněla: distance od všech a od všeho. Ze světa lidí se Klaus vzdálil do světa forem – a z tohoto hlediska pro něho bylo životní výhrou, když se stal prezidentem, protože taková role formální život v podstatě předepisuje, člověk už za něj ani „nemůže“. Čím dál víc v podstatě každého svého kritika obviňuje ze zlých úmyslů, aniž se pokouší analyzovat jeho motiv. Není snadné s ním debatovat, protože debata se nevede o názorech, nýbrž o charakterech těch, kteří je zastávají. Svět má dvě části: tu, kterou Klaus „zná“ a jejíž (pro něho příznivé) názory vítá, a tu, kterou znát odmítá, protože ji pokládá za nepřátelskou jednou provždy.
— Odstup nade všechno. Předběžný portrét Václava Klause, naprostého politického praktika, MF DNES, 15. 1. 2005
Pavel Kohout otevřel prakticky bez omezení svůj archív a na začátku řekl: ,Jsem nad věcí, dělejte si s tím, co chcete.‘ Prohlédl jsem si ten materiál a pochopil jsem, že takovou knížkou se dá otevřít otázka, proč se lidé za komunismu chovali tak, jak se chovali. A že má cenu otevřít tu otázku teď, a ne za třicet let.
— v rozhovoru v Reflexu 51/2002

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Kosatík, Pavel, s. 123.  
  2. Výroční ceny Nadace ČLF za rok 2000
  3. Novinářské ceny získali Macháček, Šustrová a Kosatík, aktualne.cz, 4. 2. 2010
  4. Cena Ferdinanda Peroutky – laudacio „O Pavlu Kosatíkovi“
  5. Knihou roku 2010 se stal román Jana Balabána Zeptej se táty
  6. http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/scifi//clanky/27717_0_0_0.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]