George Gordon Byron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
George Gordon Byron
Narození 22. ledna 1788
Londýn
Úmrtí 19. dubna 1824
Messolonghi, Řecko
Alma mater Harrow School
Trinity College
Povolání básník, spisovatel, politik, autor, dramatik a autor autobiografie
Ocenění Člen Královské společnosti
Manžel/ka Anne Isabella Byron
Děti Ada Lovelace a Allegra Byron
Rodiče John Byron
Podpis George Gordon Byron - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Gordon Noel Byron, lord Byron (22. ledna 1788 Londýn19. dubna 1824 Messolonghi, Řecko) byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť (popsáno níže) a satirický veršovaný román Don Juan, který zůstal nedokončený. Je považován za jednoho z největších evropských básníků.

Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat po staletém područenství v rámci Osmanské říše znovunabýt svobodu. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě.

Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglickéhobarona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron.

Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení některé zvláštnosti v jeho chování. Tehdy získal silný odpor k pokryteckému náboženskému moralismu.

V roce 1801 nastoupil do prestižní soukromé školy v Harrow, kde zůstal do roku 1805. Mezi spolužáky se prosadil sportovními výkony, sečtělostí a duševními schopnostmi. Zamiloval se do dívky ze sousedního panství. Tato naprosto čistá a platonická láska zůstala nenaplněná. Ještě dlouho jej neopouštělo zklamání z této první velké lásky. Jeho dílo poznamenal střet snů a představ s tvrdou realitou.

Mládí a dospělost[editovat | editovat zdroj]

Později studoval Byron na slavné univerzitě v Cambridgi, a to na Trinity College. Zde našel nové přátele. Na pokoji žil s dívkou převlečenou za chlapce (inspirace pro poemu Lara). Seznámil se svou nevlastní sestrou Augustou Mary Leigh, k níž měl velice úzký vztah. Po studiích v Cambridgi na koleji Trinity se vrátil do Newsteadského opatství. Zde se setkal se svou láskou z dětství, tehdy již vdanou a zklamanou. Nic ho ve Velké Británii nedrželo, a tak se zadlužil a odcestoval. První jeho zastávkou bylo portugalské hlavní město Lisabon. Dále pokračoval do španělské Sevilly, na ostrov Maltu, do Albánie a do Řecka. Již při plavbě Lamanšským kanálem začal psát poému Childe Haroldova pouť.

Poté, co po vzdáleném příbuzném zdědil titul baron Byron z Rochdale, se básník mohl účastnit zasedání ve Sněmovně lordů. Zde také několikrát vystoupil. Hájil práva dělníků, jejichž práce byla tehdy nahrazována stroji. Ti se proti těmto snahám bouřili a ničili stroje. Byli nazýváni luddité (luddité - od muže jménem Ludd, jenž byl prvním, kdo začal stroje ničit). Byron také bojoval proti trestu smrti. Mezi jeho nejlepší přátele patřil mladý básník Percy Bysshe Shelley.

Byl jednu dobu vegetarián.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lord Byron u Messolonghi

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Hodiny zahálky – první Byronova básnická sbírka. Vytvořil ji během studia ještě předtím, než dosáhl plnoletosti. Sklidila ne příliš lichotivou kritiku.
  • Skotští bardi a angličtí recenzenti (satira) - toto dílo vzniklo jako reakce na drsnou kritiku jeho prvotiny. Napadá zde šéfredaktora, o kterém se domníval, že byl autorem oné recenze. Padla zde jména i mnohých vážených tehdejších autorů. Později, až se Byron uklidnil, omluvil se za svůj výpad. Touto satirou se zviditelnil.
  • Childe Haroldova pouť (vydávána postupně v letech 18121818) – rozsáhlá, volně komponovaná, lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech. Popisuje jeho putování z Anglie přes Portugalsko, Španělsko, Albánii, Turecko, Řecko a další země. Za nejlepší bývá označován zpěv třetí a čtvrtý (při psaní těchto zpěvů se setkal s Percym B. Shelleym). Dílo je do značné míry autobiografické. Hlavní hrdina je zahořklý a má k lidem odpor. Jediné, co mu ulehčuje jeho život, je neustálé putování. Romantik odešel z jistoty, putoval přírodou; začíná jako satira na rytířské romány a pokračuje jako básníkův deník. Původně se hlavní hrdina měl jmenovat Childe Burun. Tímto dílem si vydobyl slávu v literárních kruzích. Childe znamená česky panic, což byl středověký titul pro čekatele rytířství.

Básnické povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Korzár (1814)
  • Vězeň chillonský - poéma, pro kterou se Byron inspiroval ve Švýcarsku, kde navštívil hrad Chillon. Zde byli vězněni političtí odpůrci. Velice působivá báseň o bratrech zmírajících za své názory a přesvědčení ve vězení. Jsou nepoddajní a nekají se, stojí si za svými činy. Postupně všichni umírají. Tato poema inspirovala K. H. Máchu.
  • Lara (1814) - lyricko-epická poéma, mladý šlechtic Lara se vrací do své vlasti po dlouhých letech v cizině. Jeho minulost je zahalena tajemstvím. Na zámeckém plese dojde k hádce a vyzvání na souboj. Rozhoří se spor mezi dvěma královstvími. Lara je nepřístupný svému okolí, ale pomáhá ve svém království, např. poskytuje utlačovaným lidem příbytek. Bojuje se znepřáteleným šlechticem za svobodu nevolníků. Umírá v boji mimo svou vlast.
  • Džaur (1813) - posmrtná zpověď mnicha, který prožíval milostná dobrodružství, pomstil smrt své dívky Laily, kterou utopil její pán (byla otrokyně), potom vešel do kláštera.
  • Nevěsta z Abydupoema
  • Obléhání Korintu
  • Beppo
  • Ivan Mazepa

Filosofické básně[editovat | editovat zdroj]

  • Kain - na biblické téma. Drama ve formě dialogu. Hlavní hrdina je Kain, který vyslovuje své pochybnosti, ale téměř u nikoho nenalézá pochopení, krom své sestry a své ženy Ady. Objevuje se Lucifer. Dá mu nahlédnout mezi hvězdy, diskutují spolu o různých otázkách života. Jedna z ústředních myšlenek je: Proč Bůh, který chce od lidí dobro, stvořil zlo a vystavuje člověka tomuto nebezpečí.
  • Manfréd (1817) – báseň na faustovské téma. Hlavní postava Manfréd žijící na svém hradě ve švýcarských Alpách o půlnoci využije svých tajemných duševních schopností a přivolá vesmírné duchy, kteří mu nabídnou dlouhý věk a sílu. To Manfréd odmítá a žádá duchy, aby mu dali zapomnění, takovou moc však nemají, a proto mu vykouzlí překrásnou ženu. Manfréd při jejím spatření omdlévá a je nad ním pronesena kletba. Poté hluboce prociťuje úděl člověka. Manfréd je titánský hrdina, který nepodléhá osudu, naopak mu do posledního dechu vzdoruje. Snaží se povznést nad své lidství.

Na motivy Byronovy poémy Manfréd napsal Petr Iljič Čajkovskij v roce 1885 stejnojmennou symfonii (Symfonie Manfred h moll, op. 58).

Lyrika[editovat | editovat zdroj]

  • Hebrejské melodie
  • Don Juan – veršovaný satirický román (epos), ve kterém provádí hrdinu po celém světě, nedopsán. Původně měl obsahovat 12 zpěvů, ale Lord Byron zemřel dříve, než se mu povedlo dílo dokončit. Končí jedenáctým zpěvem. Ve 3. zpěvu s láskyplnou ironií popsal svého přítele a básníka P. B. Shelleyho.
  • Nebesa a země

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Marino Faliero
  • Dva Foscariové
  • Werner
  • Sardanapal

Inspirace[editovat | editovat zdroj]

V díle Lorda Byrona se inspirovalo mnoho pozdějších spisovatelů, zejména slovanských, například: Adam Mickiewicz, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, Karel Hynek Mácha, z mimoslovanských Heinrich Heine, Edgar Allan Poe. Karel Hynek Mácha se inspiroval jeho poemou Vězeň chillonský a napsal své nejslavnější dílo Máj.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ivu.org/history/england19a/byron.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]