Proces (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Proces
1. vyd. z roku 1925
1. vyd. z roku 1925
Autor Franz Kafka
Původní název Der Prozess
Překladatel Pavel Eisner
Josef Čermák
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk němčina
Žánr román
Ocenění 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde
Vydavatel Die Schmiede, Berlín
Datum vydání 1925
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Proces je román Franze Kafky. Byl napsán německy (Der Prozess) roku 1914 a poprvé vydán roku 1925 (rok po autorově smrti) v berlínském nakladatelství Die Schmiede.

Tento nedokončený román vydal Kafkův dlouholetý společník z dob mládí i dospělosti Max Brod, navzdory výslovnému přání autora, aby román nebyl po jeho smrti nikdy vydáván. Rukopis byl bez názvu. Název Proces dal románu Brod podle poznámek v Kafkově deníku, kde se název Proces objevuje. Proces má deset kapitol se známkou autobiografických prvků. Odehrává se ve 20. století v blíže neurčeném prostředí. Děj je plný zvláštních až absurdních situací a dialogů, které symbolizují jednak marnost a bezvýslednost snah hlavní postavy bankovního úředníka Josefa K. v boji proti státní byrokratické mašinérii a jednak symbolizují i vězení bez mříží, z něhož není úniku. To je i důvodem, proč K. nemusel být během svého vyšetřování uvězněn v pravém slova smyslu.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Prokurista banky Josef K. je v den svých třicátých narozenin zatčen dvěma úředníky pro jakýsi zločin. Je však ponechán na svobodě a je mu oznámeno, že je proti němu vedeno vyšetřování a soudní proces. Jednou v neděli je pozván k výslechu do bytu činžáku na předměstí, kde je shromážděno mnoho neznámých osob a probíhá zde jakési zvláštní soudní slyšení. Do domu se opakovaně vrací již bez pozvání a zjišťuje, že je v něm soudní pracoviště, kde působí úředníci. K. se pokouší dům opustit, ale dům je ve skutečnosti labyrintem chodeb, z něhož se obtížně hledá cesta ven. Nakonec musí přesvědčit úředníky, aby mu ukázali východ.

Josef K. není nikdy přítomen klasickému soudnímu jednání. Podrobnosti o podivném průběhu procesu se dozvídá od starého advokáta, který ho zastupuje a kterému nakonec pro jeho nečinnost chce K. zastupování odejmout. Od malíře, jménem Titorelli, který je častým návštěvníkem soudní budovy a živí se malováním portrétů soudců a soudních úředníků, se K. dozvídá o úředních procedurách v rámci soudního procesu a o možných výsledcích procesu. Celý proces probíhá bez možnosti skutečné a přímé obhajoby K. a bez šance do soudního řízení jakkoliv zasáhnout.

K. je jednoho dne ředitelem banky pověřen provést významného italského klienta po místních památkách a zvláště pak mu ukázat místní chrám. K. na klienta v dohodnutou dobu marně čeká. Venku prší. K. vejde do chrámu, kde panuje tma. V okamžiku, kdy chce zase odejít, jej kostelník posunky upozorňuje, že pod kazatelnou stojí farář. K. přesto odchází, když zaslechne rázné knězovo oslovení: "Josefe K.!" Je překvapen, rozhoduje se otočit a rozrušen míří potemnělým kostelem k faráři. Dozvídá se, že se jedná o vězeňského kaplana, který je s jeho případem obeznámen. Sděluje mu, že se jeho proces nevyvíjí příznivě.

Duchovní vypráví K. příběh „o dveřníkovi stojícím před zákonem“, k němuž chce přistoupit muž z venkova. Dveřník odmítá muže k zákonu pustit, ale nevylučuje, že ho pustí později. Čas plyne, muž stárne a dveřník stále odmítá muže vpustit dovnitř. Bezprostředně před smrtí se muž podivuje tomu, že za všechna ta léta, kdy čeká na vpuštění k zákonu, se tímto vchodem nepokusil projít nikdo jiný. Dveřník muži odvětí, že tento vchod byl určen pouze pro něj a že ho nyní uzavře.

V předvečer svých 31. narozenin K. čeká ve svém bytě. Do bytu si pro něj přijdou dva muži s cylindry. K. na ně čeká a následuje oba muže ven na ulici. Zde se ho oba chopí a začínají ho kamsi odvádět. K. zjišťuje, že je odváděn do kamenolomu na kraji města. K. je zde povalen na zem a leží na velkém kameni. Jeden z mužů jej drží a druhý vytahuje dýku, kterou mu následně vráží do srdce. K. je zabit tak, jak rozhodl soud – jako pes. K. je popraven, aniž by se před tím dozvěděl, z čeho byl obviněn a aniž by byl seznámen se svým rozsudkem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]