Franz Kafka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Kafka
Fotografie Franze Kafky z roku 1906
Fotografie Franze Kafky z roku 1906
Narození 3. července 1883
Rakousko-Uhersko Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. června 1924 (ve věku 40 let)
Rakousko Kierling u Klosterneuburgu, Rakousko
Povolání úředník pojišťovny, spisovatel
Stát rakousko-uherská, československá
Alma mater Karlo-Ferdinandova univerzita
Žánr povídky, novely
Literární hnutí moderna, předchůdce existencialismu,magického realismu, absurdního dramatu
Významná díla Proces, Zámek, Proměna
Partner(ka) Felice Bauerová
Julie Wohryzková
Milena Jesenská
Dora Diamantová
Příbuzní sestra Elli Kafka, Valli Kafka a Ottla Kafka
Vlivy Hamsun, Schopenhauer, Goethe, von Kleist, Kierkegaard, Altenberg, Dostojevskij, Dickens, Nietzsche, Flaubert, Walser, Weininger, Laforgue
Vliv na Pinter, Nabokov, Abe, Roth, Beckett, Camus, Musil, Fellini, Arendtová, Benjamin, Sartre, Singer, Borges, García Márquez, Fuentes, Kundera, Jančar, Rushdie, Murakami, Grass, Park, Vasquez, Filipacchi, Salinger, Lynch, Bukowski, Canetti, Klíma
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Gutenberg.jpg Plné texty děl na Projektu Gutenberg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Kafka (3. července 1883, Praha[1]3. června 1924, KierlingKlosterneuburgu; zřídka též František Kafka,[2] židovským jménem Anschel, אנשיל) byl pražský německy píšící spisovatel židovského původu a jeden z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století, člen Pražského kruhu.[3][4] Napsal tři romány Amerika, Proces, Zámek a povídku Proměna. Nikdy se neoženil. Byl nekuřák, abstinent a vegetarián. Onemocněl tuberkulózou. Téměř celý jeho život byl spjat s Prahou. Oskaru Pollakovi řekl: „Praha nepustí. Ani Tebe, ani mě. Tahle matička má drápy. To se člověk musí přizpůsobit nebo – . Ze dvou stran bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, pak by se nám snad podařilo uniknout“.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Franzovi rodiče Hermann a Julie Kafkovi

Franz Kafka se narodil ve Starém Městě pražském jako nejstarší syn židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (18521931) a Julie Kafkové, rozené Löwyové (18561934, svatba v září 1882).[5] Spisovatelův rodný dům zvaný U věže (Zum Turm), který stál na rohu dnešních ulic Maiselovy a U radnice, později vyhořel. Na jeho místě vyrostl na počátku 20. století (1902) rohový činžovní dům (náměstí Franze Kafky čp. 24/3, Maiselova čp. 24/2) částečně inspirovaný původní podobou domu, jehož součástí je též dochovaný portál vyhořelé budovy. Na fasádě je pro upomínku připevněna pamětní busta od sochaře Karla Hladíka z 60. let (1966). K osobě Kafky odkazuje i současný název přilehlého náměstí Franze Kafky.

Otec Hermann (často na reklamě na vývěsních štítech jako Heřman) pocházel z českojazyčného prostředí jihočeského Oseka u Strakonic.

Už jako dítě musel pomáhat s výdělkem. Po vesnicích okolo rodné obce prodával sponky, mašličky a spínací špendlíky. Chodil bos a omrzly mu nohy. Vypracoval se z podomního obchodníka na majitele textilního velkoobchodu a továrničky na azbest. Velkoobchod v červenci 1918 prodal příbuznému své ženy Friedrichu Löwymu, vývěsní štít se však ani poté nezměnil. Za utržené peníze koupil pro své dcery činžovní dům v Bílkově ulici. Za dům tehdy zaplatil půl milionu korun, dnes by to odpovídalo částce 30 milionů. Také Hermannovi bratři Filip v Kolíně a Heinrich v Litoměřicích obchodovali s galanterním zbožím. Se svým otcem Franz nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo (Dopis otci). Matka Julie se narodila v Poděbradech (Jiřího náměstí čp. 17/28, na domě je od roku 2010 busta Franze Kafky od poděbradského rodáka akademického sochaře Jana Pichla). Pocházela z dobře situované českožidovské rodiny asimmilované k němectví.

Kafka ve věku pěti let

Kafka měl pět mladších sourozenců. Oba bratři Georg (18851886) a Heinrich (18871888) zemřeli ve velmi útlém věku. Sestry Gabriele (Elli, 18891941, provdaná za Karla Hermanna), Valerie (Valli, 18901942, provdaná za Josefa Pollaka) a Ottilie (Ottla, 18921943, provdaná za českého právníka nežidovského původu Josefa Davida) se narodily v domě U Minuty na Staroměstském náměstí čp. 3/2 v Praze, později se staly oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech.[5] Nejmilejší sestrou byla Ottilie. V pozdější době (19171918) u ní na statku v Siřemi strávil osm spokojených měsíců. Ottilie se kvůli svému manželovi Josefu Davidovi (18911962) naučila česky. Narodily se jim dcery Věra (Saudková 19212015, lékařka v Kašperských Horách) a Helena (Kostrouchová 19232005, nakladatelská redaktorka). Aby Ottla své děti uchránila, po zavedení norimberských zákonů se rozvedla. Dcery holokaust přežily, Ottla takové štěstí neměla. V Terezíně (má tam pamětní desku), do kterého byla deportována 3. srpna 1942 transportem AAw s registračním číslem 5285, pracovala jako dětská ošetřovatelka. V létě 1943 se obětavě starala o transport 1200 polských dětí z Bialystoku. Tyto děti a jejich opatrovníci byli později (3. října) posláni do Osvětimi a okamžitě zplynováni.

Strýc Siegfried Löwy (1867 Poděbrady1942 Praha), bratr Franzovy matky, provozoval lékařskou praxi v Třešti po dobu téměř 25 let. Praxi ukončil v roce 1924 a dále pobýval v Třešti jako důchodce až do roku 1932, kdy se přestěhoval do Prahy. Franz k němu jezdil na letní prázdniny. Franzovi býval dobrým příkladem a rádcem v letech dospívání a posléze i zdravotním rádcem v době jeho osudného onemocnění. Stihl jej podobný osud jako řadu dalších Židů z nacisty okupovaného Československa. Nezemřel však přímo jejich rukou, neboť 20. října roku 1942, v předvečer svého transportu do koncentračního tábora, spáchal sebevraždu.[6]

Po Praze se rodina přibližně 14krát stěhovala.

Studia a životní pouť[editovat | editovat zdroj]

Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici čp. 1000/16 (18891893), poté Německé státní gymnázium v zadním traktu paláce Golz-Kinských na Staroměstském náměstí čp. 606/12 (18931901). V letech 19011906 studoval práva na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě a navštěvoval také přednášky germanistiky a dějin umění.[5] V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval a stal se doktorem práv.[5]

V roce 1907 začal pracovat a byl tři čtvrtě roku zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali na Václavském náměstí čp. 832/19 v Praze.[7] K místu v pražské filiálce mu dopomohla protekce. Od srpna 1908 až do svého předčasného penzionování v roce 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen) v ulici Na Poříčí čp. 1075/7,[5] nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. Byl zde oblíben u spolupracovníků i nadřízených a dosáhl i nesporného kariérního úspěchu. I k tomuto zaměstnání měl podle všeho ambivalentní vztah – v korespondenci napsal, že „moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje ... mému jedinému povolání, a tím je literatura“; lze však najít i pasáže, z nichž vysvítá hrdost nad vykonanou prací a dosaženou pozicí.[8]

V roce 1908 publikoval své první texty v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.

Dle jeho přítele Maxe Broda byl Kafka vždy velmi pečlivě, ale nenápadně oblečen. Neměl rád vulgární vtipy, byl vždy usměvavý, laskavý. Jeho snad jedinou chybou bylo, že se velmi podceňoval.

Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou. Tehdy bydlel v Schönbornském paláci v ulici Tržiště čp. 365/15 na Malé Straně (na fasádě je pamětní deska). V práci dostává tříměsíční volno na zotavenou (které se ovšem protáhlo na 8 měsíců) a odjíždí na venkov do obce Siřem, kde hospodaří jeho sestra Ottla, provdaná za Josefa Davida, manžela nežidovského původu (jeho rodina tu vlastní několik stavení). Je to právě Siřem, kterou považují někteří literární historici za inspiraci Kafkova enigmatického Zámku (ačkoli jej začal psát ve Špindlerově Mlýně). V roce 1922 kvůli nemoci opustil Kafka své zaměstnání v pojišťovně definitivně a v roce 1924 zemřel.

Zralá léta[editovat | editovat zdroj]

Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládali Pavel Eisner, Jan Grmela, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.

Hrob Franze Kafky a jeho rodičů na Novém židovském hřbitově

V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s 25letou Dorou Diamantovou z ortodoxní židovské rodiny. V Berlíně bydlel na 3 adresách: do 15. listopadu 1923 dnes už neexistující dům na Steglitzer Miquelstraße 8, od 15. listopadu 1923 do 1. února 1924 vila v Grunewaldstraße 13 v Berlíně-Steglitz (2 pokoje v prvním patře, pamětní deska), od 1. února 1924 dnešní Zehlendorfer Busseallee 7-9.[9]

Kafka byl přesvědčený sionista. Odebíral pražský sionistický list Selbstwehr a učil se pilně hebrejsky. Z Kafkových deníků plyne, že snil o životě v Zemi izraelské. Podle vyprávění jeho sestry Ottly svůj sen neuskutečnil, protože chtěl odejít s ní, ale ona si vzala Čecha Josefa Davida, jehož ze srdce milovala.

Podle svých přátel byl Kafka zábavný a citlivý společník.[10] Byl nekuřák, a po značnou část svého života vegetarián. Když ho lékaři přesvědčili, aby kvůli pokročilé tuberkulóze začal jíst maso, jeho vegetariánství na sebe vzala Ottla. O svých zvycích napsal Felicii Bauerové: „Samozřejmě nepiju alkohol, kafe a čaj a většinou nejím čokoládu.“ To však nutně neplatí pro jeho románové hrdiny. Kupříkladu hlavní postava Zámku, zeměměřič K., má kávu v oblibě.

Podle dobových svědectví se již za Rakouska zajímal o českou politiku, značně přispíval na politické vězně a byl nejméně jednou předveden. Aby mohl ráno přijít včas do práce, zaplatil kauci za své propuštění.

Část svého života prožil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku (osm měsíců v Matliarech), v Rakousku i v Německu. Ke konci života pak z nutnosti. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. 3. června 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.

Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na pražském Žižkově (Izraelská 1). Je tam pohřben i jeho otec a matka. Jeho sestry, které zahynuly v nacistických koncentračních táborech na území okupovaného Polska, tam mají pamětní desku. Jeho náhrobek byl navrhnutý architektem Leopoldem Ehrmannem.

Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské gestapo), ale jeho přítel Max Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.

Ženy[editovat | editovat zdroj]

  • Felice Bauerová (18871960) řídila v Berlíně firmu vyrábějící stenografy. Jejich vztah trval 5 let, dokonce byli dvakrát zasnoubeni (1914, 1917). Za celou dobu se ovšem fyzicky setkali pouze sedmnáctkrát. Seznámili se 13. července 1912 u Maxe Broda v domě U Mladých Goliášů v ulici Skořepka čp. 527/1 na Starém Městě v Praze.
  • Julie Wohryzková (18911944) – Kafkova druhá snoubenka. Její otec byl šámesem Vinohradské synagogy. Seznámili se počátkem roku 1919 ve Stüdlově penzinu v Želízech. Jí bylo tehdy 28 let. Zasnoubení bylo zrušeno už na konci roku 1919. V roce 1921 se provdala za ředitele jedné pražské bankovní filálky Josefa Wernera. Zemřela ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.
  • Milena Jesenská (18961944) – o 13 let mladší novinářka, spisovatelka, překladatelka, členka odboje a „vyléčená soudružka“ z bohaté rodiny. Manželka Ernsta Pollacka, přeložila několik Kafkových děl (Topič, Proces, Rozjímání a Ortel) do češtiny. Žila tehdy ve Vídni. Jejich vztah byl založen na korespondenci, intenzívně si psali v roce 1920. Dochovaných Dopisů Mileně, pohlednic a někdy i telegramů je 134. Setkali se pouze dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Maxi Brodovi o ní v květnu 1920 napsal: Ona je živoucí oheň, s jakým jsem se dosud nesetkal. Vztah ukončil Kafka. Milena byla vlastně první ženou v Kafkově životě, která nebyla židovského původu. Byla přibližně o 14 let mladší (Mých 38 židovských let tváří v tvář Vašim 24 křesťanským.). Když Franz umřel, napsala Milena pro Národní listy nekrolog, kde říká: Byl člověkem a umělcem tak úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, cítili se bezpečni. Milena byla zatčena za odbojovou činnost proti nacistům v listopadu 1939. Nejdříve byla vězněna v Drážďanech a potom ji poslali do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde zemřela na selhání ledvin.
  • Dora Diamantová (19031952) – pocházela z polské židovské ortodoxní rodiny. Seznámili se roku 1923 v přímořském letovisku Graal-Müritz, které leží u Baltského moře v dnešním Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jí bylo tehdy 19 let. Pracovala tam v kuchyni prázdninového tábora berlínského Židovského domova. Byla jedinou ženou, s níž Kafka žil.

Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Přesto navázal vztahy s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Wohryzková, s níž v letech 19181920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská. Poslední ženou v Kafkově životě a jeho družkou byla Dora Diamantová, původem z Polska, se kterou prožil ještě osm měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Kafkovou mateřštinou byla němčina, ale hovořil také česky a francouzsky. V dopise Mileně Jesenské v květnu 1920 napsal: Nikdy jsem mezi německým národem nežil. Němčina je mi mateřštinou a proto pro mě přirozená, ale čeština je blízká mému srdci. Ačkoli byl Žid, kvalita výuky hebrejštiny v té době poskytovaná v rámci židovského náboženství na školách byla kolísavá, z čehož se usuzuje, že hebrejsky téměř vůbec neuměl.[7] Moderní hebrejštinu se Kafka později učil spolu s Miriam Singerovou u Jiřího Mordechaje Langera a zvládl ji do té míry, že s Langerem mluvil hebrejsky o prvních letadlech, která se tehdy vznášela nad Prahou.[10]

Adresy pobytu[editovat | editovat zdroj]

Busta na rodném domě na náměstí Franze Kafky v Praze navrhnuta K. Hladíkem a J. Kaplickým, 1966
Busta na domě strýce v Třešti

Většinu svého života prožil v historickém centru Prahy na Starém Městě, v těsné blízkosti někdejšího ghetta. Jeho rodina bohatla, proto se často stěhovala, ale přesto se všechna bydliště nalézala v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí na ploše sotva jednoho čtverečního kilometru. Kafkův učitel hebrejštiny Friedrich Thieberger vzpomínal, že když jednou hleděli z oken bytu Kafkových rodičů v Oppeltově domě dolů na Staroměstské náměstí, Franz ukazoval na jednotlivé budovy: „Tady bylo mé gymnázium, tam za ním je vidět univerzitu a kousek nalevo je můj úřad. V tomhle malém kruhu“ – a opsal prstem pár malých kroužků – „je uzavřen celý můj život“.[zdroj?]

  • Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy:
    • rodina: dům U Zlatého jednorožce, Staroměstské náměstí čp. 548/20 – v tomto nárožním domě bydlela matka Julie před svatbou. Původně to byl románský dům, několikrát přestavěný. Významnou stopu zanechal architekt Matěj Rejsek, který ho přestavěl v pozdní gotice v roce 1496. Z této přestavby se zachovala část hlavního portálu a průjezd s žebrovou síťovou klenbou a sedlovým portálkem. Dnešní fasáda je vrcholně barokní z 18. století. V roce 1848 si zde Bedřich Smetana zřídil svou první hudební školu (pamětní deska).
    • rodina – 1882 (září): hotel Goldhammer, Staroměstské náměstí čp. 928/8 (kdysi 12) – zde rodiče Hermann a Julie slavili svatbu; zde měli také svůj první obchod.
  • 1/ 18831885: rodný dům U Věže (Zum Turm), náměstí Franze Kafky čp. 24/3 (dříve čp. 27/I - Mikulášská 9, později U Radnice 5) – zde se Franz Kafka narodil 3. července 1883 a 10. července byl podle židovské tradice obřezán. Stará prelatura benediktinského kláštera z let 17171730 byla v roce 1897 poničena požárem a stržena. Na jejím místě byl roku 1902 postaven architektem Rudolfem Kříženeckým nový o patro vyšší dům, do kterého byl zabudován původní portál. Na rohu je pamětní deska s bustou a textem Zde se 3.7.1883 narodil Franz Kafka (1966, Karel Hladík).[11][12]
  • 2/ 1885 (květen-prosinec): Václavské náměstí čp. 802/56, zde se narodil bratr Georg 11. září 1885, dům se nezachoval.
  • 3/ 1885 (prosinec) – 1887: Dušní konskripční číslo V/187 – zde zemřel na konci roku 1886 bratr Georg na spalničky a 27. září 1887 se zde narodil bratr Heinrich. Dům se nedochoval.
  • 4/ 1887 (konec roku) – 1888: Pařížská č. 6 (dříve Mikulášská), zde zemřel pětiměsíční bratr Heinrich, dům neexistuje.
  • 5/ 1888 (srpen) – 1889 (květen): Sixtův dům, Celetná čp. 553/2
  • 6/ 1889 (červen) – 1896 (září): dům U Minuty, Staroměstské náměstí čp. 3/2, 1. patro, žil zde po celou dobu základní školy i první roky střední školy, otec v domě měl i obchod, zde se narodily všechny jeho sestry (18891892).[13]
    • školní docházka – 1889 (16. září) – 1893: Německá chlapecká obecná a měšťanská škola, Masná čp. 1000/16.[14][15]
    • rodina – 1890: Osek u Strakonic, židovský hřbitov – zde byl pochován dědeček Jakob Kafka (1814–1889), kterého Franz téměř nepoznal.[16]
    • školní docházka – 1893 (10. září) – 1901: Německé státní gymnázium, palác Golz-Kinských, Staroměstské náměstí čp. 606/12 – zadní trakt. V této době se blíže seznámil s Oskarem Pollakem.[17]
    • bar micva - 1896 (13.6.): Cikánova synagoga, Bílkova ulice. Otec Kafky chodil do německé reformované synagogy čtyřikrát ročně. O čase stráveném v templu napsal: Prozíval a proklimbal jsem tam tedy celé ty dlouhé hodiny (později jsem se myslím takhle nudil už jen v tanečních) a snažil jsem se co nejvíc bavit těmi několika drobnými zpestřeními, k niž tam docházelo, třeba když otevřeli archu úmluvy, což mi pokaždé připomnělo střelnici, kde se také, když se trefí do černého, otevřou dvířka skříňky, jenže tam se vždycky ukázalo něco zajímavého a tady pokaždé jen ty staré loutky bez hlav. Zažil jsem tam ostatně i hodně strachu nejen z té spousty lidí, s nimiž tam člověk přišel do styku, což je samozřejmé, ale i proto, že ses jednou mimochodem zmínil, že i já bych mohl být zavolán k tóře. Předtím jsem se dlouhá léta třásl. Jinak však nic zvlášť nerušilo mou nudu, leda bar micva, která však vyžadovala jen směšné učení nazpaměť a končila tedy jen směšnou zkouškou, a pak, pokud jde o Tebe, drobné, málo významné příhody, třeba když jsi byl zavolán k tóře a dobře jsi při této podle mne vysloveně společenské události obstál...[18] Raně barokní Cikánova synagoga (Zigeunersynagoge) byla v rámci asanace stržena 6. května 1906.
  • 7/ 1896 (září) – 1907 (červen): dům U Tří králů, Celetná čp. 602/3 – zde měl svůj první vlastní pokoj a tady podnikl své první literární pokusy. Mezi zářím 1896 a květnem 1906 v tomto domě provozoval otec Hermann svůj obchod.[19]
    • pobyt mimo Prahu – prázdniny v letech 19001907: Malé náměstí čp. 131/9, Třešť – sem opakovaně jezdil Kafka ke svému strýci MUDr. Siegfriedu Löwymu na letní prázdniny. Profese strýce a prostředí byly pro Franze inspirací k napsání povídky Venkovský lékař. Na naléhání svého synovce lékař zavrhl kočár s koňským spřežením a zakoupil si motorové kolo (jízdní kolo opatřené benzinovým výbušným motorem značky PUCH), stal se tak průkopníkem motorismu na Vysočině. Jeho nový dopravní prostředek přezdívali spoluobčané „smrdutý čert“. Později si pořídil motocykl značky Laurin a Klement. Na domě byla 12. listopadu 2001 odhalena busta Franze Kafky, kterou vytvořil třešťský rodák akademický sochař František Häckel.[20][21] Na plaketě je nápis: V tomto domě pobýval u svého strýce MUDr. Löwyho v letech 1900–1907 Franz Kafka.
    • školní docházka – 19011906: Německá Karlo-Ferdinandova univerzita, výuka v a/ Karolinu, Železná čp. 541/9 (roku 1882 se univerzita rozdělila na českou a německou, Němci vstupovali z Železné ulice, Češi z Ovocného trhu 560/5); b/ Klementinum (přednášky z dějin umění); c/ Clam-Gallasův palác, Husova čp. 158/20 (státovědné přednášky) – vystudoval právo, koketoval i s jinými obory (nejdříve se na 2 týdny zapsal na chemii, v 2. semestru si zapsal germanistiku). Poslední zkoušku složil 13. června, titul doktor práv získal 18. června 1906.[22][23]
    • práce – 1906 (1. dubna – ?): Štorchův dům, Staroměstské náměstí čp. 552/16 – praxe (jako koncipient) u pražského advokáta Richarda Löwyho.
    • rodina – 1906 (květen) – 1912 (září): palác Hrzánů z Harasova, Celetná čp. 558/12 – rodiče zde provozovali svůj velkoobchod v 1. patře. Na fasádě je pamětní deska s textem: Julie a Hermann Kafkovi, rodiče Franze Kafky, provozovali zde v letech 1906–1912 velkoobchod galanterním a střižním zbožím.[24]
    • práce – 1906 (1. října) – 1907: povinná (neplacená) roční praxe u soudu – 1. semestr – Zemský civilní soud, Ovocný trh čp. 587/14. Dnes je v budově Obvodní soud pro Prahu 1 a pro Prahu 7.
    • práce – 1907 (? – 30. září): povinná (neplacená) roční praxe u soudu – 2. semestr – Trestní soud, Karlovo náměstí čp. 6/20
  • 8/ 1907 (červen) – 1913 (listopad): dům U Lodi (Zum Schiff), Pařížská čp. 883/ 36 (dříve Mikulášská), 4. patro – první léta, kdy pracoval krátce v Assicurazioni Generali a později v Dělnické úrazové pojišťovně. Dva dny poté, co odeslal své první psaní Felici Bauer do Berlína, zde během jedné noci (22.-23. září 1912) napsal povídku Ortel. Později zde napsal ještě Proměnu (vydána 1915). Dům byl luxusní, byl postaven po asanaci (měl výtah a byty měly samostatné koupelny), žilo tam jen 14 rodin. V roce 1945 byl dům zničen dělostřeleckou palbou a ruiny byly srovnány se zemí. Na místě někdejšího domu byl v 70. letech 20. století postaven hotel Intercontinental.[25]
    • práce – 1907 (1. listopad) – 1908 (15. červenec): pojišťovna Assicurazioni Generali (pražská filiálka italské pojišťovny), Václavské náměstí čp. 839/19 – práce mu nevyhovovala, neboť musel pracovat od 8.00 až do 19.00, 20.00 nebo někdy dokonce 20.30 hodiny.[26]
    • práce – 1908 (30. srpna) – 1922 (1. července): Dělnická úrazová pojišťovna pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen), ulice Na Poříčí čp. 1075/7. V této firmě pracoval 14 let. Udělal rychlou kariéru, z pomocného úředníka se během 5 let vypracoval na vicesekretáře firmy. V roce 1922 byl ze zdravotních důvodů předčasně penzionován. Úřadoval od 8.00 do 14.00 hodin, pracoval tedy pouze 6 hodin denně. Pak od 15.00 do 19.30 spal, následovala procházka a rodinná večeře. Na tu navazovalo psaní do dvou do tří v noci. Ročně vydělával asi 6500 korun, pro srovnání tehdejší dělník vydělával kolem 1000 korun ročně. Za vydělané peníze kupoval válečné dluhopisy. Kafka měl ve svém zaměstnání na starosti významnou průmyslovou oblast severních Čech, kde byly především továrny na textil (Liberec, Jablonec nad Nisou, Chrastava), Frýdlant). V současnosti je v budově hotel Mercure. Ve vstupní hale je busta na kovovém trojhranném podstavci.[27][28]
    • práce - 1910-1918: Bořivojova 918/27, Praha-Žižkov - zde ve dvoře domu Kafkův švagr, Karl Hermann, manžel Elli Kafkové, založil malou továrnu na azbest (Pražská továrna na azbest Hermann & Co). Na chodu se podílel i Franz Kafka, továrnu však nenáviděl. První světová válka narušila výrobu. V roce 1918 byla firma vyjmuta z obchodního rejstříku.[29]
    • práce - 1910: tehdy hotel Geling (později hotel Praha, nyní polyfunkční dům), Jablonec nad Nisou, Komenského 6. Kafku vyslal do Jablonce jeho zaměstnavatel, aby v tomto hotelu na veřejném vystoupení tamním továrníkům vysvětlil zásady pojišťovnictví včetně plateb a kritérií k rozdělení na kategorie podle bezpečnosti práce. Gustav Geling zakoupil pomezek v roce 1879, starší zástavbu nechal strhnout a na jejím místě postavil novorenesanční hotel s restaurací. Hotel byl později rozšířen (secesní přístavba) a v meziválečném období byly interiéry upraveny v tehdy módním stylu art deco. Rodina vlastnila hotel do roku 1944. V letech 19511990 patřil státnímu podniku Restaurace a jídelny. V dubnu 1968 se zde v pořadu Krása bez závoje svlékla první striptérka v Československu. V roce 2011 byl hotel rekonstruován na polyfunkční dům.[30][31]
    • volný čas – 1911: Café Savoy, Vězeňská 859/9 – opakovaně zde navštěvoval představení jidiš divadla z Lvova. Blíže se seznámil s principálem souboru Jicchakem Löwym. Pod vlivem této divadelní skupiny se začal učit hebrejsky. V současnosti (2015) je v přízemí restaurace Katr.[32]
    • rodina – 1912 (říjen) – 1918 (červenec): palác Golz-Kinských, Staroměstské náměstí čp. 606/12 – otec provozoval svůj obchod v přízemí vpravo, v průchodu je bronzová pamětní deska (odhalená 6. dubna 2000) s dvojjazyčným česko-anglickým textem: Zde býval obchod se střižním a galanterním zbožím Hermanna Kafky, otce Franze Kafky. On this site stood the haberdashery shop of Hermann Kafka, the father of Franz Kafka. Dnes se tam nachází knihkupectví.[33]
  • 9a/ 1913 (listopad) – 1914 a znovu 19181924 s výjimkami, kdy pobýval na léčení: Oppeltův dům, Staroměstské náměstí čp. 934/5 (dříve 6), horní patro. Na konci 2. světové války byl silně poškozen a zrestaurován byl v roce 1946, ovšem bez horního podlaží, takže Kafkův byt již neexistuje.[34] Svůj výhled popsal v dopise Gretě Blochové: Přímo před mým oknem, ve 4. nebo 5. poschodí, mám velkou kopuli ruského kostela se dvěma věžemi a mezi kupolí a dalším činžovním domem jen výhled na malý trojúhelníkový výsek Petřína v dálce s jedním docela malým kostelem. Vlevo vidím radnici s věží v celé její mohutnosti, jak se ostře tyčí a ubíhá v takové perspektivě, jakou snad ještě nikdo správně neviděl.[35]
  • 10/ 1914 (srpen): Bílkova čp. 868/10 – u sestry Valli, která byla pryč. Zde začal psát román Proces.
  • 11/ 1914 (září) – 1915 (únor): Polská (dříve Nerudova) čp. 1532/48 – v bytě u sestry Elli, která ho na čas opustila Zde napsal další kapitoly románu Proces.[36]
  • 12/ 1915 (únor–březen): Bílkova čp. 868/10 – stejná adresa, ale jiný byt než v srpnu 1914.
  • 13/ 1915 (březen) – 1917 (únor): – dům u Zlaté štiky, Dlouhá čp. 705/16 (dříve 18), 5. patro.[37][38] Odsud chodil psát do Zlaté uličky (adresa č. 14).
    • pobyt mimo Prahu – 1916 (3.–23. červenec): hotel Balmoral-Osborne, Hlavní třída 390/14a a 389/14, Mariánské Lázně – od 3. do 13. července společný pobyt s Felice Bauer, po jejím odjezdu ještě deset dnů zůstal v lázních sám. Měli pokoj vedle Felice. Mezi jejich pokoji byly dveře, ke kterým měli oba klíč. Během pobytu si vyjeli na výlet do Teplé (8.7.) a do Františkových Lázních (13.7.). V současnosti budovu využívá Univerzita Karlova. (V Mariánských Lázních byl už v květnu 1916 na služební cestě).[39]
  • 14/ 1916 (listopad) – 1917 (březen): Zlatá ulička čp. 22 na Pražském hradě, dům pronajat jeho sestře Ottle, chodil sem psát, na noc se vracel do svého bytu v Dlouhé ulici. Napsal zde většinu povídek sbírky Venkovský lékař. Na fasádě modrého domku je pamětní deska s textem Zde žil Franz Kafka.[40][41] V domku, ve kterém se v současnosti prodávají knihy a pohlednice, býval malý obývací pokoj, jehož okno vede do Jeleního příkopu, dále malá hala a průchod do podkroví a sklepa. V Dopisech Felici napsal: "Jednou v létě jsem šel s Ottlou hledat byt, na možnost skutečného klidu jsem už nevěřil, přece však jsem šel hledat. Prohlédli jsme si něco na Malé Straně... Nic, nenašli jsme nic, co by se hodilo. Z legrace jsme se zeptali v té malé uličce. Ano, jeden domek bude v listopadu k pronajmutí. Ottla, která rovněž, ale na svůj způsob, hledá klid, se zamilovala do myšlenky, že si dům pronajme. Já, se svojí vrozenou slabostí, jsem ji zrazoval. Že bych tam mohl být i já, na to jsem ani nepomyslel. Tak malý, tak špinavý, tak neobyvatelný, se všemi možnými nedostatky. Ona však na tom trvala, když byl domek velkou rodinou, která v něm bydlela, vyklizen, dala ho vymalovat, koupila pár kousků rákosového nábytku... chovala to a chová před ostatní rodinou jako tajemství... Tady mi to úplně vyhovuje. Po všech stránkách: krásná cesta, která vede sem nahoru, zdejší ticho, od souseda mě odděluje pouze tenká stěna, ale soused je docela potichu; nosím si sem večeři a zůstávám zde až do půlnoci; poté je zde výhoda cesty domů: když se zastavím, když jdu zase dál, procházka mi zklidní mysl. A život zde: je to něco jedinečného mít vlastní domek, zamknout dveře před světem, ne jen dveře pokoje nebo bytu, ale dveře domu, vyjít ze dveří domova do sněhu na tiché ulici. To vše za 20 korun měsíčně, zařízený mou sestrou vším potřebným, opečovávaný tak trochu, jak jen je třeba, malou květinářkou, vše je v pořádku a hezké."
  • 15/ 1917 (březen-září): Schönbornský palác, Tržiště čp. 365/15 – pronajal si dvoupokojový byt pro sebe a pro svou snoubenku Felice. V noci z 12. na 13. srpna 1917 zde utrpěl první vážné plicní krvácení. 4. září mu byla diagnostikována plicní tuberkulóza. Dnes je v budově ambasáda Spojených států amerických. Na fasádě je pamětní deska s dvojjazyčným textem V tomto domě žil a tvořil v roce 1917 spisovatel Franz Kafka. The writer, Franz Kafka lived and worked in this building in 1917. American Embassy Prague.[42][43]
  • 9b/ 19181924: opět Oppeltův dům – viz 9a
    • pobyt mimo Prahu – a/ 1918 (30. listopadu do Vánoc), b/ znovu 1919 (19. ledna do konce března), c/ potřetí týdenní pobyt začátkem listopadu 1919, d/ naposled 1923 (srpen-září): Stüdlův penzion, Želízy 76 – léčil si zde tuberkulózu. Celkem zde strávil 145 dní, tj. 5 měsíců. Během druhého pobytu v lednu 1919 se na slunné verandě penzionu seznámil s Julií Wohryzkovou, dcerou pražského obuvníka a správce vinohradské synagogy. Během 3. pobytu napsal mnohastránkový, nikdy nedoručený, naříkavě bilancující Dopis otci. Na čelní stěně budovy byla 16. listopadu 1999 odhalena pamětní deska, kterou vytvořil akademický sochař Dalibor Mandovec z Říčan. Na ní najdeme Kafkovu tvář zasazenou do šesticípé Davidovy hvězdy a text V tomto domě pobýval v letech 1918, 1919 a 1923 spisovatel Franz Kafka, v roce 1919 zde napsal slavný „Dopis otci“.[44]
    • pobyt mimo Prahu – 1922 (23. června18. září): Planá nad Lužnicí, Příčná čp. 145 u manželů Hniličkových. Nejmilejší sestra Ottla zde pronajala 2 pokoje pro sebe, svou rodinu (dcerku Věru a služebnou; o víkendech přijížděl i manžel) a Franze v horním patře soukromého domu. Franzovi přenechala větší světlejší pokoj. Planá po první světové válce patřila k nejoblíbenějším a nejmódnějším letoviskům kvůli domnělým léčebným účinkům zdejší vody. Během svého tříměsíčního letního pobytu zde byl ze zdravotních důvodů penzionován (ke dni 1. července 1922). Psal zde román Zámek a právě tady se v srpnu rozhodl, že ho nedokončí. Nenašel zde klidu, vadil mu hluk z nádraží, z nedaleké pily i křik dětí. Dokonce se zde nervově zhroutil. Potvrzuje to dopis Maxu Brodovi z 29. června: Bylo by tu hezky, kdyby byl klid, pár hodin sice je, ale zdaleka ne dost. Žádná chaloupka na komponování. Avšak Ottla o všechno zázračně pečuje (posílá Ti pozdrav). Dnes například neblahý den, celý den tu drvoštěp štípe hospodyni dřevo. Co on naprosto nepochopitelně vydrží rukama a mozkem, nevydržím já ušima, ani s Ohropaxem ne (není tak úplně špatný; když ho strčíš do ucha, slyšíš toho sice zrovna tolik jako předtím, ale časem přece jen docílíš lehkého ohlušení v hlavě a chabého pocitu ochrany, inu, není to mnoho). I rámus od dětí a podobně. Také jsem musel na několik dní změnit pokoj, ten pokoj, který jsem měl až dosud, byl velmi krásný, velký, světlý, se dvěma okny, s dalekým výhleden a svým dokonale chudým, leč nehotelovým zařízením měl cosi, čemu se říká „svatá prostoto“. V takový hlučný den, a nastane mi jich teď několik, několik určitě a mnoho pravděpodobně, si připadám jako vykázaný ze světa, na krok jako jindy, nýbrž na sto tisíc kroků.[45]
    • pobyt mimo Prahu – 1923 (? – 15. listopadu): Berlín, Miquelstraße 8 – dům se nedochoval.[9]
    • pobyt mimo Prahu – 1923 (15. listopadu) – 1924 (1. února): Berlín-Steglitz, vila v Grunewaldstraße 13 – 2 pokoje v prvním patře, pamětní deska s textem Der österreichische Dichter Franz Kafka, geboren am 3. Juli 1883 in Prag, verstorben am 3. Juni 1924 in Wien/Klosterneuburg, wohnte in diesem Hause vom 15. November 1923 bis zum 1. Februar 1924. Die Republik Österreich.[46][9]
    • pobyt mimo Prahu – 1924 (1. února – ?): Berlín, dnešní Zehlendorfer Busseallee 7-9.[9]
    • pobyt mimo Prahu – 1924 (duben): Sanatorium Wienerwald, Ortmann/Pernitz, Dolní Rakousy
    • pobyt mimo Prahu – 1924 (10. dubna – ?): Všeobecná nemocnice (Allgemeines Krankenhaus) Vídeň, Laryngologická klinika Dr. Markuse Hajka. Vícelůžkový pokoj. V oblečení vážil méně než 50 kg.
    • pobyt mimo Prahu – 1924 (duben3. června): Sanatorium Hoffmann, Hauptstraße 187, Kierling u Klosterneuburgu, Dolní Rakousy – zde zemřel na tuberkulózu 3. června. Kafka se obrátil na lékaře: "Neodcházejte prosím, doktore." Překvapený doktor, který právě stál u stole, se k němu otočil: "Ale já přeci neodcházím." A na to Franz Kafka: "Ale já odcházím, doktore." V budově je pamětní síň Franze Kafky.[47]
  • pohřeb – 1924 (11. června v 16 hodin): Nový židovský hřbitov, Izraelská, Žižkov – hrob (číslo 21 – 14 – 21) Franze Kafky a jeho rodičů. Náhrobek má tvar šestibokého krystalu s daty pohřbených na čelní stěně, je dílem architekta Leopolda Ehrmanna, renovátora smíchovské synagogy. Naproti na zdi má pamětní desku nejlepší Kafkův přítel a propagátor jeho díla Max Brod, který je pohřben v Izraeli.[48][49] Na desce je text: Památce Dr. Maxe Broda, pražského rodáka, spisovatele a myslitele, průkopníka české literatury v zahraničí, přítele Franze Kafky a vykladatele jeho díla. Židovská náboženská obec.
  • pomník – odhalen 4. prosince 2003: pomník mezi kostelem sv. Ducha s Španělskou synagogou – postava Franze Kafky sedícího na ramenou bezhlavé postavy. Bronzová plastika je vysoká 3,75 m, váží 700 kg. Sochař Jaroslav Róna se inspiroval povídkou Popis jednoho zápasu (… A již jsem vyskočil – jedním švihem, jako by to nebylo poprvé – svému známému na ramena a údery pěstí do zad jsem ho přiměl k lehkému klusu...).[50] Postava je rozkročena a tak symbolizuje dva světy. Jednou nohou stojí v bývalém Židovském městě a druhou na Starém Městě pražském, neboť právě tudy probíhá hranice. V dlažbě je vyobrazen šváb, který nám připomíná povídku Proměna. Plastika je tak posazena na krovkách brouka, do kterého se proměnil hlavní hrdina Řehoř Samsa. Iniciátorem vybudování pomníku byla Společnost Franze Kafky. Umělecké dílo bylo odhaleno u příležitosti 120. výročí narození spisovatele. Možné výklady:
    • a/ Kafka sedí na ramenou svého druhého ega (zástupného Kafky)
    • b/ Prázdný oblek může také symbolizovat silného a necitlivého otce.
    • c/ Jiný výklad velkou postavu přirovnává k neuchopitelnému světu (případně osudu), který nás unáší, a my se mylně domníváme, že ho vedeme. Jeho spád snad můžeme ovlivnit psaním.
  • Mechanická hlava Franze Kafky – odhalena 31. října 2014: mobilní umělecké dílo stříbrného lesku na piazzettě za obchodním a kancelářským komplexem Quadrio nedaleko stanice metra Národní třída vytvořil David Černý. Tato 39 tun (z toho 24 tun nerezového plechu) vážící busta je složena ze 42 pohybujících se vrstev. Všechna patra sochy se mohou otáčet nezávisle na sobě. Celkem je 11 metrů (přesně 10,6 m) vysoká. Další technické údaje: 21 motorových modulů, 2 staticko-dynamické posudky, 1 km kabelů. Investor za ni zaplatil 30 miliónů korun.
  • Franz Kafka Museum – Muzeum Franze Kafky, Cihelná 2b.

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

6 nejbližších členů rodiny zemřelo během holokaustu: všechny sestry, švagr Josef Pollak, neteř Hanne, synovec Felix

A/ Rozrod Hermanna a Julie Kafkových[editovat | editovat zdroj]

Kafkovy sestry: Valli, Elli a Ottla
  • A1. Hermann Kafka (1852–1931) ∞ 1882 Julie, rozená Löwy (1855–1934)
    • B1. FRANZ KAFKA (1883–1924)
    • B2. Georg Kafka (1885–1886)
    • B3. Heinrich Kafka (1887–1888)
    • B4. Gabrielle (1889–1941) ∞ Karl Hermann (1885–1939)
      • C1. Felix Hermann (1911–1940 tyfus)
      • C2. Gerti (1912–1972)
      • C3. Hanne (1920–1941)
    • B5. Valerie (1890–1942) ∞ Josef Pollak (1882–1942)
      • C1. Marianne (1913–2004)
      • C2. Lotte (1914–1931)
    • B6. Ottilie (1892–1943) ∞ 1920 Dr. Josef David (1891–1962), rozvedeni
      • C1. Věra (1921–2015) 1.∞ Karel Projsa (1912–1972), 2.∞ Erik Adolf Saudek (1904–1963, utopil se) – 5 dětí z 2. manželství
        • D1. Vladimír
        • D2. Vojtěch (znovu přeložil Kafkův Dopis otci)
        • D3. Anna
        • D4. Josef (+ 5letý na leukemii)
        • D5. František
      • C2. MUDr. Helena (1923–2005) ∞ MUDr. Zdeněk Kostrouch
        • D1. ?
        • D2. ?

B/ Vývod předků[editovat | editovat zdroj]

Předkové Franze Kafky – genealogická tabulka
Praprarodiče

D1. Josef Kafka (?)

D2.

D3. Jakob Platowski (1774–1842)

D4. Anna Ratzek

D5. Isaak Löwy (1777–1841 nebo 1860)

D6. ∞ Katharina nebo Karolina Wiener

D7. Adam Porias (1794–1862)

D8. Sara Levit (?-1860)

Prarodiče

C1. Jakob Kafka (1814–1889)

C2. ∞ Franziska Platowski (1816–1886)

C3. Jakob Löwy (1824–1910)

C4. Esther Porias (1830–1859)

Rodiče

B1. Hermann Kafka (1852–1931)
∞ 1882
B2. Julie, rozená Löwy (1855–1934)

A1. Franz Kafka (1883–1924)

C/ Rozšířený vývod[editovat | editovat zdroj]

Majuskulou a tučně jsou zvýrazněni přímí předkové Franze Kafky. A – Franz Kafka a jeho generace, B – generace jeho rodičů, C – generace jeho prarodičů atd.

  • A1. FRANZ Kafka (1883–1924)
    • B1. HERMANN Kafka (1852–1931) – otec
    • B1a. Filip Kafka (1846[51] nebo 1847[52]-1914) ∞ Klára Poláček (1847–1908) – jejich děti:
  • AB1a1. Otto (1879–1938[51] nebo 1939[52])
  • AB1a2. Robert (1881–1922)
  • AB1a3. Erich (1882–1942)
  • AB1a4. Oskar (1884–1901)
  • AB1a5. Zdeněk (1885–1949)
  • AB1a6. Irena (Beck) Schweitzer (1886-?)
  • AB1a7. Franz (1893–1953)
    • B1b. Anna Kafka (1848–1936) ∞ Jakob Adler (1816–1897)
    • B1c. Heinrich Kafka (1856–1886) ∞ Karoline Fleischner (1856–1929) – jejich děti:
  • AB1c1. Viktor (1880–1915)
  • AB1c2. Emil (1881–1963)
  • AB1c3. Rudolf (1883–1942)
    • B1d. Julie Kafka (1855–1921) ∞ Siegmund Ehrmann (1854–1939) – jejich děti:
  • AB1d1. Martha Weisskopf (1884–1942)
  • AB1d2. Olga Kaufmann (1886–1942)
  • AB1d3. Fanni Klein (1888–1943)
  • AB1d4. Rudolf (1891-?)
  • AB1d5. Ida Bergmann (1893-?)
  • AB1d6. Heinrich (1895–1975)
  • AB1d7. Emil (1898–1899)
    • B1e. Ludwig Kafka (1857–1911) ∞ Laura Weingarten (1862–1937) – jejich děti:
  • AB1e1. Hedwig Löw (1887-?)
  • AB1e2. Irma (1889–1919)
      • C1. JAKOB Kafka (1814–1889) – dědeček z otcovy strany z Oseka
      • [C1a. (? nevlastní bratr Jakoba Kafky ?) Samuel Kafka(1913–1895) ∞ Rosalie Unger (1817–1879) – jejich děti:
    • BC1a1. Angelus (1837–1908)
    • BC1a2. Therese Rosenauer (1839–1899)
    • BC1a3. Wilhelmine (1842-?)
    • BC1a4. Moritz (1844–1924)
    • BC1a5. Henriette Weiss
    • BC1a6. Friedrich (1849–1908)
    • BC1a7. Johanna Wilhartitz
    • BC1a8. Heinrich (1855–1917)]
      • C1b. Katl Kafka (1816-?)
      • C1c. Magdalena Kafka (1817/1818-1818)
      • C1d. Salomon Kafka (1819–1849)
      • C1e. Franzl Kafka (1821-?)
      • C1f. Karolina Kafka (1823–1831)
      • C1g. Jonas Kafka (1826–1841)
      • C1h. Leopold Kafka (1829–1902)
      • C2. ∞ FRANZISKA, rozená Platowski (1816–1886) – babička z otcovy strany (↑ její děti: B1., B1a., B1b., B1c., B1d., B1e.)
      • C2a. Leopold Platowski (1814–1886)
      • C2b. Maria Platowski (1817–1883)
        • D3. JAKOB Platowski (1774–1842) – pradědeček
        • D4. ∞ ANNA, rozená Ratzek – prababička (↑ její děti: C2., C2a., C2b)
    • B2. ∞ 1882 JULIE, rozená Löwy (1855–1934) – matka (jejích 6 dětí uvedeno v rozrodu)
    • B2a. Alfred Löwy (1852–1923) – strýc
    • B2b. Richard Löwy (1857–1938) ∞ Hedwig Trebitsch (1870[52] nebo 1872[51]-1921) – jejich děti:
  • AB2b1. Martha (1891–1942)
  • AB2b2. Max (1893–1944)
  • AB2b3. Franz (1896–1942)
  • AB2b4. Gertrud (1900–1942)
    • B2c. Josef (1858–1932) ∞ Jeanne Frère (1872–1945)
      • C3. JAKOB Löwy (1824–1910) – dědeček z matčiny strany (2× se oženil: C4. a C5.)
      • C3a. Samuel Löwy (1805-?)
      • C3b. Aaron Löwy (1810-?)
      • C3c. Michael Löwy (1812–1893)
      • C3d. Leopold Löwy (1816[52] nebo 1824[51]-1878)
        • D5. ISAAK Löwy (1777–1841[51] nebo 1860[52]) – pradědeček
        • D6. ∞ KATHARINA[51] nebo KAROLINA[52], rozená Wiener – prababička (↑ její děti. C3., C3a., C3b., C3c., C3d.)
      • C4. 1.∞ ESTHER, rozená Porias (1830–1859) – babička z matčiny strany (↑ její děti: B2., B2a., B2b., B2c.)
      • C4a. Nathan Porias (1824–1875)
        • D7. ADAM Porias (1794–1862) – pradědeček
        • D8. ∞ SARA, rozená Levit[51] nebo Levitner[52] (?-1860) – prababička (↑ její děti: C4. a C4a.)
      • C5. 2.∞ Julie Heller (1827–1910) – nevlastní babička (↓ její děti: B2d., B2e.)
    • B2d. Rudolf Löwy (1861–1921)
    • B2e. Siegfried Löwy (1867–1942 sebevražda) – strýc z Třešti, lékař

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pomník Franze Kafky v Praze od Jaroslava Róny
Pomník Franze Kafky v Praze od Davida Černého

Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a povídka Proměna. Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulým autorem se Kafka stal až po své smrti, zejména po 2. světové válce, a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jedněm z největších inovátorů románové formy vyprávění. Důležitými motivy jeho tvorby jsou pocity vyřazenosti a izolovanosti. V kontrastu s tím je často humorné a ironické líčení. Dalším podstatným rysem tvorby jsou hrdinové, kteří se stávají předmětem ponižování. Ukončení příběhů jsou zpravidla tragická a bezvýchodná.

Povídky vydané za života[editovat | editovat zdroj]

  • Ein Damenbrevier, 1909.
  • Gespräch mit dem Beter, 1909.
  • Gespräch mit dem Betrunkenen, 1909.
  • Die Aeroplane in Brescia, 1909.
  • Großer Lärm, 1912.
  • Betrachtung, 1913 (česky Rozjímání).
  • Das Urteil, 1913 (česky Ortel).
  • Der Heizer, 1913 (česky Topič). První kapitola románového fragmentu Der Verschollene (česky Nezvěstný).
  • Die Verwandlung, 1915 (česky Proměna).
    • poprvé vyšla in Die Weissen Blätter, roč. 2, č. 10, říjen 1915, S. 1177–1230
  • Ein Brudermord, 1917, vydána též v lehce odlišné podobě pod názvem Der Mord (1917)
    • pod názvem Ein Brudermord poprvé vyšla in Marsyas, Semesterband 1,I, č. 1, červenec/srpen 1917, S. 82–83
  • In der Strafkolonie, 1919 (česky V kárném táboře).
  • Ein Landarzt, 1918 (česky Venkovský lékař).
  • Der Kübelreiter, 1921 (česky Jezdec na uhláku).
  • Ein Hungerkünstler, 1922 (česky Umělec v hladovění).

Díla vydaná posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Beschreibung eines Kampfes, 19041905 (česky Popis jednoho zápasu).
  • Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, 19071908 (česky Svatební přípravy na venkově).
  • Der Dorfschullehrer, 19141915 (česky Obří krtek). Brodův titul Der Riesenmaulwurf.
  • Blumfeld, ein älterer Junggeselle, 1915.
  • Der Gruftwächter, 19161917.
  • Der Jäger Gracchus, 1917 (česky Myslivec Gracchus). Titul vydán Brodem.
  • Beim Bau der Chinesischen Mauer, 1917 (česky Na stavbě čínské zdi).
  • Eine alltägliche Verwirrung, 1917. Titul vydán Brodem.
  • Brief an den Vater, rukopis 1918 (česky Dopis otci).
  • Kleine Fabel, 1920. Titul vydán Brodem.
  • Der Geier, 1920 (česky Sup).
  • Forschungen eines Hundes, 1922 (česky Výzkumy jednoho psa).
  • Der Bau, 19231924. Titul vydán Brodem.
  • Der Prozeß, rukopis z let 19141915; vydáno 1925 (česky Proces) – hlavní postava Josef K. je v den svých 30. narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčinu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve svou vinu.
  • Das Schloß, rukopis z roku 1922; vydáno 1926. Románový fragment (česky Zámek).
  • Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný). Je to příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně v Americe bydlící u svého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. V tomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás z patologického pocitu vytrhávají a dávají nám se s ním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jakékoli přirozené vyústění zbytečné.

Osobní pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní. Lze z ní usuzovat, že Kafkovi nechyběl smysl pro vtip a lehkou ironii.

Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.

  • Dopisy Mileně
    • uspoř., úvodní stať a pozn. naps. František Kautman; z němčiny přel. Hana Žantovská; výňatky z dopisů M. Jesenské M. Brodovi přel. Josef Čermák, 1. vyd., Praha : Academia, 1968
  • Dopisy Felici
    • z němčiny přel. Viola Fischerová; doslovem opatřil Erich Heller, 1. vyd., Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 1999, 966 stran

Kromě toho se zachoval též Kafkův soukromý deník z let 19021924.

V červnu 2015 došlo v Izraeli k precedentnímu rozhodnutí, které se týkalo Kafkovy pozůstalosti. Nejvyšší izraelský soud totiž došel k závěru, že dědička Eva Hoffeová, které její matka – sekretářka Maxe Broda – odkázala kufr Kafkových písemností, jenž Brod odvezl v roce 1939 z Evropy do Palestiny, je povinna veškerý materiál odevzdat izraelské národní knihovně. Eva Hoffeová Kafkovu pozůstalost v roce 2007 zdědila spolu se svou – již zesnulou – sestrou a odmítla ji poskytnout literárním vědcům. Z tohoto zdroje Esther Hoffeová koncem osmdesátých let za milión liber prodala německé národní knihovně celý původní rukopis románu Proces. Písemnosti jsou uložené v sejfech jedné nejmenované izraelské banky a podle literárních vědců obsahují i doposud nezveřejněné dopisy či povídkové náčrty a s největší pravděpodobností i řadu Kafkových kreseb. Max Brod totiž přiznal, že z písemností, které se mu podařilo zachránit, zveřejnil pouze převážnou část, ale nikoli vše. Proti rozhodnutí soudu již neexistuje odvolání.[53]

Po Franzu Kafkovi se v současnosti (2015) jmenuje několik vlaků vyšší kvality EuroCity dopravce České dráhy jezdící v trase: Praha–Domažlice–Regensburg–Mnichov.

Kafkovi pokračovatelé[editovat | editovat zdroj]

Hledání smyslu lidské existence a především existencialismus přivedly na podobnou cestu i další spisovatele. Mezi české následovníky či pokračovatele Franze Kafky jsou v různých etapách své tvůrčí činnosti řazeni například: Ludvík Vaculík, Bohumil Hrabal, Karel Pecka, Jan Kameníček, Libuše Moníková a další tvůrci.[54] Odkazy na Kafkovy knihy se objevují v dílech světové literatury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce v matriční knize N 1883 chlapci (i), inv. č. 2525, fond Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích v Národním archivu
  2. Woran starb Kafka? [online]. www.franzkafka.de, [cit. 2014-03-23]. Smuteční oznámení v češtině. Dostupné online.  
  3. The 100 Most Influential Writers of All Time. Příprava vydání J. E. Luebering. [s.l.] : The Rosen Publishing Group, 2009. ISBN 9781615300969. Kapitola Franz Kafka.  
  4. BURT, Daniel S.. The Literature 100: A Ranking of the Most Influential Novelists, Playwrights, and Poets of All Time. [s.l.] : Facts On File, 2009. 541 s. ISBN 9780816062676. Kapitola Franz Kafka. (anglicky)  
  5. a b c d e www.kafkamuseum.cz - Životopis [online]. www.kafkamuseum.cz, [cit. 2009-09-02]. Dostupné online.  
  6. K postavě Siegfrieda Löwyho srovnej ČERMÁK, Josef. Blízko nevyzpytatelného večera, který se snáší. Host. 2001, roč. XXVII, čís. 6, s. 20-26. Dostupné online [cit. 2016-02-07].  
  7. a b WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Praha : Mladá fronta. Kapitola C. K. státní gymnázium s německým jazykem vyučovacím na Starém městě pražském.  
  8. KOCH, Hans-Gerd. Kafkovy továrny. Praha : Památník národního písemnictví, 2003. ISBN 80-85085-63-1. S. 29.  
  9. a b c d KRUSE, Christiane. Wer lebte wo in Berlin. [s.l.] : Prestel, 2008. ISBN 978-3-7913-3915-3. S. 46. (německy)  
  10. a b BONDYOVÁ, Ruth. Víc štěstí než Rozumu. Praha : Argo, 2003. 241 s. ISBN 80-7203-547-9. Kapitola Kolem Kafky.  
  11. SALFELLNER, Harald. Franz Kafka and Prague. Praha : Vitalis, 1998. ISBN 80-85938-35-9. S. 38-39. (anglicky)  
  12. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 5-11.  
  13. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 12-15.  
  14. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 13-15.  
  15. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 18-19.  
  16. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 16-17.  
  17. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 20-21.  
  18. BROD, Max. Franz Kafka : životopis. 2., upr. vyd. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 2000. S. 26-27.  
  19. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 16-21.  
  20. www.servertrest.trest.cz - Franz Kafka a Třešť [online]. Sestavila Alena Veliká, IC Třešť, [cit. 2015-09-04]. Dostupné online.  
  21. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 40-41.  
  22. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 22-26.  
  23. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 26-27.  
  24. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 16, 20-21.  
  25. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 33-37.  
  26. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 43-45.  
  27. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 45-50.  
  28. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 42-43.  
  29. www.radio.cz - Pražské stopy Franze Kafky [online]. Český rozhlas, [cit. 2016-01-08]. Dostupné online.  
  30. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 40-41.  
  31. TRDLA, Martin. idnes.cz - Byl tu Franz Kafka i první striptýz v republice. Teď bývalý hotel draží [online]. iDNES.cz, 2014-6-25, [cit. 2016-01-17]. Dostupné online.  
  32. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 58-59.  
  33. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 27-32.  
  34. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 37-38, 42.  
  35. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 102-103.  
  36. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 108-109.  
  37. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 38-40.  
  38. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 110-111.  
  39. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 116-117.  
  40. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 39-41.  
  41. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 118-119.  
  42. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 41-42.  
  43. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 120-121.  
  44. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 132-133.  
  45. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 146-147.  
  46. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 152-153.  
  47. JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6. S. 156-157.  
  48. KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 372 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 238-239.  
  49. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 51.  
  50. ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 53-55 s. ISBN 978-80-00-02180-5. S. 5-11.  
  51. a b c d e f g www.franzkafka.de - Die Familie [online]. www.franzkafka.de, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online. (němčina) 
  52. a b c d e f g www.kafkamuseum.cz - Franz Kafka a rodina [online]. www.kafkamuseum.cz, [cit. 2015-11-21]. Dostupné online.  
  53. http://www.dailymail.co.uk/news/article-3146148/Court-forces-Israeli-woman-hand-rare-collection-Kafka-manuscripts-state-s-national-library.html [online]. .  
  54. KAUTMAN, F.: Franz Kafka v dílech nové české prózy. Praha, 1992.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Slovníková a encyklopedická hesla[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)  

Biografie a biografická díla v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • ADLER, Jeremy. Kafka a Praha. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 1991.  
  • BROD, Max. Franz Kafka : životopis. Praha : Odeon, 1966.  
  • BROD, Max. Franz Kafka : životopis. 2., upr. vyd. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 2000. 228 s.  
  • BUBEROVÁ-NEUMANNOVÁ, Margarete. Kafkova přítelkyně Milena. 2.. vyd. Praha : Mladá fronta, 1992. 227 s.  
  • ČERMÁK, Josef. Prahou Franze Kafky. Praha : Albatros, 2008. 56 s. ISBN 978-80-00-02180-5.  
  • ČERMÁK, Josef. Zápas jménem psaní : o životním údělu Franze Kafky. Brno : B4U, 2009. ISBN 978-80-87222-11-9.  
  • FISCHER, Ernst. Kafka Musil Kraus. Praha : Československý spisovatel, 1965.  
  • GRÖNZINGER, Karl Erich. Kafka a kabala. Praha : Rynka, 1998.  
  • JINDRA, Jan; MATYÁŠOVÁ, Judita. Na cestách s Franzem Kafkou. Slavná i neznámá místa v Čechách a Evropě. Praha : Academia, 2009. 174 s. ISBN 978-80-200-1708-6.  
  • KÁLLAY, Karol. Franz Kafka a Praha. Praha : Slovart, 1996.  
  • KAUTMAN, František. Franz Kafka. 3. vyd. Praha : Academia, 1996.  
  • KOVÁŘ, Jaroslav. Franz Kafka. Brno : CERM, 1994.  
  • NEJDLOVÁ, Romana. Amšel : syn Hermanna Kafky. Příprava vydání Jan Šulc. Praha : Galén, c2013. 566 s. ISBN 978-80-7262-941-1.  
  • ROBERT, Marthe. Sám jako Franz Kafka. Praha : Nakladatelství Franze Kafky, 2001.  
  • ROHAN, Bedřich. Kafka bydlel za rohem : vzpomínky na Prahu dvacátých a třicátých let. Praha : Brána, 1997.  
  • WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Praha : Mladá fronta, 1967.  

Biografie v němčině[editovat | editovat zdroj]

  • STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Entscheidungen. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2002. 673 s.  
  • STACH, Reiner. Kafka. Die Jahre der Erkenntnis. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2008. 729 s.  
  • STACH, Reiner. Kafka. Die frühen Jahre. Frankfurt am Main : S. Fischer, 2014. 608 s.  
  • WAGENBACH, Klaus. Franz Kafka. Bilder aus seinem Leben. Berlin : Wagenbach, 2008. 253 s.  
  • WAGNEROVÁ, Alena. Im Hauptquartier des Lärms. Die Familie Kafka aus Prag. Frankfurt am Main : Fischer Taschenbuch Verlag, 2001.  

Další díla ke Kafkově životě a díle v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • BROD, Max. Život plný bojů : autobiografie. Praha : Mladá fronta, 1966. 316 s.  
  • CANETTI, Elias. Druhý proces : Kafkovy dopisy Felici. Překlad Viola Fischerová. 2., v tomto překladu 1. vyd. Praha : Prostor, 2004. 179 s. Doslov: Jiří Stromšík. 
  • ČERMÁK, Josef. Blízko nevyzpytatelného večera, který se snáší. Kafkův venkovský lékař, strýc Löwy z Třeště. Host. 2001, roč. XXVII, čís. 6, s. 20-26. Dostupné online.  
  • ČERMÁK, Josef. Franz Kafka uprostřed knih. K první ilustraci Kafkova díla. Host. 2005, roč. XXI, čís. 3, s. 40-45. Dostupné online.  
  • ČERNÁ, Jana. Adresát Milena Jesenská. 3. české, 2. dopl. vyd. Praha : Torst, 2014. 189 s. ISBN 978-80-7215-481-4.  
  • KUSÁK, Alexej. Kafka stále aktuální. Plamen. , roč. 5, čís. 3, s. 55-58.  
  • REIMAN, Pavel. Společenská problematika v Kafkových románech. Nová mysl. 1958, čís. 1, s. 52-63.  
  • REIMAN, Pavel. Odkaz Franze Kafky. Nová mysl. říjen 1963, čís. 10, s. 1261-1265.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]