Aischylos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aischylos
Narození 525 př. n. l.
Eleusis
Úmrtí 456 př. n. l. (ve věku 68–69 let)
Gela
Povolání autor tragédií
Národnost Řekové
Žánr řecká tragédie
Významná díla Agamemnon
The Libation Bearers
Eumenides
Peršané
Upoutaný Prométheus
… více na Wikidatech
Děti Euphorion a Eueon
Příbuzní bratři Cynaegirus a Ameinias of Athens
sestry Aeschylus' sister
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aischylos (řecky Αἰσχύλος; 525 př. n. l. Eleusína v Attice456 př. n. l. Gela na Sicílii) byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie (dalšími byli Sofoklés a Euripidés).

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu.

Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním.

Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly velmi často zpracovávány v 19. a 20. století (O’Neill, P. B. Shelley, G. G. Byron a jiní) a jejich aktuálnost přetrvává dodnes.

  • Prosebnice (Hiketidés) Příběh 50 dcer Danaových, které prchají z Egypta, aby se nemusely provdat za své bratrance. Pronásledované Egypťany se dostávají do Argu, kde se král rozhoduje, zda je přijme a vyvolá tak válku s Egyptem, nebo je odmítne a vyvolá tak hněv boha pohostinství Dia. Nakonec dívky přijme, ale když za několik dní dorazí i rozzuřených 50 ženichů, dohodne mezi nimi svatbu. Nicméně zapřisáhlé nevěsty slíbí svému otci, že všechny zabijí své manžely o svatební noci. 49 z nich svůj slib splní, jen jedna z Danaových dcer se do svého chotě zamiluje a nechá ho naživu. Tento pár se stal symbolem manželské lásky.
  • Sedm proti Thébám (Hepta epi Thébás) z roku 467 př. n. l. O výpravě Oidipova syna Polyneika proti Thébám, aby jeho bratra zbavil vlády; příběh končí smrtí obou bratrů. Jejich sestra Antigona se nakonec i přes zákaz svého strýce vládce Théb rozhodne pohřbít Polyneika. Vnitřní konflikt pokory k tradicím a bohům a poslušnosti k vládci města nakonec vyústí ve smrt Antigony, manželky vládce Théb i jeho syna.
  • Upoutaný Prométheus (Spoutaný Prométheus, Prométheus desmótés) – první část trilogie, z dalších částí dochovány jen fragmenty. Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. Za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možné zahubit Dia, byl svržen do nitra země.
  • Oresteia, jediná úplně dochovaná antická trilogie, její části jsou Agamemnon, Choéfory, Eumenidy. Děj začíná tím, že se král Agamemnón obětuje svoji dceru, aby mohl odjet válčit a po návratu domů z trójské války je zabit svojí ženou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem. Jeho syn Orestés ho na radu bohů pomstí (zabije vraha i svou matku), ale stane se horším vrahem, než jeho matka. Pronásledují ho božské Lítice, z čehož zešílí a hledá pomoc u bohyně Athény, která předsedá soudu a nakonec Lítice usmíří a Orestovi je odpuštěno. Pomsta patří do rukou bohů, člověk sám není schopen odhadnout, kam ho jeho čin pomsty může zavést. Dílo pochází z roku 458 př. n. l.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Aischylos! Jedna ze tří hvězd, které ještě dnes svým jasem zapalují a rozechvívají obecenstvo. Athéňan, který bojoval za svobodu a velikost své obce u Marathonu, u Salaminy a na dalších bojištích! Dramatik ryze angažovaný, jak bychom dnes řekli, právě tak jako Sofokles a Euripides, další dva autoři ze slavné trojice tragických básníků řeckého jeviště...Všichni ti tři velikáni se dotýkali nejživějších problémů své doby a vždy stáli na straně pravdy, mravnosti a cítění s člověkem.
— Ladislav Boháč[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 195

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Thomson, George: Aischylos a Athény: O původu umění ve starověkém Řecku, Praha 1952.
  • Aischylos. Upoutaný Prometheus : tragoedie Aischylova. Překlad Josef Král. Praha : Česká akademie císaře Fr. Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1914. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]