Bohumil Hrabal
JUDr. Bohumil Hrabal | |
![]() Bohumil Hrabal 1988 | |
Narození |
28. března 1914 Židenice ![]() |
---|---|
Úmrtí |
3. února 1997 (ve věku 82 let) Praha ![]() |
Příčina úmrtí | pád z okna |
Místo pohřbení | Hradištko |
Povolání | spisovatel, romanopisec, scenárista, básník-právník a autor |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Období | 1952–1994 |
Žánr | novely, povídky, romány, žurnalistika, poezie |
Významná díla | Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále, Svatby v domě, Příliš hlučná samota aj. |
Ocenění |
|
Příbuzní |
|
„Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku“ | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian[1] (28. března 1914 Židenice[2] – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.
Stal se po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi, jehož díla byla přeložena do mnoha jazyků, např. drama R.U.R. do více než 30 jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století.[1]
Stálý host hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na Starém Městě a důležitý člen tzv. Hrabalovy Sorbonny (Bohumil Hrabal, Ivo Tretera). Doživotní prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Židenicích (Balbínova ul. 489/47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kilianové (1894–1970) a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi (3. 1. 1893 Jevišovice – 1970 Brno), který se ovšem k otcovství nehlásil,[3] proto byl pokřtěn Bohumil František.[3] Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (1889–1966; předobraz literární postavy Francina),[3] za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. Dne 26. prosince[1] téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce.[1] V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka.
Studia a dospělost[editovat | editovat zdroj]
Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl,[1] studoval Bohumil Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Navštěvoval rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Protože za okupace byly vysoké školy uzavřeny, mohl studia dokončit až v roce 1946 (získal titul JUDr.). Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech nad Labem, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách ve Spálené ulici č. 10 jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část života (1950–1973) prožil v pražské Libni na adrese Na hrázi 326/24 (dům byl zbourán v souvislosti se stavbou metra; pamětní deska na chodníku; malířka Svatošová v těchto místech, u východu ze stanice metra Palmovka, vyzdobila stěnu na hrabalovské téma). Roku 1956 si na zámečku v Praze–Libni vzal Elišku Plevovou. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu č. e. 0274. V roce 1973 se přestěhovali ze staré Libně do družstevního bytu 3 + 1 v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Košťálkova, dříve Jodasova, 1105/1, 5. patro).[4] Na víkendy jezdili Hrabalovi do Kerska. Po smrti manželky jezdil Bohumil Hrabal do Kerska denně.
Spisovatel[editovat | editovat zdroj]
Spisovatelem z povolání se stal v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin.[1] Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Roku 1975 bylo v časopise Tvorba zveřejněno krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury umožněno opět publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.
Hrabal se znal s Jiřím Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokrát úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Spolu s Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci je Hrabal – především pro svou Příliš hlučnou samotu – považován za v dílčí míře pokračovatele Franze Kafky.[5]
Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ulice 228/17, Praha 1 – Staré Město), kde se také scházel s přáteli. Právě zde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem, americkým prezidentem Billem Clintonem a Madeleine Albrightovou.
Bohumil Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze na následky pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil.[6]
Bohumil Hrabal je pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Je zde pohřbena jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, manželka „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l'ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad.
- 30. dubna 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem státní cenu Klementa Gottwalda za oscarový film Ostře sledované vlaky.
- 6. května 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
- 9. května 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově.[1] Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.
Dílo[editovat | editovat zdroj]

V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
- Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, vyšlo jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
- Skřivánek na niti, 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo)
- Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek, 5 z 12 povídek zfilmováno pod názvem Perličky na dně (1965), samostatně povídka „Fádní odpoledne“ (1964) a „Baron Prášil“ pod názvem Sběrné surovosti (1965)
- Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli nazýval osobité milovníky života; v jejich činech (pábení), jež popisuje, často jejich ústy, jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela tvořená jedinou větou; literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
- Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmováno Jiřím Menzelem (film Ostře sledované vlaky (1966) oceněn Oscarem v roce 1967)
- Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – zfilmováno pod názvem Skřivánci na niti (1969), ale film po neveřejné premiéře putoval „do trezoru“ – nesměl být promítán[7]
- Kopretina, 1965
- Automat Svět, 1966 – výbor z již vydaných povídek
- Bohumil Hrabal uvádí…, 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
- Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím Miroslava Peterky
- Morytáty a legendy, 1968 – dvanáct próz s pitoreskními náměty z lidového prostředí
- Domácí úkoly: úvahy a rozhovory, 1970
- Poupata, 1970, povídky, náklad byl zničen („dán do stoupy“) až na několik desítek výtisků zachráněných neoficiálně
- trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza):
- Postřižiny, 1976 – vzpomínková próza, zfilmováno jako Postřižiny (1980)
- Krasosmutnění, 1979 – povídky
- Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
- Slavnosti sněženek, 1978 – povídky, zfilmováno jako Slavnosti sněženek (1983)
- Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
- Každý den zázrak, 1979 – povídky
- Něžný barbar, (1981), v Čechách až 1991, zfilmováno jako Něžný barbar (1989)
- Kluby poezie, 1981
- Obsluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno jako Obsluhoval jsem anglického krále (2006)
- Domácí úkoly z pilnosti, 1982
- Listování ve stínech grafických listů, 1983
- Domácí úkoly z poetiky, 1984
- Hovory lidí, 1984 – povídky
- Městečko u vody, 1986 – obsahuje Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
- Život bez smokingu, 1986 – povídky
- trilogie:
- Vita nuova, 1986, vyprávění o B. Hrabalovi, jeho ženě a jeho přátelích z období života v Praze – očima jeho ženy, psáno ich-formou v ženském rodě
- Proluky, (1987) v ČSR až v r. 1991
- Svatby v domě, (1987) v ČSR až 1991 – autobiografická próza
- Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky), 1987 – povídky tří autorů a medailony; Karel Poláček: „Hedvika a Ludvík“, Ota Pavel: „Jak jsem potkal ryby (a něco navíc)“, Bohumil Hrabal: „Postřižiny“; sest. Jarmila Víšková a Rudolf Havel
- Můj svět, Československý spisovatel 1988 – povídky
- Příliš hlučná samota, 1989, zfilmováno jako Příliš hlučná samota (1994) a Too Loud a Solitude (2007)
- Kličky na kapesníku, 1989
- Bílý koníček, Rukopis – Fiktivní korespondence, 1989
- Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989 – výbor povídek, editor Jaromír Pelc
- Tři novely, 1989, obsahuje Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a Obsluhoval jsem anglického krále

- Kouzelná flétna, 1989 (vydáno 1990)
- Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi, 1990
- Kdo jsem, 1990
- Krajiny Bohumila Hrabala, 1990
- Totální strachy, 1990
- Listopadový uragán, 1990
- Schizofrenické evangelium, 1990 – povídky
- Ponorné říčky, 1990
- Růžový kavalír, 1991
- Ztracená ulička, 1991 – poezie z roku 1948
- Básnění, 1991
- Slavná Vantochova legenda, 1991
- Židovský svícen, 1991
- Atomová mašina značky PERKEO, 1991 – povídky
- Aurora na mělčině, 1992
- Jarmilka, 1992
- Hrabal, 1992 – obsahuje Něžný barbar, Příliš hlučná samota a Městečko, kde se zastavil čas.
- Večerníčky pro Cassia, 1993
- Happy end, 1993 – novela
- Hořící vajgly v uchu, 1993
- Inaugurace a vnitřní monolog, 1993
- I balóny mohou vzlétnout, 1993 – eseje, úvahy
- A havran krák už Nikdykrát, 1993 – úvahy
- Česká republiko, dobrý den,1993 – úvahy, eseje
- Pábení, 1993
- Rukověť pábitelského učně, 1993 – povídky
- Kafkárna, 1994 – obsahuje Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy, Etudy
- Obrazy v hlubině času, 1994 – obsahuje Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar.
- Texty, 1994 – úvahy
- Hlučná samota, 1994
- Nymfy v důchodu, 1994
- Pražské pavlačové anekdoty, 1994 – anekdoty, mikropovídky
- Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři, 1995
- Naivní fuga, 1995
- Pojízdná zpovědnice, 1996
- Ze zápisníku zapisovatele, 1996
- Bibliografie, dodatky, rejstříky, 1997
- Toto město je ve společné péči obyvatel, 2. vyd., 2006
- Setkání, 2008 – povídky
- Povídky, črty a hovory, 2015 – povídky
- Křehký dluh (Hrabal spisy 1) – lyrika, 2017 – Lyrika a existenciální texty období před publikací první sbírky povídek.
- Skřivánek na niti (Hrabal spisy 2) – povídky, 2014 – Povídky z 60. let – Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Morytáty a legendy.
- Jsme jako olivy (Hrabal spisy 3) – novely, 2015 – Novely. Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota.
- Rukověť pábitelského učně (Hrabal spisy 4) – texty z časů normalizace, 2016 – Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Autíčko + ostatní texty 1. části 12. svazku SSBH.
- Život bez rukávů (Hrabal spisy 5) – autobiografická trilogie, 2016 – Autobiografická trilogie.
Rozhlasová zpracování[editovat | editovat zdroj]
- Milý Karle, kdes byl, když včera hřmělo? Dopisy Bohumila Hrabala příteli hudebníkovi Karlu Maryskovi. Četli: Petr Halíček a Igor Bareš, Připravil: Miloš Doležal, Úvodní slovo: Tomáš Mazal, Režie: Jaroslav Kodeš, zpracováno v Českém rozhlasu, 2018[8]
Místa pojmenovaná po Bohumilu Hrabalovi[editovat | editovat zdroj]
Bylo po něm pojmenováno veřejné prostranství v Praze 8 na Palmovce – náměstí Bohumila Hrabala a také nedaleká Základní škola Bohumila Hrabala. V Brně byla na Hrabalovu přejmenována ulice v Brně-Židenicích (2004) nedaleko Balbínovy ulice, kde stále stojí Hrabalův rodný dům. Na úbočí Židenického kopce v Brně začal v roce 2017 vznikat park Bohumila Hrabala. Ten je ulicí Ve Vinohradech propojen právě s Balbínovou ulicí. V Nymburce po něm bylo pojmenované Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce, jelikož na tomto gymnáziu studoval a je to jeden z nejznámějších absolventů. Po Hrabalovi byla také pojmenována planetka 4112 Hrabal. Jeho jméno nese i jedna z nymburských ulic.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Hrabal Bohumil, s. 53–54.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno : Brno - Židenice, sv. Cyril a Metoděj [cit. 2019-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Pivovar útlého dětství Bohumila Hrabala, s. 155–158.
- ↑ Hlučná samota: sto let Bohumila Hrabala 1914–2014. Příprava vydání KOTYK, Petr; KOTYKOVÁ, Světlana a PAVLÍČEK, Tomáš. Praha: Mladá fronta ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, 2014. 272 s. ISBN 978-80-204-3279-7. S. 150.
- ↑ KAUTMAN, F. Franz Kafka v dílech nové české prózy Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine. Praha, 1992. Studie, on-line dostupná na stránkách spisovatele Jana Kameníčka.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/14.3.2015/, čas 3:10 (15. 3. 2015).
- ↑ http://www.csfd.cz/film/6669-skrivanci-na-niti/
- ↑ DOLEŽAL, Miloš. Milý Karle, kdes byl, když včera hřmělo?. Vltava [online]. Český rozhlas, 2018-12-16 [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ADÁMKOVÁ, Anna. Hrabal versus Menzel aneb vynucené dojetí nad filmovým zpracováním. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Bílek. Dostupné online. (čeština)
- ALEŠOVÁ, Táňa. Recepce díla Bohumila Hrabala v Itálii. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Kyloušek. Dostupné online.
- BUKOVSKÁ, Vanda. Pozdní prózy Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
- ČECH, Vlastimil. Funkce vybraných opakujících se motivů v prózách Bohumila Hrabala. Brno, 2007 [cit. 2015-05-13]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Holý. Dostupné online.
- HELLER, Jiří. Autenticitní skutečnost v pozdních prózách Bohumila Hrabala. Brno, 2013 [cit. 2015-05-13]. Závěrečná práce studenta celoživotního vzdělávání. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Chocholatý. Dostupné online.
- HOLAŇOVÁ, Adéla. Bohumil Hrabal ve filmu a próze 60. let. Praha, 2007 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Helena Kupcová. Dostupné online. (čeština)
- KHECHINI, Lamyaa. Bohumil Hrabal, výtvarné umění a film. Praha, 2010 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Holý. Dostupné online. (čeština)
- KIRŠ, Michal. Strýc Pepin v díle Bohumila Hrabala. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
- KOMÁREK, Michal. Nesnesitelní pábitelé. Reflex. 2007, č. 5, s. 34–40.
- KOTLÁNOVÁ, Pavla. Taoistické a jiné filozofické motivy v díle Bohumila Hrabala. Brno, 2008 [cit. 2015-05-13]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vlastimil Čech. Dostupné online.
- KOUBEK, Vilém. Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala a její variace. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce David Kroča. Dostupné online.
- KUDRNA, Ladislav. Bohumil Hrabal pod dohledem (nejen) komunistické cenzury. In: Válka.cz [online]. 01.02.2013 [cit. 29. 1. 2021]. Dostupné z: https://www.valka.cz/14843-Bohumil-Hrabal-pod-dohledem-nejen-komunisticke-cenzury
- KUTHANOVÁ, Lucie. Autostylizace v díle Bohumila Hrabala. Praha, 2006 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Pavel Janoušek. Dostupné online. (čeština)
- MACHÁTOVÁ, Tereza. Autobiografická próza Bohumila Hrabala. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Tlustý. Dostupné online.
- MAREK, Jakub. „Jesus Kind“ Egon Bondy jako inspirace Bohumila Hrabala. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michael Špirit. Dostupné online. (čeština)
- MAZAL, Tomáš. Cesty s Bohumilem Hrabalem. Praha: Academia, 2011. 218 s. ISBN 978-80-200-1924-0.
- NETERDOVÁ, Jana. Překlady české krásné literatury do angličtiny: Bohumil Hrabal – Postřižiny. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Martin Němec. Dostupné online. (anglicky)
- PELC, Jaromír. Skupina 42. Kmen: týdeník Svazu českých spisovatelů. 1989, č. 42 (19. října), s. 1–5. ISSN 0231-553X.
- PELC, Jaromír. Muž na libeňském dvorku (Pokus o portrét). Kmen: týdeník Svazu českých spisovatelů. 1989, č. 12 (23. března), s. 1. ISSN 0231-553X.
- PINNEROVÁ, Simona. Filmové adaptace vybraných povídek Bohumila Hrabala. Brno, 2010 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Bubeníček. Dostupné online.
- PERGLEROVÁ, Jitka. Rozbor komiksové adaptace Hrabalovy Příliš hlučné samoty. Praha, 2013 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Pavel Kořínek. Dostupné online. (čeština)
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století: pro výuku na středních školách. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. ISBN 80-238-2348-5.
- PSOTOVÁ, Lucie. Vybrané filmové adaptace tvorby Bohumila Hrabala. Brno, 2011 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
- ROKYTOVÁ, Lenka. Rodový mýtus v Hrabalových prózách 70. a 80. let 20. století. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Chocholatý. Dostupné online.
- ROTH, Susanna. Hlučná samota a hořké štěstí Bohumila Hrabala. K poetickému světu aut. próz. Z něm. přel. Michael Špirit. Praha: Pražská imaginace, 1993. 188 s. Pražská imaginace, sv. 213. ISBN 80-7110-094-3.
- TEPLANOVÁ, Lenka. Srovnání textu Hrabalovy novely Ostře sledované vlaky a scénáře filmu. Brno, 2014 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Ivo Martinec. Dostupné online.
- ROUSKOVÁ, Alena. Recepční estetika ve Slavnostech sněženek a Příliš hlučné samotě. Brno, 2012 [cit. 2015-05-13]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Rostislav Niederle. Dostupné online.
- ŠÍCHA, Vojtěch. Místo pro knihu v životě a díle spisovatele Bohumila Hrabala. Praha, 2007 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Blanka Vorlíčková. Dostupné online. (čeština)
- ŠVARCOVÁ, Martina. Srovnání románů Obsluhoval jsem anglického krále a Nácek a holič v kontextu tradice pikareskního románu. Praha, 2006 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ladislava Hájková. Dostupné online. (čeština)
- TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha: Paseka, 2011. 464 s. ISBN 978-80-7432-107-8.
- TVRDÍKOVÁ, Linda. Motiv města ve vybraných prózách Bohumila Hrabala. Praha, 2014 [cit. 2015-07-16]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michael Špirit. Dostupné online. (čeština)
- ZAORÁLEK, Ondřej. O dvou podobách pábení v české literatuře. Praha, 2010 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Markéta Kořená. Dostupné online. (čeština)
- ZAVADILOVÁ, Veronika. Libeň Bohumila Hrabala. Praha, 2012 [cit. 2015-07-16]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jan Županič. Dostupné online. (čeština)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Hrabal na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Hrabal
- Bohumil Hrabal na fotografiích Václava Chocholy
- Požehnaný prokletý básník Bohumil Hrabal, ČT (2000)
- Krátký rozhovor Miloše Kopeckého s Bohumilem Hrabalem o jeho životních zkušenostech, ČT1, 7. 2. 1997
- Rozbor románu Příliš hlučná samota na YouTube
- (polsky) Polská stránka o Bohumilu Hrabalovi
- Hrabalovo „pábení“ učarovalo celému světu
- Jak by stoletý stařík vypadl z okna a zmizel
- Pro jedny moc bohém, pro jiné moc anarchista, takový byl Jaroslav Hašek
- Bohumil Hrabal na Kinoboxu.cz
- Bohumil Hrabal
- Čeští spisovatelé
- Čeští romanopisci
- Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko)
- Nositelé Ceny Jaroslava Seiferta
- Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda
- Českoslovenští zasloužilí umělci
- Držitelé čestných doktorátů Padovské univerzity
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Osobnosti na českých pamětních mincích
- Narození 28. března
- Narození 1914
- Narození v Brně
- Úmrtí 3. února
- Úmrtí 1997
- Úmrtí v Libni
- Úmrtí po pádu z okna
- Sebevrazi