Tragédie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o formě dramatu. Další významy jsou uvedeny na stránce Tragédie (rozcestník).

Tragédie (z řec. tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv) je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.

Vznik i rozvoj tragédie do své plné šíře se uskutečnil v antickém Řecku a Římě. Nejcennějším pramenem pro seznámení se s teoretickými poznatky a vývojovým přehledem tragédie je Aristotelova Poetika.

Struktura tragédie podle Aristotela:

  1. počátek
  2. střed
  3. konec

Struktura tragédie v podání klasicismu:

  1. expozice
  2. kolize
  3. krize
  4. peripetie
  5. katastrofa

Přeloženo z angličtiny:

Článek je o dramatu založeném na lidském utrpení. O ztrátách na životech viz tragédie (událost). Další použití viz tragédie (disambiguace).

"Tragédština" zde přesměruje. Další použití viz Tragedian (disambiguation).

Literatura

Hlavní formy

Nová báseň Drama Příběh Novella

Žánry

Komedie Drama Epos Erotický nesmysl Lyrický Mythopoeia Romantika Satira Tragédie Tragikomedie

Média

Kniha o výkonu

Techniky

Prose Poezie

Historie a seznamy

Moderní historie

Přehled glosáře termínů

Knihy spisovatelů Literární ocenění poezie

Diskuse

Kritika Teorie (kritická teorie) Sociologie Časopisy

Knihy-aj.svg aj ashton 01.svg Portál literatury

vte

Tragédie (z řečtiny: τραγῳδία, tragōidia [a]) je forma dramatu založená na lidském utrpení, které vyvolává doprovodnou katarzi nebo potěšení z diváků. [2] [3] Zatímco mnoho kultur vyvinulo formy, které vyvolávají tuto paradoxní reakci, termín tragédie často odkazuje na specifickou tradici drama, která hrála historickou úlohu jedinečnou a důležitou roli v sebe-definici západní civilizace. [2] [4] Tato tradice byla mnohonásobná a přerušovaná, ale termín byl často používán k vyvolání silného účinku kulturní identity a historické kontinuity - "Řeků a Elizabethů v jedné kulturní podobě, Helénci a křesťané ve společné činnosti", jak Raymond Williams to dává. [5]

Od jeho původu v divadle starověkého Řecka před 2500 lety, odkud přežívá jen zlomek díla Aeschylus, Sofokles a Euripides, stejně jako velké množství fragmentů od jiných básníků; prostřednictvím svých singulárních článků v dílech Shakespeara, Lope de Vega, Jean Racine a Friedricha Schillera k novějšímu naturalistickému tragédii Augusta Strindberga; Moderní meditace Samuela Becketta o smrti, ztrátě a utrpení; Müllerova postmoderní přepracování tragického kánonu; a včlenění tragického patosu Joshua Oppenheimera do svého filmu Falešný akt (2012), tragédie zůstává důležitým místem kulturního experimentování, vyjednávání, boje a změny. [6] [7] Dlouhá řada filozofů, mezi nimiž jsou Plato, Aristotle, svatý Augustin, Voltaire, Hume, Diderot, Hegel, Schopenhauer, Kierkegaard, Nietzsche, Freud, Benjamin, Camus, Lacan a Deleuze [9] a kritizoval tento žánr. [10] [11] [12]

Po tragédii Aristotle (335 př.nl) byla tragédie použita k tomu, aby se rozlišovaly žánry, ať už v rozsahu poezie obecně (kde se tragika dělí proti epickému a lyrickému), nebo v měřítku dramatu (kde je tragédie oponována k komedii). V moderní době byla také tragédie definována proti dramatickému, melodramu, tragikomickému a epickému divadlu. [12] [13] [14] Drama, v úzkém smyslu, překonává tradiční dělení mezi komedií a tragédií v anti-nebo generické deterritorializaci od poloviny 19. století. Jak Bertolt Brecht, tak Augusto Boal definují své epické divadelní projekty (ne-aristotelské drama a divadlo potlačované) proti modelům tragédie. Taxidou však čte epické divadlo jako začlenění tragických funkcí a jeho zacházení s smutek a spekulací [7].

Vývoj tragédie[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako drama obecně vznikla tragédie dramatizací sborových písní přednášených (dithyrambu) ve starověkém Řecku při oslavách boha Dionýsa (velké dionýsiie). Místo herců původně vystupoval sbor (chór), písně popřípadě přednášeli satyrové oblečení do kozlí kůže. Tragédie se hrály po třech od jednoho autora (trilogie), doplněné satirickým dramatem. Byla považována za vyšší formu umění.

V moderním evropském dramatu inspirovala tragédie tvorbu tzv. osudového drama (např. Schiller) a klasicistní drama všeobecně (např. francouzská tvorba v 17. a 18. stol. – Jean Racine, Voltaire, Pierre Corneille). V českém umění se tragédie stala inspiračním zdrojem až mnohem později, zvláště u Vrchlického. Tragédie plnila funkci katarze - očistná funkce. Divák prožil při dramatu výjimečnou situaci a mohl neškodně vybít své vášně a pocity. Tím se divadlo stalo důležitou součástí života. Stalo se veřejnou záležitostí, a mělo společenskou podporu.

Přenesený význam slova tragédie[editovat | editovat zdroj]

Mimo literární vědu termín tragédie označuje především různé neblahé až katastrofické události, pohromy. Původní význam slova, tedy označení literárního žánru, není již v porovnání s přeneseným významem tolik známý.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]