Libuše Moníková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Libuše Moníková
Narození 30. srpna 1945
Úmrtí 12. ledna 1998 (ve věku 52 let)
Povolání spisovatelka a vysokoškolská pedagožka
Ocenění Cena Alfreda Döblina (1987)
Vilenická cena
Medaile Za zásluhy
Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Mainzer Stadtschreiber
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob L. Moníkové v Berlíně (Alter St.-Matthäus-Kirchhof Berlin)

Libuše Moníková (30. srpna 1945 v Praze12. ledna 1998 v Berlíně) byla česká, německy píšící, spisovatelka. Její dílo bylo ověnčeno řadou literárních i státních cen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Již ve svém dětství a mládí, které prožila v pražské čtvrti Dejvice měla vztah ke kultuře, zejména pak k filmu. Přestože chtěla být filmovou režisérkou, pod vlivem své středoškolské učitelky němčiny začala od roku 1963 studovat filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor germanistika a anglistika. Díky své diplomové práci na téma Brechtovo zpracování Shakespearova Koriolana získala v roce 1968 roční stipendium na univerzitě v Göttingenu. Tento rok byl pro Libuši Moníkovou zlomový – umírá jí matka a Československo se stává obětí invaze armád Varšavského paktu. V Západním Německu se seznamuje se svým budoucím manželem, za kterým v roce 1971 natrvalo do SRN odchází.

Zde pak pracuje jako vysokoškolská učitelka na vysoké škole v Kasselu a později na Univerzitě v Brémách. Od roku 1981 již žila jako spisovatelka na volné noze.

Libuše Moníková byla od roku 1991 do roku 1996 členkou PEN klubu SRN, odkud pak vystoupila na protest proti spojení s východoněmeckým PEN-klubem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Autorský styl[editovat | editovat zdroj]

Už od svých vypravěčských počátků směřovaly texty Libuše Moníkové k moderní románové próze, jejími literárními vzory byli Franz Kafka, Jorge Luis Borges a Arno Schmidt. Jejími díly se prolínají prvky mytologie a českých dějin – v textech Pavana za zemřelou infantku, Fasáda, Zjasněná noc rozvíjí motivy královny amazonek, kněžny Libuše a české dívčí války. V knize Fasáda se spisovatelka také dotýká tématu pražského jara – román se odehrává v době normalizace v Československu na litomyšlském zámku.

Příběhy Libuše Moníkové z českých dějin zapisují stejně jako všechna vyprávění individuální lidský časový prožitek do času univerzálního. Úkolem vyprávění je stanovit nezaměnitelnost a jedinečnost doby tím, že dá historickému bytí nový tvar a posune je na úroveň historického povědomí. Moníková je autorka bohatých výrazových možností, rozvíjí hru s časem mezi aktem ztvárnění a narativním časem, mezi aktem historické výpovědi a historickým příběhem, mezi vyprávěním a událostmi, mezi vyprávěným a komentovaným světem. Zobrazuje české dějiny v evropském měřítku.
(citace Sibylle Cramerová)

Nevýznamnější ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vnímání díla Libuše Moníkové v Čechách[editovat | editovat zdroj]

„Dílo této německy píšící spisovatelky českého původu vyvolávalo v době svého vzniku rozpačité mlčení nebo dokonce rigorózní odpor: řada českých germanistů zastávala názor, že Moníková psala pro německé čtenáře a pro české publikum není její výčet reálií zajímavý. Opožděné přijetí Moníkové v jejím domácím prostředí lze možná vysvětlit třemi faktory: nedostupností českých překladů, zvláštním postavením Moníkové mezi exilovými autory po roce 1968 a jejím chápáním sebe samé jako německé autorky.“ (citace Renata Cornejo)

Zpětně je však Moníková některými literárními kritiky pro svůj román Die Fassade řazena i mezi pokračovatele Franze Kafky a to spolu s významnými, ryze českými spisovateli: Ludvíkem Vaculíkem, Bohumilem Hrabalem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem a další tvůrci.[1]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Eine Schädigung – Újma, Berlín 1981
  • Pavane für eine verstorbene Infantin – Pavana za zemřelou infantku , Berlín 1983
  • Die Fassade – Fasáda, Mnichov 1987
  • Tetom und Tuba Tetom a Tuba , Frankfurt am Main 1987
  • Schloß, Aleph, Wunschtorte – Eseje o Kafkovi , Mnichov 1990
  • Unter Menschenfressern, Frankfurt am Main 1990
  • Treibeis – Ledová tříšť , Mnichov 1992
  • Prager Fenster – Pražské okno, Mnichov 1994
  • Verklärte Nacht – Zjasněná noc , Mnichov 1996
  • Der Taumel Závrať , Mnichov 2000

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Zjasněná noc, překlad Jana Zoubková, Praha, Argo, 2009, ISBN 978-80-257-0099-0
  • Pavana za mrtvou infantku, překlad Radovan Charvát, Praha, Argo, 2005, ISBN 80-7203-716-1
  • Fasáda – M.N.O.P.Q., Sixty-Eight Publishers 1991,
  • Ledová tříšť, přeložila Renáta Tomanová, Hynek, 2001
  • Eseje o Kafkovi výběr z esejů, přeložil Petr Dvořáček, Nakladatelství Franze Kafky, 2000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy. Praha, 1992. Studie, on-line dostupná na stránkách spisovatele Jana Kameníčka.