Franz Kafka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Kafka
Fotografie Franze Kafky z roku 1906
Fotografie Franze Kafky z roku 1906
Narození 3. července 1883
Rakousko-Uhersko Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. června 1924 (ve věku 40 let)
Rakousko Kierling u Klosterneuburgu, Rakousko
Povolání úředník pojišťovny, spisovatel
Stát rakousko-uherská, československá
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Žánr povídky, novely
Literární hnutí moderna, předchůdce existencialismu,magického realismu, absurdního dramatu
Významná díla 'Proces, Zámek, Proměna'
Vlivy Hamsun, Schopenhauer, Goethe, von Kleist, Kierkegaard, Altenberg, Dostojevskij, Dickens, Nietzsche, Flaubert, Walser, Weininger, Jules Laforgue
Vliv na Pinter, Nabokov, Abe, Roth, Beckett, Camus, Musil, Fellini, Arendtová, Benjamin, Sartre, Singer, Borges, García Márquez, Fuentes, Kundera, Jančar, Rushdie, Murakami, Grass, Park, Vasquez, Filipacchi, Salinger, Lynch, Bukowski, Canetti, Klíma
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Kafka (3. července 1883, Praha3. června 1924, KierlingKlosterneuburgu; zřídka též František Kafka,[1] židovským jménem Anschel, אנשיל) byl pražský německy píšící spisovatel židovského původu a jeden z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století.[2][3]. Napsal tři romány Amerika, Proces, Zámek a povídku Proměna. Téměř celý jeho život byl spjat s Prahou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Franzovi rodiče Hermann a Julie Kafkovi

Franz Kafka se narodil ve Starém Městě pražském jako nejstarší syn židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (18521931) a Julie Kafkové, rozené Löwyové (18561934).[4] Matka Julie se narodila v Poděbradech (Jiřího náměstí čp. 17/28, na domě je od roku 2010 busta Franze Kafky od poděbradského rodáka akademického sochaře Jana Pichla). Spisovatelův rodný dům zvaný U věže (Zum Turm), který stál na rohu dnešních ulic Maiselovy a U radnice, později vyhořel. Na jeho místě vyrostl na počátku 20. století (1902) rohový činžovní dům (náměstí Franze Kafky čp. 24/3, Maiselova čp. 24/2) částečně inspirovaný původní podobou domu, jehož součástí je též dochovaný portál vyhořelé budovy. Na fasádě je pro upomínku připevněna pamětní busta od sochaře Karla Hladíka z 60. let (1966). K osobě Kafky odkazuje i současný název přilehlého náměstí Franze Kafky.

Kafka ve věku pěti let

Kafka měl dva mladší bratry, Georga (18851887) a Heinricha (1887-1888), kteří oba zemřeli ve velmi útlém věku, a trojici sester, Gabrielu (Elli, 18891941), Valerii (Valli, 18901942) a Ottilii (Ottla (18921943).[4] Všechny jeho sestry se narodily v domě U Minuty na Staroměstském náměstí čp. 3/2 v Praze, později se staly oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo (Dopis otci). Po Praze se rodina přibližně 14krát stěhovala.

Studia a životní pouť[editovat | editovat zdroj]

Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici  čp. 1000/16 (18891893), poté Německé státní gymnázium v zadním traktu paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstí  čp. 606/12 (18931901). V letech 19011906 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě a navštěvoval také přednášky germanistiky a dějin umění.[4] V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval a stal se doktorem práv.[4]

V roce 1907 začal pracovat a byl tři čtvrtě roku zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí čp. 832/19 v Praze.[5] K místu v pražské filiálce mu dopomohla protekce. Od srpna 1908 až do svého předčasného penzionování v roce 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen) v ulici Na Poříčí čp. 1075/7,[4] nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. Byl zde oblíben u spolupracovníků i nadřízených a dosáhl i nesporného kariérního úspěchu. I k tomuto zaměstnání měl podle všeho ambivalentní vztah – v korespondenci napsal, že „moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje ... mému jedinému povolání, a tím je literatura“; lze však najít i pasáže, z nichž vysvítá hrdost nad vykonanou prací a dosaženou pozicí.[6]

V roce 1908 publikoval své první texty v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.

Dle jeho přítele Maxe Broda byl Kafka vždy velmi pečlivě, ale nenápadně oblečen. Neměl rád vulgární vtipy, byl vždy usměvavý, laskavý. Jeho snad jedinou chybou bylo, že se velmi podceňoval.

Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou. Tehdy bydlel v Schönbornském paláci v ulici Tržiště čp. 365/15 na Malé Straně (na fasádě je pamětní deska). V práci dostává tříměsíční volno na zotavenou (které se ovšem protáhlo na 8 měsíců) a odjíždí na venkov do obce Siřem, kde hospodaří jeho sestra Ottla, provdaná za Josefa Davida, manžela nežidovského původu (jeho rodina tu vlastní několik stavení). Je to právě Siřem, kterou považují někteří literární historici za inspiraci Kafkova enigmatického Zámku (ačkoli jej začal psát ve Špindlerově Mlýně). V roce 1922 kvůli nemoci opustil Kafka své zaměstnání v pojišťovně definitivně a v roce 1924 zemřel.

Zralá léta[editovat | editovat zdroj]

Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládali Pavel Eisner, Jan Grmela, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.

Hrob Franze Kafky a jeho rodičů na Novém židovském hřbitově

V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s 25letou Dorou Diamantovou z ortodoxní židovské rodiny. V Berlíně bydlel na 3 adresách: do 15. listopadu 1923 dnes už neexistující dům na Steglitzer Miquelstraße 8, od 15. listopadu 1923 do 1. února 1924 vila v Grunewaldstraße 13 v Berlíně-Steglitz (2 pokoje v prvním patře, pamětní deska), od 1. února 1924 dnešní Zehlendorfer Busseallee 7-9.[7]

Kafka byl přesvědčený sionista. Odebíral Selbstwehr a učil se pilně hebrejsky. Z Kafkových deníků plyne, že snil o životě v Zemi izraelské. Podle vyprávění jeho sestry Ottly svůj sen neuskutečnil, protože chtěl odejít s ní, ale ona si vzala Čecha Josefa Davida, jehož ze srdce milovala.

Podle svých přátel byl Kafka zábavný a citlivý společník.[8] Byl nekuřák, a po značnou část svého života vegetarián. Když ho lékaři přesvědčili, aby kvůli pokročilé tuberkulóze začal jíst maso, jeho vegetariánství na sebe vzala Ottla. O svých zvycích napsal Felicii Bauerové: „Samozřejmě nepiju alkohol, kafe a čaj a většinou nejím čokoládu.“ To však nutně neplatí pro jeho románové hrdiny. Kupříkladu hlavní postava Zámku, zeměměřič K., má kávu v oblibě.

Podle dobových svědectví se již za Rakouska zajímal o českou politiku, značně přispíval na politické vězně a byl nejméně jednou předveden. Aby mohl ráno přijít včas do práce, zaplatil kauci za své propuštění.

Část svého života prožil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku (osm měsíců v Matliarech), v Rakousku i v Německu. Ke konci života pak z nutnosti. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. 3 června 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.

Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na pražském Žižkově (Izraelská 1). Je tam pohřben i jeho otec a matka. Jeho sestry, které zahynuly v nacistických koncentračních táborech na území okupovaného Polska, tam mají pamětní desku.

Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské gestapo), ale jeho přítel Max Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.

Ženy[editovat | editovat zdroj]

Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Přesto navázal vztahy s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Wohryzková, s níž v letech 19181920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská. Poslední ženou v Kafkově životě a jeho družkou byla Dora Diamantová, původem z Polska, se kterou prožil ještě osm měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Kafkovou mateřštinou byla němčina, ale hovořil také česky a francouzsky. V dopise Mileně Jesenské v květnu 1920 napsal: Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci. Ačkoli byl Žid, kvalita výuky hebrejštiny v té době poskytovaná v rámci židovského náboženství na školách byla kolísavá, z čehož se usuzuje, že hebrejsky téměř vůbec neuměl.[5] Moderní hebrejštinu se Kafka později učil spolu s Miriam Singerovou u Jiřího Mordechaje Langera a zvládl ji do té míry, že s Langerem mluvil hebrejsky o prvních letadlech, která se tehdy vznášela nad Prahou.[8]

Pražské adresy[editovat | editovat zdroj]

  • 2/ 1885 (květen-prosinec) - Václavské náměstí čp. 802/56, zde se narodil bratr Georg 11. září 1885, dům se nezachoval.
  • 3/ 1885 (prosinec) - 1887 Dušní konskripční číslo V/187 - zde zemřel na konci roku 1886 bratr Georg a 27. září 1887 se zde narodil bratr Heinrich
  • 4/ 1887 (konec roku) - 1888 - Pařížská č. 6 (dříve Mikulášská), zde zemřel pětiměsíční bratr Heinrich, dům neexistuje.
  • 5/ 1888 (srpen) - 1889 (květen) Sixtův dům, Celetná čp. 553/2
  • 6/ 1889 (červen) - 1896 (září) - dům U Minuty, Staroměstské náměstí čp. 3/2, 1. patro, žil zde po celou dobu základní školy i první roky střední školy, otec v domě měl i obchod, zde se narodily všechny jeho sestry (1889-1892).
  • 7/ 1896 (září) - 1907 (červen) - dům U Tří králů, Celetná čp. 602/3 - zde měl svůj první vlastní pokoj a tady podnikl své první literární pokusy. Mezi zářím 1896 a květnem 1906 v tomto domě provozoval otec Hermann svůj obchod.
  • 8/ 1907 (červen) - 1913 (listopad) - dům U Lodi, Pařížská 36 (dříve Mikulášská), 4. patro - první léta, kdy pracoval krátce v Assicurazioni Generali a později v Dělnické úrazové pojišťovně, napsal zde povídky Ortel a Proměna. V roce 1945 byl dům zničen dělostřeleckou palbou a ruiny byly srovnány se zemí. Na místě někdejšího domu byl v 70. letech 20. století postaven hotel Intercontinental.
  • 9/ 1913 (listopad) - 1914 a znovu 1918-1924 s výjimkami, kdy pobýval na léčení - Oppeltův dům, Staroměstské náměstí čp. 934/5 (dříve 6), horní patro. Na konci 2. světové války byl silně poškozen a zrestaurován byl v roce 1946, ovšem bez horního podlaží, takže Kafkův byt již neexistuje.
  • 10/ 1914 (srpen) - Bílkova 10 - u sestry Valli, která byla pryč. Zde začal psát román Proces.
  • 11/ 1914 (září) - 1915 (únor) - Polská (dříve Nerudova) 48 - u sestry Elli
  • 12/ 1915 (únor - březen) - Bílkova 10 - stejná adresa, ale jiný byt než v srpnu 1914.
  • 13/ 1915 (březen) - 1917 (únor) - dům u Zlaté štiky, Dlouhá čp. 705/16 (dříve 18), 5. patro
  • 14/ 1916 (listopad) - 1917 (březen) - Zlatá ulička čp. 22 na Pražském hradě, dům pronajat jeho sestře Ottle, chodil sem psát, na noc se vracel do svého bytu v Dlouhé ulici. Napsal zde většinu povídek sbírky Venkovský lékař Na fasádě modrého domku je pamětní deska s textem Zde žil Franz Kafka.
  • 15/ 1917 (březen) - Schönbornský palác, Tržiště čp. 365/15 - pronajal si dvoupokojový byt pro sebe a pro svou snoubenku Felice. V noci z 12. na 13. srpna 1917 zde utrpěl první vážné plicní krvácení. Dnes je v budově ambasáda Spojených Států Amerických. Na fasádě je pamětní deska s dvojjazyčným textem V tomto domě žil a tvořil v roce 1917 spisovatel Franz Kafka. The writer, Franz Kafka lived and worked in this building in 1917. American Embassy Prague.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a povídka Proměna. Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulým autorem se Kafka stal až po své smrti, zejména po 2. světové válce, a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jedněm z největších inovátorů románové formy vyprávění. Důležitými motivy jeho tvorby jsou pocity vyřazenosti a izolovanosti. V kontrastu s tím je často humorné a ironické líčení. Dalším podstatným rysem tvorby jsou hrdinové, kteří se stávají předmětem ponižování. Ukončení příběhů jsou zpravidla tragická a bezvýchodná.

Povídky vydané za života[editovat | editovat zdroj]

Pomník Franze Kafky v Praze od Jaroslava Róny
  • Ein Damenbrevier, 1909.
  • Gespräch mit dem Beter, 1909.
  • Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909.
  • Die Aeroplane in Brescia, 1909.
  • Großer Lärm, 1912.
  • Betrachtung, 1913 (česky Rozjímání).
  • Das Urteil, 1913 (česky Ortel).
  • Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Nezvěstný).
  • Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna).
  • Der Mord, 1918. Jiná verze nazvaná Ein Brudermord, 1919.
  • In der Strafkolonie, 1919 (česky V kárném táboře).
  • Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
  • Der Kübelreiter, 1921 (česky Jezdec na uhláku).
  • Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec v hladovění).

Díla vydaná posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Beschreibung eines Kampfes, 19041905 (česky Popis jednoho zápasu).
  • Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 19071908 (česky Svatební přípravy na venkově).
  • Der Dorfschullehrer, 19141915 (česky Obří krtek). Brodův titul Der Riesenmaulwurf.
  • Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915.
  • Der Gruftwächter, 19161917.
  • Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul vydán Brodem.
  • Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
  • Eine alltägliche Verwirrung, 1917. Titul vydán Brodem.
  • Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
  • Kleine Fabel, 1920. Titul vydán Brodem.
  • Der Geier, 1920 (česky Sup).
  • Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
  • Der Bau, 19231924. Titul vydán Brodem.
  • Der Prozeß, rukopis z let 19141915; vydáno 1925 (česky Proces) – hlavní postava Josef K. je v den svých 30. narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčinu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve svou vinu.
  • Das Schloß, rukopis z roku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky Zámek).
  • Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný). Je to příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně v Americe bydlící u svého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. V tomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás z patologického pocitu vytrhávají a dávají nám se s ním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jakékoli přirozené vyústění zbytečné.

Osobní pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní. Jeho dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plny ponurosti a jakési deprese.

Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.

  • Dopisy Mileně
    • uspoř., úvodní stať a pozn. naps. František Kautman; z němčiny přel. Hana Žantovská; výňatky z dopisů M. Jesenské M. Brodovi přel. Josef Čermák, 1. vyd., Praha : Academia, 1968
  • Dopisy Felici
    • z němčiny přel. Viola Fischerová; doslovem opatřil Erich Heller, 1. vyd., Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 1999, 966 stran

Kromě toho se zachoval též Kafkův soukromý deník z let 19021924.

Kafkovi pokračovatelé[editovat | editovat zdroj]

Hledání smyslu lidské existence a především existencialismus přivedly na podobnou cestu i další spisovatele. Mezi české následovníky či pokračovatele Franze Kafky jsou v různých etapách své tvůrčí činnosti řazeni například: Ludvík Vaculík, Bohumil Hrabal, Karel Pecka, Jan Kameníček, Libuše Moníková a další tvůrci.[10] Odkazy na Kafkovy knihy se objevují v dílech světové literatury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Woran starb Kafka? [online]. www.franzkafka.de, [cit. 2014-03-23]. Smuteční oznámení v češtině. Dostupné online.  
  2. The 100 Most Influential Writers of All Time. Příprava vydání J. E. Luebering. [s.l.] : The Rosen Publishing Group, 2009. ISBN 9781615300969. Kapitola Franz Kafka.  
  3. BURT, Daniel S.. The Literature 100: A Ranking of the Most Influential Novelists, Playwrights, and Poets of All Time. [s.l.] : Facts On File, 2009. 541 s. ISBN 9780816062676. Kapitola Franz Kafka. (anglicky) 
  4. a b c d e www.kafkamuseum.cz - Životopis [online]. www.kafkamuseum.cz, [cit. 2009-09-02]. Dostupné online.  
  5. a b WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Praha : Mladá fronta. Kapitola C. K. státní gymnázium s německým jazykem vyučovacím na Starém městě pražském.  
  6. KOCH, Hans-Gerd. Kafkovy továrny. Praha : Památník národního písemnictví, 2003. ISBN 80-85085-63-1. S. 29.  
  7. KRUSE, Christiane. Wer lebte wo in Berlin. [s.l.] : Prestel, 2008. ISBN 978-3-7913-3915-3. S. 46.  
  8. a b BONDYOVÁ, Ruth. Víc štěstí než Rozumu. Praha : Argo, 2003. 241 s. ISBN 80-7203-547-9. Kapitola Kolem Kafky.  
  9. SALFELLNER, Harald. Franz Kafka and Prague. Praha : Vitalis, 1998. ISBN 80-85938-35-9. S. 38-39. (anglicky) 
  10. KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy. Praha, 1992.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Slovníková a encyklopedická hesla

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 

Biografie a biografická díla v češtině

  • ADLER, Jeremy. Kafka a Praha. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 1991.  
  • BROD, Max. Franz Kafka : životopis. Praha : Odeon, 1966.  
  • BROD, Max. Franz Kafka : životopis. 2., upr. vyd. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 2000. 228 s.  
  • BUBEROVÁ-NEUMANNOVÁ, Margarete. Kafkova přítelkyně Milena. 2.. vyd. Praha : Mladá fronta, 1992. 227 s.  
  • ČERMÁK, Josef. Zápas jménem psaní : o životním údělu Franze Kafky. Brno : B4U, 2009. ISBN 978-80-87222-11-9.  
  • FISCHER, Ernst. Kafka Musil Kraus. Praha : Československý spisovatel, 1965.  
  • GRÖNZINGER, Karl Erich. Kafka a kabala. Praha : Rynka, 1998.  
  • KÁLLAY, Karol. Franz Kafka a Praha. Praha : Slovart, 1996.  
  • KAUTMAN, František. Franz Kafka. 3. vyd. Praha : Academia, 1996.  
  • KOVÁŘ, Jaroslav. Franz Kafka. Brno : CERM, 1994.  
  • NEJDLOVÁ, Romana. Amšel : syn Hermanna Kafky. Příprava vydání Jan Šulc. Praha : Galén, c2013. 566 s. ISBN 978-80-7262-941-1.  
  • ROBERT, Marthe. Sám jako Franz Kafka. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 2001.  
  • ROHAN, Bedřich. Kafka bydlel za rohem : vzpomínky na Prahu dvacátých a třicátých let. Praha : Brána, 1997.  
  • WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Praha : Mladá fronta, 1967.  

Biografie v němčině

  • STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Entscheidungen. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2002. 673 s.  
  • STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Erkenntnis. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2008. 729 s.  
  • STACH, Reiner. Kafka. Die frühen Jahre. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2014. 608 s.  
  • WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Bilder aus seinem Leben. Berlin : Wagenbach, 2008. 253 s.  
  • WAGNEROVÁ, Alena. Im Hauptquartier des Lärms. Die Familie Kafka aus Prag. Frankfurt am Main : Fischer Taschenbuch Verlag, 2001.  </ref>

Další díla ke Kafkově životě a díle v češtině

  • BROD, Max. Život plný bojů : autobiografie. Praha : Mladá fronta, 1966. 316 s.  
  • CANETTI, Elias. Druhý proces : Kafkovy dopisy Felici. Překlad Viola Fischerová. 2., v tomto překladu 1. vyd. Praha : Prostor, 2004. 179 s. Doslov: Jiří Stromšík.  
  • ČERNÁ, Jana. Adresát Milena Jesenská. 3. české, 2. dopl. vyd. Praha : Torst, 2014. 189 s. ISBN 978-80-7215-481-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]