Karlín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o části Prahy. Další významy jsou uvedeny na stránce Karlín (rozcestník).
Karlín
Karlín Křižíkova ulice.jpg
Lokalita
Městská část Praha 8
Správní obvod Praha 8
Obec Praha
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 11 161 (2011)[1]
Počet domů 499 (2011)[1]
Počet ZSJ 6
Karlín na mapě
Karlín
Karlín
Další údaje
Kód části obce 400637
Kód k. ú. 730955
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karlín (německy Karolinenthal) je čtvrť, evidenční část obce a katastrální území v městské části Praha 8 hlavního města Prahy. Leží v údolní nivě Vltavy mezi Libní a Novým Městem. Je vymezena oblastmi VltavaTěšnov – úpatí vrchu Vítkov (železniční trať již Karlínu nepatří) – ŠvábkyLibeňský most. Obec Karlín byla založena roku 1817 na někdejším Špitálském poliŠpitálsku jako oficiální pražské předměstí, v letech 19031921 byl Karlín městem a k 1. lednu 1922 se stal součástí Velké Prahy.

Historie čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Špitálsko[editovat | editovat zdroj]

Nivní oblast dnešního Karlína nebyla po dlouhá staletí prvního tisíciletí trvale obývána kvůli pravidelným záplavám, které oblast předurčily pro hospodářskou činnost.

První zlom přišel ve 12. století se stavbou kostela sv. Petra na Poříčí a přilehlého špitálu, ze kterého pramení název Špitálská pole. Následně však, v roce 1348, byly Špitálská pole a kostel sv. Petra odříznuty hradbami Nového města a zmínky o samostatném osídlení za hradbami se objevují až v roce 1437 v podobě záznamů o osadě Těšnov (později nazvána Zábransko pro svou polohu), ve které je zbudován kostelík Obrácení sv. Pavla v roce 1504[2]. V průběhu 16. století se objevují záznamy o měšťanských polích a zahradách více než padesáti měšťanů na Špitálsku.

Zásadní rána pro rozvoj oblasti přišla se švédským vojskem pod vedením generála Bannera v roce 1639, kvůli které byly zbořeny veškeré stavební objekty do vzdálenosti 300 sáhů (asi 530 metrů) od městských hradeb v rámci „demoličního reverzu“ (Demolierungsrevers)[3] – to zahrnovalo celou oblast Špitálska včetně kostelíka Obrácení sv. Pavla. Ironií osudu však obléhání neproběhlo a vojsko odtáhlo po několika dnech.

Klíčovou stavbou pro charakter Karlína je Invalidovna (postavena mezi lety 1731 až 1737), která měla dle původních plánů ubytovat přes 4 000 starých a invalidních vojenských vysloužilců a jejich rodiny. Dokončena však bylo pouze devítina původního plánu, jelikož mecenáši projektu, florentskému hraběti Petru Strozzimu ze Schrattenthalu, došly finance. Přesto vybudovaná část dala vzniknout svébytnému správnímu celku, který kvůli vzdálenosti od města (téměř dva kilometry od hradeb) zahrnoval například dvoutřídní školu, nemocnici, vězení, pivovar, prádelnu, pekárnu či hasičský sbor. V jejím okolí se pak během 18. a začátku 19. století začaly objevovat hospodářské usedlosti (například Palmovka či Putovka) a papírny[3]. Prominentní postavou tohoto období v Karlíně byl Jan Ferdinand Schondeld, knihtiskař a dvorní dodavatel na císařský dvůr ve Vídni, který stál za zrodem Schönfeldských cís. král. pražských novin vedených svého času Václavem Matějem Kramériem[4].

Negrelliho viadukt a kancelářská budova Danube House

Karlín[editovat | editovat zdroj]

Historický znak Karlína

Rozrůstající se zástavba na území Špitálska vedla radu města v roce 1816 k ustanovení urbanistického plánu, který vymezil prostory pro zástavbu a přiřkl oblasti statut příměstí. Kolokviální Špitálsko bylo přejmenováno na počest manželky císaře Františka I. Karolíny Augusty na Karolinenthal, který byl během sta let zkomolen na Karlín.

Další rozvoj probíhal pomalu, zvláště kvůli nadále existující možnosti nařízení demoličního reverzu, nicméně, příchod bující industrializace nebylo možné odvrátit. V roce 1822 byl vybudován přístav v rameni Vltavy mezi Karlínskými ostrovy, ve kterém, přestože původně byl určen pouze pro plachetnice, byl spuštěn první český parník Bohemia v roce 1841[5]. Železniční dráha do Drážďan pak vedla ke stavbě Negrelliho viaduktu. Mezi lety 1854 a 1863 byl také postaven kostel sv. Cyrila a Metoděje dle plánů Vojtěcha Ignáce Ullmanna, na který byla uspořádána sbírka měšťanstva v roce 1950. Paralelně s kostelem je vystavěna také Karlínská synagoga. Roku 1847 zde byla postavena první pražská plynárna, která zásobovala svítiplynem 200 lamp v centru města.

Po zbourání městských hradeb v 70. letech 19. století patřily pozemky v dnešním Karlíně k nejlevnějším. Proto zde také vyrostla řada průmyslových závodů a obytných domů velmi rychle, přičemž na někdejším Rohanském ostrově byly vybudovány nové výrobní podniky a blíže k Vítkovu potom obytné domy.

Na popud Františka Křižíka v roce 1896 se nahrazují plynové lampy elektrickými a zakládá se elektrická tramvajová dráha mezi Karlínem a Libní, kterou však Křižík roku 1907 z organizačních důvodů odprodal městu Praze.

Vrcholem proměn je zisk titulu města v roce 1903. Karlín se však nepřipojuje k Velké Praze primárně kvůli vyšší činžovní dani. Nastává tak kuriozní situace, kdy Karlín je ze tří stran obklopen pražskými částmi (Holešovicemi, Libní a Starým Městem) a ze čtvrté svahem Vítkova. Napojení Libně se zbytkem Prahy tak oklikou tvořilo mostní provizorium v místě dnešního Libeňského mostu do Holešovic. Situaci rozřešil až magistrát nařízením č. 117 začleňující Karlín do Prahy jako X. městskou čtvrť.[6]

Mezi světovými válkami se urbanistický vývoj téměř zastavil. Jedinou zásadní změnou bylo zasypání karlínského přístavu a napojení Rohanského ostrova ke Karlínu.

Poválečný rozvoj[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech 20. století bylo v sousedství barokní Invalidovny postaveno – jako jedno z prvních – stejnojmenné experimentální panelové sídliště, které se vyznačovalo lepší občanskou vybaveností a vyšším komfortem bydlení.

Později zde přibyl hotel Olympik, jako připomínka tehdejších snah o pořádání Olympijských her, během nichž měl hostit olympioniky a přilehlé sídliště Invalidovna mělo sloužit jako olympijská vesnička. Ze záměru se upustilo po oznámení kandidatury Moskvy.

Již první trasa metra v roce 1974 byla ukončena na území Karlína ve stanici Florenc. V roce 1990 se karlínští dočkali podzemní dráhy do centra Karlína, přilehlé pěší zóny a na sídliště Invalidovna prodloužením trasy metra B o stanice Křižíkova a Invalidovna.

V 90. letech 20. století byla tranzitní silniční doprava přemístěna blíže k Vltavě na nové Rohanské nábřeží, takže byla zklidněna Sokolovská ulice, hlavní karlínská třída.

V roce 2002 Karlín zcela zatopila a zdevastovala povodeň, která způsobila pád několika domů, a trvalo rok, než se zde život vrátil k normálu. Na jaře roku 2006 byla dokončena protipovodňová ochrana Karlína a Libně.

Od počátku 21. století probíhá v Karlíně intenzivní výstavba. Nové objekty se budují převážně mezi Rohanským nábřežím a Vltavou. Ve starém Karlíně se většinou jedná o přestavby nebo dostavby starých továrních objektů. V roce 2008 rozhodl pražský magistrát o pronájmu a následném prodeji Rohanského ostrova, kde má[kdy?] vyrůst nové městské centrum. Byl vystaven například projekt moderních budov River City Praha, stojí zde také architektonicky oceňovaná budova Main Point Karlin.

V roce 2005 obyvatelé Karlína uspořádali petici za zřízení samostatné městské části Karlín. Zastupitelstvo hlavního města Prahy, jemuž byla určena, o ní nehlasovalo.

V roce 2012 byly v rámci snížení rychlosti ve většině ulicích na 30 km/h v Karlíně plošně zavedeny cykloobousměrky, tedy jednosměrné ulice obousměrné pro cyklisty.[7] Jde o první takovou zónu vzniklou v Česku. Čtvrť je tak označována jako za jednu z nejlepších pro cyklisty v Praze,[8] po zavedení těchto opatření cyklistů výrazně přibylo.

Významné stavby[editovat | editovat zdroj]

Kancelářská budova Danube House
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Karlíně.

Sportovní vyžití[editovat | editovat zdroj]

Díky urbanistickému vlivu Karlín nesmírně zkrásněl, některá méně udržovaná místa se prosvětlila a otevřela se lidem, avšak také zaniklo mnoho regionálně i celostátně známých sportovních klubů a jednot jako např. Čechie Karlín fotbal, AFK Karlín, jehož pokračovatelem byla Tesla Karlín. Velice známým regionálním klubem byl až do roku 1950 klub SK Úředníci Karlín (jako předseda zde působil karlínský podnikatel a obchodník Fanta, který byl též dlouholetým předsedou Pražské fotbalové župy a dlouholetým asociačním kapitánem fotbalové reprezentace), k jehož odkazu se v dnešní době hlásí jediný existující místní futsalový/fotbalový klub SK Futsal Karlín. Dále mohou obyvatelé využít, bez rozdílu věku, hodiny v Aikidu Karlín, lekcí na golfovém odpališti, přijít si zacvičit do jediné karlínské tělocvičny u Tělocvičné jednoty Sokol - Karlín, zahrát si tenis na tenisových kurtech či se zúčastnit futsalových soubojů v tradiční Karlínské minifutsalové lize.

Okolní čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Karlín sousedí s těmito pražskými čtvrtěmi:

Veřejná prostranství[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. RUSNÁK, Rastislav. Nové archeologické pramene k osídleniu košických predmestí v stredoveku a včasnom novoveku. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV. 2019-05-30, roč. 65, s. 89–109. Dostupné online [cit. 2020-03-19]. DOI:10.31577/szausav.2019.65.6. 
  3. a b MÍKA, Zdeněk. Karlín, nejstarší předměstí Prahy. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2011. ISBN 978-80-85394-80-1. 
  4. Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld z Schönfeldu – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. 
  5. HUBERT, MIROSLAV. Legendární parník Bohemia. [s.l.]: Mare-Czech Dostupné online. ISBN 80-86158-22-5, ISBN 978-80-86158-22-8. OCLC 644593516 
  6. Karlín. www.prahaneznama.cz [online]. [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. 
  7. ŠEDÝ, Richard. Soud Praze 8: Zrušte zákaz cyklistických obousměrek v Karlíně. prazsky.denik.cz. 2019-03-17. Dostupné online [cit. 2019-04-27]. (česky) 
  8. Vraťme Karlínu cykloobousměrky [online]. Strana zelených Praha 8 [cit. 2019-04-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČÍŽEK, Karel. Úvaha o spojení obce Karlínské s král. hlavn. městem Prahou. Praha: Knapp, 1885. Dostupné online. Zpráva mapující poměry samostatného Karlína v 80. letech 19. stol. a posuzující výhody a nevýhody případného připojení ku Praze.. [nedostupný zdroj]
  • JOZÍFEK, Otakar. Karlínsko. Praha: Čas, 1904. Dostupné online. Sociologický rozbor situace zemědělců v karlínském okrese na přelomu 19. a 20. stol. ve srovnání s dánskými nebo německými rolníky. Autor hodnotí hospodářskou situaci (katolických) rolníků v karlínském okrese (r. 1904) a srovnává ji s (protestantskými) rolníky v Dánsku nebo Německu. [nedostupný zdroj]
  • KNEIDL, František. Dějiny města Karlína. Praha: Česká grafická unie, 1923. Dostupné online. Dějiny území za Poříčskou branou od 10. stol. do roku 1817, kdy zde vznikla samostatná obec Karlín.. [nedostupný zdroj]
  • KNEIDL, František. Dějiny karlínského školství za první půlstoletí jeho trvání : Od roku 1841 do roku 1891. Praha: Obec karlínská, 1891. Dostupné online. Stručný nástin historie školství v Karlíně od založení této dnešní pražské čtvrti v r. 1817 do r. 1891.. [nedostupný zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]