Braník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o pražské čtvrti. Další významy jsou uvedeny v článku Braník (rozcestník).
Braník
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Branik brewery 1081m.jpg
kód katastrálního území: 727873
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 4
správní obvod (pověřený úřad): Praha 4
městský obvod: Praha 4
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 4,40 km²
obyvatel: 17 815 (31. 12. 2014[1])
hustota zalidnění: 4049 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 147 00
Braník na mapě

Braník (neoficiálně a v některých historických obdobích nazývaný též Bráník) je městská čtvrť a katastrální území Prahy, které je součástí městské části Prahy 4. Čtvrť se nachází v jižní části města na pravém břehu řeky Vltavy. Spadá do ní i větší část sídliště Novodvorská.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se Braník připomíná roku 1088 (Branice).[2] Braník vlastnily ve 14. století české královny a některé pražské kostely. Clo z plaveného dříví, vybírané v Braníku, náleželo (podle privilegia Karla IV. z roku 1366) kanovníkům Pražského hradu. Od husitských dob byl Braník v majetku Starého Města až do konfiskace v roce 1547.

V roce 1559 se část majetku opět dostala do majetku staroměstských a ti tuto část Braníka připojili v roce 1662 ke svému nově zakoupenému libeňskému panství. Část Braníka věnoval Ferdinand II. v roce 1620 dominikánům od sv. Jiljí, což připomíná korouhev se psem (Canes domini) s pochodní v tlamě na věži původního dominikánského pivovaru v Branické ulici. Pozoruhodný je též pískovcový reliéf ukřižovaného Ježíše v průčelí věže. V roce 1900 byl Braník (Bráník) s 3178 obyvateli, s novým pivovarem, vápenkou, kostelem Sv. Prokopa a zelinářskými zahradami vsí okresu Královské Vinohrady. Při připojení Braníka (jako součásti Prahy XV) k Praze v roce 1922 zde žilo přes 3600 obyvatel ve 274 domech. V roce 1949 bylo k.ú. Braník přičleněno k tehdejší Praze 15 (s Podolím, Hodkovičkami a částí Krče). Braník, přesněji dům č.p. 777 na dnešním Branickém náměstí (pozdější Vojenská správa a nyní Archiv bezpečnostních složek), byl sídlem ONV Praha 15. V r. 1960 se Braník stal součástí nového obvodu Praha 4 a v roce 1990 součástí městské části Praha 4.

V Braníku působilo dlouhou dobu na různých místech (převážně v Branické ulici) Divadlo Járy Cimrmana, než se trvale přestěhovalo do „Žižkovského divadla T.G. Masaryka“.

Původ názvu čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Etymologie: braník = „opevněný vrch určený k obraně“, k roku 1416 doloženo spojení „in monte Branik“, případně „brána“.[3]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • podél řeky prochází páteřní tramvajová trať pražské MHD směrem proti proudu řeky od Vyšehradu přes Podolí do Modřan a Komořan (severojižní dopravní směr)
  • čtvrtí prochází také dvě železniční tratě
  • Barrandovský most je silniční most přes Vltavu do Hlubočep propojujíci přes tzv. Jižní spojku dálnicí D1 (směr na Brno) a dálnicí D5 (směrem na Plzeň).
  • Ministr železnic Isidor Zahradník měl klíčovou zásluhu na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně (dnes Plaveckému stadionu) po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Dominikánský dvůr z konce 17. století

Na území Braníka jako převážně vilové čtvrti se nachází několik architektonicky významných vil a usedlostí. Kromě nich se zde nacházejí tyto důležitější památky (úplný seznam památek v Braníku je zde):

Dominikánský dvůr[editovat | editovat zdroj]

Areál bývalého Dominikánského dvora pochází z 3. čtvrtiny 17. století. Z původních 4 křídel se do současnosti dochovaly tři včetně zvonice z roku 1761. Na věži je vně pískovcový relief Pána Ježíše na kříži (zasklený) a korouhvička ve tvaru psa (Domine Cane - Boží Pes), držícího v tlamě plamennou pochodeň, jako symbol Dominikánského řádu.

Památka je v současné době ve špatném technickém stavu. Byla částečně využívána městskou částí Praha 4, která ji vlastní.

V roce 2014 uzavřela městská část Prahy 4 50-letou nájemní smlouvu se Zemským pivovarem, který areál zrekonstruuje na řemeslný pivovar, restauraci a hospodu. Dvůr (sic ještě neopravený) s dětským hřištěm a restaurací je od roku 2015 přístupný od 11. hod veřejnosti.

Kostel sv. Prokopa[editovat | editovat zdroj]

Neorománský jednolodní kostelík z let 19001904. Má nové zvony z počátku 21. století, Sv. Anežka a Sv. Vojtěch, jako náhradu za zrekvírované během 2. světové války. Sv. Jan Nepomucký, nacházející se před kostelem sv. Prokopa; na podstavci je postava světce v dlouhé klerice, přidržující levou rukou krucifix, kolem hlavy má svatozář. Pískovcovou sochu z poloviny 18. století vytvořil umělec z okruhu Františka Ignáce Platzera. V ulici Nad Kostelem a okolí stojí řada vil, které navrhl architekt meziválečného Československa Jindřich Freiwald, v jedné z nich sídlí Tuniské velvyslanectví. V jedné z těchto vil Freiwaldova rodina také bydlela. Další Freiwaldova stavba stojí "Na Křížku" proti zámečku.

Branický pivovar[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pivovar Braník.

Neorenesanční objekt z roku 1898 s raně secesními prvky a s erby (Sv. Václav, patron cechu sládků, se dvěma anděly) podle návrhu Mikoláše Alše. Od roku 2006 se zde už pivo nevaří.

Sgrafita Mikoláše Alše má též branický zámeček Na Křížku (dnes Vlnitá 33, Braník čp.77). Na obrazové scéně je tam též nápis "opraveno l.p. 1905" a "Budiž vítán dobrý hosti, zlého každý rád se zprostí".

Zajímavý je i vysoký čtyřpodlažní dům čp.610 (proti zámečku, dříve Na Křížku 6, dnes Vlnitá 32), postavený podle návrhu architekta Freiwalda v roce 1937 Ferdinandem Králem (majitelem cukrárny v Branické ulici a potomkem hraběte z Kolowrat) pro syna Miroslava (překladatele, v ženevském exilu překládal knihy Avigdora Dagana - Viktora Fischla do Francouzštiny) a příbuzné, který spolu s Masarykovým javorem, rostoucím v zahradě, dominuje celému branickému vršku "Na Křížku". Javor byl vysazen na památku setkání s prezidentem Masarykem na Nuselské radnici. Pamětní tabulka byla sejmuta v roce 1950 při konfiskaci domu exulantovi. Při této příležitosti byla rovněž ulice Na Křížku přejmenována na Vlnitou a přečíslována. Jelikož průčelí mohutné Freiwaldovy stavby (v květnu 1945 vyzdobené americkými a anglickými vlajkami) zabírá téměř celou šířku zahrady, je možné javor T.G. Masaryka dobře spatřit přes pozemek sousední vilky (Braník čp.352, Vlnitá ulice č.34).

Branické ledárny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Branické ledárny.

Branické ledárny jsou zajímavou a architektonicky ceněnou pozdně secesní stavbou z roku 1911, jež vznikla podle návrhu architekta Karla Kovařovice. Stavba sloužila coby úložiště respektive sklad ledu, který pocházel ze zamrzlé Vltavy a sloužil pro chlazení piva v hospodách a pohostinstvích po celé Praze i jejím okolí.

Okolní čtvrtě[editovat | editovat zdroj]

Braník sousedí na západě (přes Vltavu) s Malou Chuchlí a Hlubočepy, na severu s Podolím, na východě s Krčí a na jihu s Lhotkou, Kamýkem a Hodkovičkami.

Poblíž lhoteckého koupaliště, které leží částečně na katastrálním území Braníka, byl v roce 1935 postaven kostel Panny Marie Královny míru v konstruktivistickém slohu. Má dvě lodi pro církevní účely a výraznou věž se zvony. Uvnitř mešní lodi je kruchta s varhany, oltář za nímž je sloup se sochou Panny Marie (replika sochy z Mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí) a pozoruhodná plastická křížová cesta sochaře Karla Stádníka upomínající též na zločiny fašismu a komunismu. Na vitrážích oken presbytáře je zobrazen sv. Václav a sv. Ludmila. Moderní kostel Panny Marie Královny míru byl postaven jako jeden z kostelů v tehdejším okolí Prahy v roce 1935, které měly připomínat, že radikály (Franta Sauer a j.) stržený Mariánský sloup na Saroměstském náměstí, jehož násilné odstranění odsoudil po svém příjezdu do Prahy 22. 12. 1918 i prezident Masaryk, neměl oslavovat Rakousko, ale připomínat záchranu Prahy před švédskými vojsky na konci třicetileté války a následný mír.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.  
  2. PROFOUS A., Místní jména v Čechách - jejich vznik, původní význam a vývoj, Díl. I, Praha, 1947, s. 144
  3. [1] - Kultúra slova, Svazek 39, Vydavatelʹstvo Slovenskej akadémia vied., 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]