Metafyzika
Metafyzika (z řeckého τὰ μετὰ τὰ φύσικα ta meta ta fysika to, co je za fyzickým) je filosofická disciplína, která zkoumá základní kategorie, jsoucno a bytí v jeho obecnosti, až po bytí nejvyššího jsoucna – Boha (přirozená teologie). Metafyzika se nezabývá vlastnostmi různých jsoucen ani přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd. Stojí tak v protikladu k empirickým, například přírodním vědám, a zkoumá to, co tyto vědy nutně už předpokládají. Proto ji Aristotelés nazýval „první filosofií“, Kant se ji snažil nahradit kritikou poznání a mnozí moderní filosofové ji zcela odmítají.[1]
Původ slova
[editovat | editovat zdroj]Pojem metafyzika pochází z označení části Aristotelových spisů, které se nacházejí za spisy o přírodě (tzv. Fyzikami) a které se zabývaly duchovními a nehmotnými skutečnostmi. Svitky těchto spisů byly totiž ve starověkých knihovnách uchovávány za těmito Fyzikami.[2]
Později se metafyzika vyvinula v obecné označení nauky o nejvyšším Jsoucnu. Metafyzika ale není zkoumáním Boha, nýbrž součástí jejího zkoumání jsoucna je zvláště u klasických filozofů také otázka po Bohu z hlediska jsoucna a bytí.
Dělení metafyziky
[editovat | editovat zdroj]V klasickém třídění filosofické systematiky Christiana Wolffa se metafyzika jako taková dělí následovně:
- obecná metafyzika (metaphysica generalis) neboli ontologie, která se zabývá jsoucnem jako takovým
- speciální metafyzika (metaphysica specialis), která se zabývá nehmotnými skutečnostmi:
- přirozená teologie se zabývá Bohem coby nejvyšším Jsoucnem,
- přirozená psychologie se zabývá duší,
- kosmologie se zabývá světem, jeho původem a účelem.[3]
Kritika metafyziky
[editovat | editovat zdroj]Metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a neověřitelnost jejích závěrů. Zásadní kritiku metafyziky podal Immanuel Kant: podle něho totiž přesahuje možnosti lidského poznání. Místo toho předložil v „Kritice čistého rozumu“ svoji vlastní „první filosofii“, totiž kritiku poznání. Mezi kritiky metafyziky patří také filosofové Vídeňského kroužku a mnoho představitelů empirismu. Marxismus klade metafyziku do protikladu k dialektice a vytýká jí, že jsoucno chápe jako neměnné a nehybné. Někteří novodobí myslitelé (například Rudolf Carnap) se domnívali, že metafyzika je v podstatě nesmyslná, protože její výpovědi se nedají ani ověřit ani vyvrátit.[4]
Marxismus
[editovat | editovat zdroj]Marxismus vkládá do pojmu "metafyzika" jiný obsah. Metafyzikou rozumí marxismus metodu přístupu k přírodním jevům, která je protikladná dialektice.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, str. 265n.
- Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Metaphysik. Sv. 5, sl. 1186-1278
- Ottův slovník naučný, heslo Metafysika. Sv. 17, str. 179
- MACHULA, Tomáš. Metafyzika, video projektu Filosofie za minutu.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu metafyzika na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo metafyzika ve Wikislovníku
Téma Metafyzika ve Wikicitátech
