Jiří Opelík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Jiří Opelík, CSc.
Narození21. října 1930 (90 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, literární kritik, editor a bibliograf
Témataliterární kritika
OceněníCena Jaroslava Seiferta (2017)
Cena Toma Stopparda
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Opelík (* 21. října 1930 Olomouc) je český literární kritik, historik, editor a učitel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistikyOlomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka.

Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova) a soubor poezie Jana Skácela.

Jiří Opelík byl jedním z vůdčích oponentů Ladislava Štolla. Tento nový proud v české kritice umožnil rozvoj méně dogmatické literatury, protože díky jejich činnosti došlo k oslabení moci Ladislava Štolla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Nenáviděné řemeslo, 1969
  • Josef Čapek, monografie, 1980 (Melantrich), 2017 (Triáda)
  • Josef Čapek, 1996 – s Jaroslavem Slavíkem
  • Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje, 1986
  • Milované řemeslo, 2000
  • Holanovské nápovědy, 2004

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOJTĚCH, Daniel (ed.): Klubko Ariadnino. Podoby filologického podnětu literární vědě - pocta Jiřímu Opelíkovi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2014. 268 s. ISBN 978-80-7308-514-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]