Bohumil Hrabal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal 1988
foto Hana Hamplová
Narození 28. března 1914
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. února 1997
Praha (83 let)
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Období 1952–1994
Ocenění medaile Za zásluhy
Příbuzní strýc
Bohuslav Kilian
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian,[1] (28. března 1914 Brno – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století.[1] Stálý host a důležitý člen hospody U Zlatého Tygra a jeho tzv. Hrabalovy Sorbonny (Bohumil Hrabal, Ivo Tretera), čestný prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně-Židenicích (Balbínova ul. 47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kilianové (1894–1970) a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi (3. 1. 1893 Jevišovice – 1970 Brno), který se ovšem k otcovství nehlásil,[2] proto byl pokřtěn Bohumil František.[2] Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (1889–1966; předobraz literární postavy Francina),[2] za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. 26. prosince[1] téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno. 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce.[1] V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka.

Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl,[1] studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946 (získal titul JUDr.). Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách ve Spálené ulici č. 10 jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni – na adrese Na hrázi 326/24. Dům byl zbourán, malířka Svatošová v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma. Roku 1956 si vzal Elišku Plevovou na zámečku v Praze–Libni. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu če. 0274. Roku 1973 se stěhují do Kobylis, jezdí do Kerska na víkendy, po smrti své ženy denně.

Spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin.[1] Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. V roce 1973 se přestěhoval ze staré Libně (ulice Na Hrázi 326/24, dům odstraněn v souvislosti se stavbou metra, pamětní deska na chodníku) do družstevního bytu v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Koštálkova, dříve Jodasova, 1105/37 v 5. patře). Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991– 1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.

Hrabal se znal s Jiřím Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Spolu s Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci je Hrabal – především pro svou Příliš hlučnou samotu – považován za v dílčí míře pokračovatele Franze Kafky.[3]

Bohumil Hrabal 1985
foto Hana Hamplová

Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ulice 228/17, Praha 1 - Staré Město), kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem (1936-2011), americkým prezidentem Billem Clintonem (* 1946) a Madeleine Albrightovou (* 1937).

Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil.[4] Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l'ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je také velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.

  • Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, vyšlo jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
  • Skřivánek na niti, 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo)
  • Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
  • Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
  • Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film Ostře sledované vlaky (1966) oceněn Oscarem v roce 1967)
  • Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 — 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, ale okamžitě putovalo „do trezoru“[5]
  • Kopretina, 1965
  • Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
  • Bohumil Hrabal uvádí…, 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
  • Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
  • Morytáty a legendy, 1968
  • Domácí úkoly, 1970
Bohumil Hrabal v roce 1994
  • Poupata, 1970 básně a povídky, náklad byl zničen ve skladech.
  • trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza):
    • Postřižiny, 1976 – vzpomínková próza
    • Krasosmutnění, 1979 – povídky
    • Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
  • Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
  • Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
  • Každý den zázrak, 1979 – povídky
  • Něžný barbar, (1981), v Čechách až 1991
  • Kluby poezie, 1981
  • Obsluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno 2006
  • Domácí úkoly z pilnosti, 1982
  • Listování ve stínech grafických listů, 1983
  • Domácí úkoly z poetiky, 1984
  • Hovory lidí, 1984 – povídky
  • Městečko u vody, 1986 – obsahuje Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
  • Život bez smokingu, 1986 – povídky
  • trilogie:
    • Vita nuova, 1986, vyprávění o Hrabalovi samém, jeho ženě a jeho přátelích z období života v Praze – očima jeho ženy, psáno ich-formou v ženském rodě
    • Proluky, (1987) v Čechách až v r. 1991
    • Svatby v domě, (1987) v Čechách až 1991 – autobiografická próza
  • Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky), 1987 – povídky (společně s O.Pavlem a K.Poláčkem)
  • Můj svět, Československy spisovatel 1988 – povídky
  • Příliš hlučná samota, 1989
  • Kličky na kapesníku, 1989
  • Bílý koníček, Rukopis - Fiktivní korespondence, 1989
  • Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989 – výbor z povídek, editor Jaromír Pelc
  • Tři novely, 1989 obsahuje Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal a Jaromír Pelc v Kersku 1986
  • Kouzelná flétna, 1989 (vydáno 1990)
  • Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi, 1990
  • Kdo jsem, 1990
  • Krajiny Bohumila Hrabala, 1990
  • Totální strachy, 1990
  • Listopadový uragán, 1990
  • Schizofrenické evangelium, 1990 – povídky
  • Ponorné říčky, 1990
  • Růžový kavalír, 1991
  • Ztracená ulička, 1991 – poezie z roku 1948
  • Básnění, 1991
  • Slavná Vantochova legenda, 1991
  • Židovský svícen, 1991
  • Atomová mašina značky PERKEO, 1991 – povídky
Pomník Bohumila Hrabala v Brně-Židenicích
  • Aurora na mělčině, 1992
  • Jarmilka, 1992
  • Hrabal, 1992 – obsahuje Něžný barbar, Příliš hlučná samota, Městečko,kde se zastavil čas.
  • Večerníčky pro Cassia, 1993
  • Happy end, 1993 – novela
  • Hořící vajgly v uchu, 1993
  • Inaugurace a vnitřní monolog, 1993
  • I balóny mohou vzlétnout, 1993 – eseje, úvahy
  • A havran krák už Nikdykrát, 1993 – úvahy
  • Česká republiko, dobrý den,1993 – úvahy, eseje
  • Pábení, 1993
  • Rukověť pábitelského učně, 1993 – povídky
  • Kafkárna, 1994 – obsahuje Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy, Etudy.
  • Obrazy v hlubině času, 1994 – obsahuje Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar.
  • Texty, 1994 – úvahy
  • Hlučná samota, 1994
  • Nymfy v důchodu, 1994
  • Pražské pavlačové anekdoty, 1994 – anekdoty, mikropovídky
  • Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři, 1995
  • Naivní fuga, 1995
  • Pojízdná zpovědnice, 1996
  • Ze zápisníku zapisovatele, 1996
  • Bibliografie, dodatky, rejstříky, 1997
  • Setkání, 2008 – povídky
  • Povídky, črty a hovory, 2015 – povídky
  • Křehký dluh (Hrabal spisy 1) - lyrika, 2017 – Lyrika a existenciální texty období před publikací první sbírky povídek.
  • Skřivánek na niti (Hrabal spisy 2) - povídky, 2014 – Povídky z 60. let - Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Morytáty a legendy.
  • Jsme jako olivy (Hrabal spisy 3) - novely, 2015 – Novely. Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota.
  • Rukověť pábitelského učně (Hrabal spisy 4) - texty z časů normalizace, 2016 – Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Autíčko + ostatní texty 1. části 12. svazku SSBH.
  • Život bez rukávů (Hrabal spisy 5) - autobiografická trilogie, 2016 – Autobiografická trilogie.

Překlady do švédštiny[editovat | editovat zdroj]

Místa pojmenovaná po Hrabalovi[editovat | editovat zdroj]

Bylo po něm pojmenováno veřejné prostranství v Praze 8 na Palmovce – náměstí Bohumila Hrabala a také nedaleké Gymnázium Bohumila Hrabala. V Brně byla na Hrabalovu v roce 2004 přejmenována ulice v Brně-Židenicích nedaleko Balbínovy ulice, kde stále stojí Hrabalův rodný dům. V Nymburce po něm bylo pojmenované Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce, jelikož na tomto gymnáziu studoval a je to jeden z nejznámějších absolventů. Po Hrabalovi byla také pojmenována planetka 4112 Hrabal. Jeho jméno nese i jedna z nymburských ulic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Hrabal Bohumil, s. 53-54.  
  2. ↑ a b c MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Pivovar útlého dětství Bohumila Hrabala, s. 155-158.  
  3. ↑ KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy. Praha, 1992. Studie, on-line dostupná na stránkách spisovatele Jana Kameníčka.
  4. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/14.3.2015/, čas 3:10 (15. 3. 2015).
  5. ↑ http://www.csfd.cz/film/6669-skrivanci-na-niti/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADÁMKOVÁ, Anna. Hrabal versus Menzel aneb vynucené dojetí nad filmovým zpracováním. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Bílek. Dostupné online. (čeština)
  • ALEŠOVÁ, Táňa. Recepce díla Bohumila Hrabala v Itálii. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Kyloušek. Dostupné online.
  • BUKOVSKÁ, Vanda. Pozdní prózy Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
  • ČECH, Vlastimil. Funkce vybraných opakujících se motivů v prózách Bohumila Hrabala. Brno, 2007 [cit. 2015-05-13]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Holý. Dostupné online.
  • HELLER, Jiří. Autenticitní skutečnost v pozdních prózách Bohumila Hrabala. Brno, 2013 [cit. 2015-05-13]. Závěrečná práce studenta celoživotního vzdělávání. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Chocholatý. Dostupné online.
  • HOLAŇOVÁ, Adéla. Bohumil Hrabal ve filmu a próze 60. let. Praha, 2007 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Helena Kupcová. Dostupné online. (čeština)
  • KHECHINI, Lamyaa. Bohumil Hrabal, výtvarné umění a film. Praha, 2010 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Holý. Dostupné online. (čeština)
  • KIRŠ, Michal. Strýc Pepin v díle Bohumila Hrabala. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
  • KOMÁREK, Michal. Nesnesitelní pábitelé. Reflex, 2007, č. 5, s. 34–40.
  • KOTLÁNOVÁ, Pavla. Taoistické a jiné filozofické motivy v díle Bohumila Hrabala. Brno, 2008 [cit. 2015-05-13]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vlastimil Čech. Dostupné online.
  • KOUBEK, Vilém. Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala a její variace. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce David Kroča. Dostupné online.
  • KUTHANOVÁ, Lucie. Autostylizace v díle Bohumila Hrabala. Praha, 2006 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Pavel Janoušek. Dostupné online. (čeština)
  • MACHÁTOVÁ, Tereza. Autobiografická próza Bohumila Hrabala. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
  • MAREK, Jakub. „Jesus Kind“ Egon Bondy jako inspirace Bohumila Hrabala. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michael Špirit. Dostupné online. (čeština)
  • NETERDOVÁ, Jana. Překlady české krásné literatury do angličtiny: Bohumil Hrabal - Postřižiny. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Martin Němec. Dostupné online. (anglicky)
  • Jaromír Pelc: Skupina 42. In: Kmen, č. 42, Praha 1989, 19. října, s. 1-5.
  • Jaromír Pelc: Muž na libeňském dvorku (Pokus o portrét). In: Kmen, č. 12, Praha 1989, 23. března, s. 1.
  • PINNEROVÁ, Simona. Filmové adaptace vybraných povídek Bohumila Hrabala. Brno, 2010 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Bubeníček. Dostupné online.
  • PERGLEROVÁ, Jitka. Rozbor komiksové adaptace Hrabalovy Příliš hlučné samoty. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Pavel Kořínek. Dostupné online. (čeština)
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. ISBN 80-238-2348-5.
  • PSOTOVÁ, Lucie. Vybrané filmové adaptace tvorby Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  • ROKYTOVÁ, Lenka. Rodový mýtus v Hrabalových prózách 70. a 80. let 20. století. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Chocholatý. Dostupné online.
  • ROTHOVÁ, Susanna. Hlučná samota a hořká štěstí Bohumila Hrabala. K poetickému světu autorových próz. Z něm. přel. Michael Špirit. Pražská imaginace svazek 213. Pha 1993 ISBN 80-7110-094-3
  • TEPLANOVÁ, Lenka. Srovnání textu Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky a scénáře filmu. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Ivo Martinec. Dostupné online.
  • ROUSKOVÁ, Alena. Recepční estetika ve Slavnostech sněženek a Příliš hlučné samotě. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Rostislav Niederle. Dostupné online.
  • ŠÍCHA, Vojtěch. Místo pro knihu v životě a díle spisovatele Bohumila Hrabala. Praha, 2007 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Blanka Vorlíčková. Dostupné online. (čeština)
  • ŠVARCOVÁ, Martina. Srovnání románů Obsluhoval jsem anglického krále a Nácek a holič v kontextu tradice pikareskního románu. Praha, 2006 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ladislava Hájková. Dostupné online. (čeština)
  • Tretera, Ivo: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec, Paseka, Praha a Litomyšl 2011
  • TVRDÍKOVÁ, Linda. Motiv města ve vybraných prózách Bohumila Hrabala. Praha, 2014 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michael Špirit. Dostupné online. (čeština)
  • ZAORÁLEK, Ondřej. O dvou podobách pábení v české literatuře. Praha, 2010 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Markéta Kořená. Dostupné online. (čeština)
  • ZAVADILOVÁ, Veronika. Libeň Bohumila Hrabala. Praha, 2012 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jan Županič. Dostupné online. (čeština)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015)
Autoritní data: AUT: jk01042564 | GND: 11882192X | ISNI: 0000 0000 8370 904X | LCCN: n50029223 | VIAF: 34458072 | WorldcatID: lccn-n50029223
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Hrabal&oldid=15183593“