Johann Wolfgang von Goethe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Wolfgang Goethe
Portrét z roku 1828
Portrét z roku 1828
Rodné jméno Johann Wolfgang von Goethe
Narození 28. srpna 1749
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí 22. března 1832
Výmar
Povolání spisovatel, politik, právník, biolog, stavitel
Národnost německá
Literární hnutí Sturm und Drang
Významná díla Faust
Utrpení mladého Werthera
Manžel/ka Christiane Vulpius
Partnerka Lili Schönemann, Ulrika von Levetzow
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Johann Wolfgang von Goethe (1779)

Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem22. března 1832, Výmar) byl německý básník, prozaik, dramatik a politik.

Vystudoval práva. Působil krátce jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy Sasko-výmarského vévodství.

Jako mladý se seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, toto přátelství ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele hnutí Sturm und Drang.

Goethe hodně cestoval, při návštěvě Itálie (Řím) a tehdy samostatné Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Antické Řecko považoval za nedostižný vzor.

Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, zvláště západočeská lázeňská místa, zprvu především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se také v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral také minerály.

Od roku 1775 žil a působil ve Výmaru, kde je také pohřben. V roce 1799 se tam usadil také Friedrich Schiller, aby byl Goethemu nablízku. Goethe a Schiller byli tehdy již přáteli, i když jejich vzájemný vztah prošel předtím (a také poté) několika většími či menšími krizemi. Oba umělci ve Výmaru vytvořili významná díla. Např. rok 1797 je považován za „rok balad“.

Goethe se stal již během svého života slavným básníkem a dramatikem uznávaným nejen v Německu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům ve Frankfurtu nad Mohanem
Johann Wolfgang von Goethe
Goethův pomník před Starou burzou v Lipsku

Dětství (1749–1765)[editovat | editovat zdroj]

Johannův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku, pracoval u Říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde se věnoval svým zálibám – mimo jiné sbírce naturálií a obrazů.

Johannova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozená Textor, byla dcerou frankfurtského starosty. V sedmnácti letech věku se provdala za osmatřicetiletého radu Goetheho.

Kromě sestry Friederiky Christiany (1750–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl sám Johann Wolfgang Goethe neštovicemi.

Mladý Goethe byl vyučován svým otcem a soukromým učitelem. Dostalo se mu i vzdělání v jízdě na koni a šermu.

Již od dětství se zajímal o literaturu, přičemž nejvíce jej zaujali Friedrich Gottlieb Klopstock (tenkrát velmi moderní) a Homér. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Také se zajímal o divadlo – proto navštěvoval během francouzské okupace roku 1759 francouzské divadlo ve frankfurtském Junghofu. Roku 1763 zhlédl koncert tehdy sedmiletého Mozarta.

30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv.

Lipsko (1765–1768)[editovat | editovat zdroj]

V letech 1765 až 1768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I.

Náhlá hematorea (prudké krvácení) jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu.

Frankfurt a Štrasburk (1768–1770)[editovat | editovat zdroj]

Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými (proud v protestantském hnutí) názory.

V dubnu 1770 opustil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku.

Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion – dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. „Willkommen und Abschied“, „Sessenheimer Lieder“ a „Heidenröslein“ (Přivítání a loučení, Sessenheimské písně a Šípková růžička).

Po ukončení studií se vrátil domů; pak působil jako advokát na říšském soudu ve Wetzlaru. Brzy této práce zanechal a začal se věnovat výhradně literární tvorbě. Napsal novelu Utrpení mladého Werthera (1774), inspirovanou údajně nešťastnou láskou k Charlottě Buffové. Po vydání tohoto díla se vrátil domů.

Ministrem ve Výmaru[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1775 žil na pozvání sasko-výmarského vévody Karla Augusta (1757–1828) ve Výmaru. Snažil se malé vévodství kulturně pozvednout a uskutečnit různé reformy, které se u vévody ne vždy setkaly s pochopením. V roce 1782 byl Goethe povýšen do šlechtického stavu. Věnoval se literární tvorbě, cestoval, seznamoval se s novými lidmi a stal se výraznou osobností hnutí „Sturm und Drang“.

Italská cesta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1776 Goethe navázal vztah s Charlottou von Steinovou, starší, vdanou ženou. Jejich pouto trvalo po dobu deseti let, pak Goethe náhle odejel do Itálie. Cesta na italský poloostrov a na Sicílii v letech 1786–1788 měla velký význam pro rozvoj jeho estetiky a filosofie. Během cesty se blíže seznámil s antickým uměním, které pokládal za vrchol evropské kultury.

V roce 1792 se Goethe zúčastnil na straně Pruska bitvy u Valmy proti revoluční Francii.

Výmarský klasicismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 1799 se do Výmaru přistěhoval básník a dramatik Friedrich Schiller, který chtěl být v Goethově blízkosti, s nímž předtím už několik roků spolupracoval. V roku 1798 spolu publikovali několik balad v ročence Musen-Almanach für das Jahr 1798.

V roce 1806 Goethe legalizoval svůj vztah s Christianou Vulpiusovou (1765–1816), která s ním zůstala až do své smrti. Měli spolu pět dětí, ale dospělosti se dožil jen prvorozený syn August (1789–1830). V roce 1821 se Goethe v Mariánských Lázních seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow (1804–1899). Chtěl se s ní oženit, v tom mu ale zabránila jeho rodina.

Po roce 1793 Goethe pobýval převážně ve Výmaru a v Jeně, tato města opouštěl jen na krátkou dobu, většinou pro cesty do českých lázní (pobýval v Teplicích, Karlových Varech a v Mariánských Lázních). Poslední větší cestu podnikl do Švýcarska v roce 1797.

Stáří[editovat | editovat zdroj]

V posledních deseti letech života nepodnikal dlouhé cesty a snažil se dokončit a uspořádat rozpracovaná díla, zejména druhý díl Fausta. Zemřel 22. března 1832 ve svém domě ve Výmaru.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 17951805 bývá označována jako výmarská klasika.

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Triumf citovosti – Dramatický vrtoch (jak jej sám Goethe nazval)
  • Götz z Berlichingen se železnou rukou (Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand) je drama psané v shakespearovském stylu. Goethův Götz je načrtnut podle ideálu Sturm und Drang: je to aktivní hrdina, hrdý a plný vzdoru a touhy po nezávislosti, svůj život vede v přátelství, lásce a ve spojení s přírodou.
  • Ifigenie na Tauridě
  • Torquato Tasso
  • Egmont (Beethoven byl tímto inspirován k napsání stejnojmenného díla)
  • Anethe
  • Stella či Hra pro milující (Stella : Ein Schauspiel für Liebende, 1816) Hra byla zdramatizována v roce 1996 v Českém rozhlasu[1]
  • Historie válečníka
  • Faust je dvoudílná dramatická báseň. Již v polovině 70. let 18. století vznikla raná nepublikovaná verze, tzv. Urfaust (Prafaust), ve stylu Sturm und Drang. První díl vyšel roku 1808, druhý díl až po autorově smrti.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Prometheus (další z Beethovenových děl) – tato báseň navazuje na antický mýtus o Prométheovi, zobrazuje zde ale rebelujícího a triumfujícího hrdinu.
  • Král duchů – balada
  • Čarodějův učeň – balada
  • Heřman a Dorotea – idyla
  • Západovýchodní díván
  • Elegie z Mariánských Lázní
  • Život slavím – sbírka básní

Romány[editovat | editovat zdroj]

Odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Biologie a botanika[editovat | editovat zdroj]

Jako biolog Goethe patřil ke směru německé naturfilosofie. Zabýval ze zejména osteologií a botanikou. Roku 1790 časopisecky vyšla jeho esej Versuch die Metamorphose der Pflanzen zu erklären (doslovně: Pokus o vysvětlení proměny rostlin). Tato studie byla vydána znovu až po 27 letech v rámci řady  Zur Morphologie  pod názvem Die Metamorphose der Pflanzen (Proměna rostlin). V tomto díle Goethe m.j. popisuje rostlinu původem z Madagaskaru - naduť peřenou (Bryophyllum pinnatum či Kalanchoe pinnata), které se dodnes přezdívá Goetheho rostlina, neboť si ji básník velmi oblíbil.[2] Goethe byl prvním, kdo součásti květu interpretoval jako metamorfované listy. Dokonce měl primát i v tom, že -19 let před formulováním lamarckismu a 48 let před vznikem Darwinovy vývojové teorie - ve svém díle interpretoval reálné rostliny jako metamorfózy prarostliny (Urpflanze).[3]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Goethe se také intenzívně zabýval geologií a mineralogií. Sbíral minerály, zejména poblíž Karlových Varů, popsal například karlovarská dvojčata, zajímal se i o další druhy specifických místních minerálů, jako je například odrůda vřídlovce hrachovec [4] Jeho jménem byl pojmenován minerál goethit. Goethova sbírka minerálů čítala v době jeho smrti 17 800 exponátů.

Teorie barev[editovat | editovat zdroj]

Goethe věnoval mnoho úsilí práci Teorie barev (Zur Farbenlehre, Tübingen 1810), která měla popsat lidské vnímání barvy a polemizovat s Isaacem Newtonem. I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii, ale spíše za fenomenologii.

Stavebník[editovat | editovat zdroj]

Goethe působil též ve funkci silničního ředitele. Navrhoval a řídil technologii stavby a údržby některých silnic. Napsal Traktát o návrhu a stavbě cest. [5]

Online dostupná díla autora[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Wolfgang Goethe: Hra pro milující
  2. Kalanchoe
  3. Stanislav Komárek: Dějiny biologického myšlení. Nakl. Vesmír, 1997, ISBN 80-85977-10-9, str. 75
  4. LEHRBERGER, Gerhard et all.. Der Sprudel macht den Stein: Schätze aus Karlsbad. Marktredvitz : Egerlad - Museum, 2004. 528 s. S. 110. (německy) 
  5. Z historie silniční dopravy, Centrum služeb pro silniční dopravu
    J. Ryba: K historii silniční dopravy na území České republiky, Praha, Institut Jana Pernera, 2004, ISBN 80-86530-14-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]