Isidor Zahradník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Isidor Zahradník

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919

Čs. ministr železnic
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 8. července 1919
Nástupce Jiří Stříbrný

Zplnomocněný ministr u mezinárodní separační komise ve Vídni
Ve funkci:
1920 – 1921
Stranická příslušnost
Členství agrární strana

Narození 25. června 1864
Hostačov (Skryje)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. února 1926 (61 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Profese katolický kněz, politik, diplomat
Náboženství Římskokatolická církev
Pravoslavná církev
Československá církev
Commons Isidor Zahradník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isidor Zahradník, vlastním jménem Bohdan Zahradník, užíval též jméno Theodor Zahradník (25. června 1864 Hostačov (Skryje) – 19. února 1926 Vídeň) byl český katolický kněz (později přijal pravoslaví), politik, diplomat a knihovník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po vstupu do premonstrátského řádu přijal jméno Isidor. V letech 18901899 byl knězem v Jihlavě.[1] Roku 1919 však z katolické církve vystoupil a přihlásil se k pravoslaví, u kterého nesetrval, ale pomáhal vytvořit církev Československou.

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal za Českou agrární stranu poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 055. Usedl do poslanecké frakce Klub českých agrárníků. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[2]

Za 1. světové války se účastnil domácího odboje. Roku 1918 se stal členem Národního výboru Československého.

Byl jedním z organizátorů převratu 28. 10. 1918 v Praze. Stalo se tak kolem 11. hodiny dopoledne na Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kdy Zahradník vystoupil spontánně z davu a pronesl větu, která je považována za vyhlášení československého státu: „Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“ Jásající dav ho následně doprovázel až na nádraží císaře Františka Josefa (nyní Hlavní, v době příjezdu T. G. Masaryka do Prahy 21. prosince 1918, který Dr. Zahradník jako ministr železnic organizoval, již Wilsonovo). Odtud byla zpráva o ustavení Československa vyslána telegrafem do světa. Zhruba o hodinu později opakoval tento Zahradníkův akt u sochy sv. Václava i pražský Národní výbor již v podání mužů 28. října.[3]

V letech 1918–1919 byl členem Revolučního národního shromáždění za agrární stranu.[4] Ve vládě Karla Kramáře (14. listopadu 19188. července 1919) zastával funkci ministra železnic, stal se tak prvním ministrem v této funkci od vzniku Československa.[5] V období 19201921 působil jako československý zplnomocněný ministr u mezinárodní reparační komise ve Vídni. Od roku 1924 působil ve funkci ředitele Hypoteční banky v Praze.

Je mu jako ministru železnic přisuzována klíčová zásluha na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.jihlava.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5967&id=1769
  2. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. http://www.euroskop.cz/gallery/38/11629-brikcius08sloup1.pdf
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  5. Vláda Karla Kramáře (14.11.1918 – 08.07.1919) [online]. vlada.cz, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  6. Náhradní vlaková doprava za tramvaje, Pražské tramvaje, 29. 4. 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]