Max Brod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Brod
Narození 27. května 1884
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. prosince 1968 (ve věku 84 let)
Tel Aviv
IzraelIzrael Izrael
Povolání lingvista, hudební skladatel, klavírista, romanopisec, překladatel, novinář, spisovatel a 'Dichterjurist'
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Bialikova cena (1948)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Brod (27. května 1884, Praha[1][2]20. prosince 1968, Tel Aviv) byl významný pražský židovský, německy píšící spisovatel, překladatel a skladatel. Zasloužil se o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky a významnou měrou přispěl k jeho celosvětové proslulosti. Dále má zásluhy o šíření české kultury (zejm. díla Leoše Janáčka a Jaroslava Haška) v zahraničí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Max Brod byl synem Adolfa Broda, ředitele banky Union v Praze, a jeho ženy Františky, rozené Rosenfeldové[3]. V dětství ho postihlo vážné onemocnění páteře.

Vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze a získal doktorát. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života. Zásadním způsobem se zasloužil o publikaci děl svého v té době již zesnulého přítele Franze Kafky. K vydání připravil také Kafkovy deníky a korespondenci.

Po absolvování vysoké školy v roce 1907 byl Brod zaměstnán jako úředník (koncipista) u Pražského poštovního ředitelství. Na tomto zaměstnání jej, podobně jako jeho přítele, Franze Kafku, zaujala především relativně kratší pracovní doba, jež mu umožnila věnovat se i literární tvorbě. Na Pražském poštovním ředitelství pracoval do roku 1924, kdy se stal kulturním referentem československé vlády. V letech 19291939 byl hudebním a divadelním kritikem pražských německých novin Prager Tagblatt[4].

Před první světovou válkou začal silně pociťovat své židovské kořeny a živě se zajímal o sionistické hnutí Theodora Herzla. Po ustavení samostatného Československa byl jmenován viceprezidentem Židovské národní rady.

2. února 1913 se v Praze oženil s o rok starší Elsou Taussigovou (*24.8.1883), dcerou Eduarda Taussiga a Hermíny roz. Wahleové [2]

V roce 1939 emigrovali s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. Do Prahy se vrátil krátce v červnu 1964, aby zahájil kafkovskou výstavu. V Tel Avivu - v té době již ve státu Izrael - v roce 1968 zemřel.

Pražské adresy[editovat | editovat zdroj]

Literární a publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem. Jeho první román a v pořadí již čtvrtá kniha, Schloss Nornepygge (česky Zámek Nornepygge), vydaný v roce 1908, kdy bylo Brodovi dvacet čtyři let, byl veřejností nadšeně přijat. V Berlíně, centru tehdejší německé kultury, byla kniha vysoce oceněna jako významný příklad expresionismu. Za jeho nejvýznamnější knihu je považován román Wachposten (česky Hlídka), jehož spoluautor je pravděpodobně samotný Franz Kafka[zdroj?], který v té době pracoval na své knize Proces. I další díla zaznamenala velký ohlas a Brod se záhy v německých jazykových oblastech proslavil.

S Franzem Kafkou se Brod setkal poprvé v říjnu 1902, když ve studentském spolku přednášel o Arthuru Schopenhauerovi. Brod a Kafka, v té době rovněž student Německé univerzity v Praze, se spřátelili a scházeli se často, téměř denně. Na návštěvě u Maxe Broda se Kafka také setkal s jeho příbuznou a svou pozdější snoubenkou Felice Bauerovou. Max Brod patřil k nejbližším osobám Kafkova života. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a snažil se mírnit jeho duševní krize. Pomáhal mu publikovat jeho texty. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do Kafkovy smrti v roce 1924. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Od roku 1925 začal Brod publikovat Kafkova díla z pozůstalosti, mj. romány Amerika (česky Amerika), Das Schloss (česky Zámek) či Der Prozess (česky Proces). V následujících třech desetiletích vydal šest svazků Kafkovy tvorby a jeho biografii.

Kromě Kafky stál Brod i za Franzem Werfelem a Karlem Krausem, ale jen do té doby, dokud se oba neodklonili od judaismu ke křesťanství. Pro českou kulturu je Brod významný tím, že se přičinil o divadelní uvedení Jaroslava Haškova Dobrého vojáka Švejka v Berlíně a prosazoval Janáčkovy opery v zahraničí. Rovněž přeložil do němčiny libreta Janáčkových oper.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

Max Brod byl rovněž hudebním skladatelem. Na klavír hrál od šesti let. Hudebně jej ovlivnil jeho přítel, houslista Adolf Schreiber (1883-1920), kterého Brod též doprovázel na klavír. Je autorem 38 hudebních děl či cyklů. Jedná se především o písně a cykly písní na texty Heinricha Heineho, Johanna Wolfganga von Goethe nebo Franze Kafky. Dále napsal skladby klavírní.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Z rozsáhlého díla Maxe Broda jsou zde vybrána jen nejdůležitější díla.

Vlastní próza[editovat | editovat zdroj]

  • Wachposten, 1915. Román (česky Hlídka).
    • Ein Kampf um Wahrheit. Románová trilogie (česky Boj za pravdu).
    • Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916. Román (česky Tychona Brahe cesta k Bohu).
    • Reubeni, Fürst der Juden, 1925. Román (česky Rëubeni, kníže židovské).
    • Galilei in Gefangenschaft 1948. Román (česky Galilei ve vězení).

Teoretická pojednání[editovat | editovat zdroj]

  • Leoš Janáček: Leben und Werk, 1924. Biografie (česky Leoš Janáček: Život a dílo).
  • Heidentum, Christentum und Judentum, 1922. Studie (česky Pohanství, křesťanství a židovství).
  • Pražské hvězdné nebe : Hudební a divadelní zážitky z dvacátých let, překlad: Bedřich Fučík, Praha : Supraphon, 1969 - výbor hudebních a divadelních recenzí z Prahy 20. let.

Překlady libret[editovat | editovat zdroj]

Pražští němečtí autoři[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Kafka, eine Biographie, 1937. Biografie (Franz Kafka: Životopis).
  • Der Prager Kreis, 1966. Studie (česky Pražský kruh).
  • Streitbares Leben: Autobiographie, 1960. Autobiografie (česky Život plný bojů).

Hudební dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Mir träumte..., op. 1 (1900, upraveno 1940), text: Heinrich Heine
  • Die Botschaft, op. 1b (1901, upraveno 1940), text: Heinrich Heine
  • Drei Lieder des Todes, op. 24, text: Heinrich Heine
  • Drei philosophisches texte, op. 27, text: Heinrich Heine
  • La Méditerranée, rapsódie pro klavír, op. 28, věnováno
  • Tod und Paradies, op. 35, (1951) dvě písně na texty z deníků Franze Kafky
  • Acht Lieder aus Goethes "Chinesisch-Deutschen Jahres- und Tageszeiten" (für Ester), op. 32, osm písní na verše Johanna Wolfganga von Goethe
  • klavírní kvintet Elégie dramatique, op. 33 [8]

Dílo v českém překladu (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Česká služka. Malý román, se svol. spisovat. přel. Jan Osten, v Praze: Alois Lapáček, 1910
  • Tychona Brahe cesta k bohu. Román, překlad Adolf Wenig, V Praze: F. Topič, 1917
  • Franci čili Láska druhého řádu. Pražský román, Brno: Moravské Noviny, 1923
  • Život s bohyní. Román, Praha: Pokrok, 1927
  • Osudný rok. Román, přel. Pavel Eisner, Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1934
  • Zázračný kaktus (Opuncie). Prominentní komedie o 3 jednáních, přel. Jan Grmela, v Praze: Evžen J. Rosendorf, 1934
  • Město nemajetných, přel. Gabriela Veselá, in: Světová literatura, roč. 38, č. 2 (1993), s. 123-128, pozn. Povídka ze sbírky Experimenty

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. a b c Soupis pražských domovských příslušníků, krabice č. 27, pořadové číslo 77
  3. Archiv hl.m.Prahy, Pobytová přihláška Maxe Broda z roku 1914, bydlí v domě čp.208/V v Břehové ulici v Praze - Josefově
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Brod Max, s. 33.  
  5. CHRSTILOVÁ, Jiřina. Zlomky z židovské Prahy. Praha : Havran, 2014. ISBN 978-80-87341-23-0. S. 55.  
  6. a b c Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 51, obraz 260
  7. CHRSTILOVÁ, Jiřina. Zlomky z židovské Prahy. Praha : Havran, 2014. ISBN 978-80-87341-23-0. S. 45.  
  8. nahrávka: Tod und Paradies - Max Brod: Chamber Works, Supraphon, 11 2188-2 931, 1995

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÄRSCH, Claus-Ekkehard. Max Brod im „Kampf um das Judentum“. Zum Leben und Werk eines deutsch-jüdischen Dichters aus Prag. Wien : Passagen-Verlag, 1992. (německy)  
  • BROD, Max. Život plný bojů. Autobiografie. Praha : Mladá fronta, 1966. (česky)  
  • KROLOP, Kurt. Max Brod versus Karl Kraus. Překlad Alena Bláhová. Literární noviny. 15. prosince 1994, čís. 50, s. 4. Původně přednáška pronesená 17. října 1994 v Centru Franze Kafky v Praze v rámci kolokvia Max Brod - prostředník kultur. (česky) 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 73.  
  • ŠRÁMKOVÁ, Barbora. Max Brod und die tschechische Kultur. Svazek 17. Wuppertal : Arco Verlag, 2010. (Arco Wissenschaft) ISBN 978-3938375273.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 140.  
  • VESELÝ, Radek. Max Brod. Maskil [online]. , prosinec 2008, roč. 8, čís. 3 [cit. 2011-1-22], s. 16-17. Dostupné online.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha : Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 185-186.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]