Karel Hlaváček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O československém politikovi z třetí republiky pojednává článek Karel Hlaváček (poslanec).
Karel Hlaváček
Karel Hlaváček v roce 1895
Karel Hlaváček v roce 1895
Narození 29. srpna 1874
Praha-Libeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. června 1898 (ve věku 23 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání spisovatel, básník a autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Karlu Hlaváčkovi v Podlipného ulici, Libeň, Praha 8

Karel Hlaváček (29. srpna 1874 Praha-Libeň[1]15. června 1898 Praha), byl český básník a výtvarník. Významný český dekadent a představitel českého symbolismu.

Svá literární díla publikoval v časopise Moderní revue, zde také otiskoval své výtvarné kritiky.

Za svého života se příliš neprosadil a celý život bojoval s finančními problémy. Působil též coby první předseda a zakládající člen sokolské organizace v Praze-Libni. Bydlel ve Staré Libni v dnešní Podlipného ulici nedaleko křižovatky se Zenklovou ulici v místě zvaném U Kříže, je zde umístěna jeho pamětní deska. Před několika lety byla v Libni jeho jménem nazvána nově vzniklá ulice s bytovými domy. Ulice Karla Hlaváčka se nachází jen několik set metrů od ulice Podlipného.

Zemřel na tuberkulózu.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Pro jeho sbírky je typická hudebnost.

  • Sokolské sonety – První básnická sbírka. Většinou se jedná o apelativní verše, ale jsou zde i dekadentní a impresionistické rysy.
    • oslava sokolského sletu
  • Pozdě k ránu – Sbírka je zajímavá svoji zvukovou stavbou a melodií – tohoto dosahuje opakováním slov a zvláštním rýmem. V těchto básních se snaží čtenáři vsugerovat nějakou náladu, využívá k tomu zvuku slov. Často ukazuje neskutečnou krajinu v době přechodu dne a noci. Básně jsou melancholické a smutné. Sbírka je typickou ukázkou českého symbolismu;
    • psáno v ich formě, je monotónní
    • hudební nástroje viola, buben → hluboké tóny
    • báseň Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji
    • báseň Hrál kdosi na hoboj.
  • Mstivá kantiléna – Básně jsou psány z pohledu člověka, který je ponechán napospas hladu. Symbol nachází v postavách tzv. Geusů – tj. zchudlých potomků nizozemské šlechty ze 16. století.
  • Žalmynábožensky laděná sbírka hymnických básní, stylizovaných do podoby biblických žalmů, nedokončeno.
  • Z pozůstalosti – spisy vydané po Hlaváčkově smrti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]