Antonín Klášterský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Antonín Klášterský
A.Klášterský.jpg
Rodné jménoAntonín Václav Klášterský
Narození25. září 1866
Mirovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. října 1938 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Alma materNěmecká univerzita v Praze
Povoláníúředník
ChoťAntonie Klášterská-Říhová
DětiRNDr. Ivan Klášterský, Eva Klášterská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Klášterský (25. září 1866 Mirovice[1]3. října 1938 Praha[2][3][4]) byl český úředník, básník a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z původem šlechtické rodiny Klášterských z Rosengartenu). Narodil se v rodině obchodníka Antonína Klášterského a Marie Klášterské-Haincové (1842). Měl tři vlastní sourozence: Annu (1869), Richarda (1871–1872) a Viktora (1873) a pět nevlastních, z otcova prvního manželství s Marií Vlkovou: Ottu (1850), Eduarda (1852), Matildu (1854–1873), Jána (1856) a Marii Bibovou (1857). Oženil se s Antonií Říhovou (1868) a měl s ní syna Ivana (1901–1979) botanika a dceru Evu (1904).

Rodina kvůli obchodnické profesi otce brzy přesídlila do Prahy, proto Antonín absolvoval školy v Praze. Po vystudování Právnické fakulty Německé univerzity zastával různé úřední funkce. Ve volném čase psal a překládal poezii, kterou publikoval nejprve časopisecky, později knižně (celý život ale přispíval do mnoha časopisů). V roce 1897 byl zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1923 byl řádným členem a později tajemníkem její IV. (umělecké a literární) třídy. Byl redaktorem Sborníku světové poezie,[5] členem družstva a redakční rady Zvonu, člen ředitelství Svatoboru, Spolku českých spisovatelů beletristů Máj, Společnosti Jaroslava Vrchlického, Společnosti antické kultury.[6] Pořádal dětské besedy Máje.[7]

Jeho básně (převážně milostná či přírodní lyrika) jsou prosté, tiché a uhlazené. Jsou velmi blízké dílu J. Vrchlického, někdy bývá označován za jeho epigona, jindy za „žáka“. Ve své době byl velmi ceněn, dnes není příliš známý. Jeho pozdější básně přepadají k vlastenecké a politické lyrice, stále silná zůstává přírodní lyrika. Některé básně psal dokonce v chodském nářečí. Vedle vlivu Vrchlického také k stáru narůstá vliv Josefa Václava Sládka, nicméně vliv Vrchlického stále převažuje. Kromě stylu se také jeho návaznost projevuje ve formě – nejčastěji používá sonet a siciliánu, stejně jako jeho učitel.

Upravoval také texty hudebním skladatelům, např. V. Novákovi (Dědův odkaz), J. B. Foerstrovi (Svatý Václav), K. Hábovi (Jánošík) aj. Byl ve své době úspěšným překladatelem angloamerických a německých básníků, dramatiků i prozaiků.[7] Jeho nejvýznamnějším dílem je překlad Sonetů Williama Shakespeara. Přeložil také další Shakespearova díla (v návaznosti na překlady Sládkovy). Dále přeložil například několik Byronových básní. Překládal také dobové anglosaské básníky (kupříkladu výbor z Oscara Wildea), v překladu se drží zavedené tradice Sládka a Vrchlického.

Používal pseudonymy Petr Jasmín, A. K. Lešan, Blažej Orlík aj. Stal se čestným občanem Mirovic, čestným členem Chodského národopisu v Domažlicích. V Praze XVI bydlel na adrese Husova 4.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Ptačí svět (1888)
  • Živým a mrtvým (1889)
  • Spadalé listí (1890)
  • Písně práce (1891)
  • Poli a lesy (1892)
  • Drobty života (1892)
  • Epické básně (1893)
  • Pražské motivy (1894)
  • Srdce duše (1894)
  • Noční violy (1894)
  • Živé stíny (1897)
  • Vzpomínky z jihu (1897)
  • Tmavé růže (1897)
  • Sonety tiché pohody (1899)
  • Nové básně (1901)
  • Cestou podle moře (1902)
  • Sny a toulky (1905)
  • Sonety prchavých okamžiků (1907)
  • Z českých žalmů (1911)
  • České balady, legendy a j. básně (1912)
  • Ironické siciliány (1913)
  • Ze zápisníku mrtvého (1917)
  • Zaváto (1917)
  • Na českém jihu (1919)
  • Dojmy a nálady (1920)
  • V záři svobody (1923)
  • Sonety babího léta (1926)
  • Chodský písně (1926)
  • Zimní pohádka (1928)
  • Probuzení (1930)
  • Nové jihočeské melodie (1930)
  • Z cest velkých i menších (1933)
  • Chvíle zasnění a vzpomínek (1934)
  • Vánoce (1935)

Jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Salon paní starostové: aktovka – 1888
  • Česká poesie XIX. věku – spoluredigoval. 1898–1891
  • Básně Rudolfa Mayera – připravil vydání. 1902
  • Písně o bledé dívce: Václav Šolc – připravil vydání. 1904
  • Moderní poesie americká – uspořádal. Praha: Jan Otto, 1907–1909
  • O správě a kontrole okresních záložen hospodářských – 1912
  • Josef V. Sládek: studie – 1922
  • Sborník Společnosti Jaroslava Vrchlického – spoluredigoval. 1932–1937
  • Vzpomínky a portréty: soubor vzpomínkových statí – 1934
  • Padesát let spolku českých spisovatelů beletristu Máj – spoluredigoval. 1938
  • Černá hodinka: sborníček – spoluredigoval

Mládeži[editovat | editovat zdroj]

  • Myška na zkušené: veršovaná pohádka – 1900
  • Uzlíček pohádek: parafráze čtyř anglických pohádek – 1903
  • Modré zvonky: verše – 1905
  • Z čarovné studánky: humoristicky zabarvené písně a písničky – 1909
  • Slunný den: verše – 1918
  • Jedlík Tytypán: veršovaná knížka – 1931

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 21.07.15. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-07-22]. Dostupné online. 
  2. Antonín Klášterský zemřel. Lidové noviny. 4. 10. 1938, s. 6. 
  3. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Libeň, sign. LBŇ Z16, s. 246
  4. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Smíchov, sign. SM Z26, s. 31
  5. FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 67–68. 
  6. a b Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 194. 
  7. a b KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 358–363. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]