Podolí (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Podolí
Pohled na Podolí z hradeb Vyšehradu
Pohled na Podolí z hradeb Vyšehradu
Lokalita
Městská částPraha 4
Správní obvodPraha 4
ObvodPraha 4
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel13 938 (2011)[1]
Počet domů1 098 (2011)[1]
Počet ZSJ8
Podolí na mapě
Podolí
Podolí
Další údaje
Kód části obce400190
Kód k. ú.728152
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podolí je městská čtvrť a katastrální územíměstské části Praha 4. Je zde evidováno 76 ulic a 1147 adres. Žije zde okolo 14 tisíc obyvatel. Název čtvrti je odvozen od umístění v údolí řeky.[2] V Podolí se odehrává část děje pověsti o Bivojovi.[3] První zmínka o obci Podolí pochází z listiny krále Přemysla Otakara I. z 16. prosince 1222. V té době se zde nacházel dvůr a přívoz vyšehradské kapituly a nedaleko leží osada Dvorce. Součástí Velké Prahy se Podolí stalo 1. ledna 1922. Společně s Braníkem a Hodkovičkami tvořily čtvrť Praha XV.[4] Hlavními krajinnými dominantami Podolí jsou Kavčí hory a řeka Vltava. Mezi hlavní stavební dominanty náleží Podolská vodárna, Plavecký stadion, kostel sv. Michaela archanděla, Ústav pro péči o matku a dítě a budova České televize.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Podolí je malá městská čtvrť nacházející se na pravém břehu Vltavy. Na jihu (původně samostatná ves Dvorce) sousedí s Braníkem, na severu se nachází Vyšehrad (v Praze 2, viz snímek, který je pořízen z vyšehradské vyhlídkové terasy), na levém břehu Vltavy na západě se nachází Smíchov, na východě pak na kopci místní čtvrť Pankrác, která spadá pod Nusle, a Krč v Praze 4. Tunel pro pěší propojuje pod vyšehradským bastionem (bezejmennými rohatkami proti Nuslím) Podolí v Praze 4 přímo s Nuselským údolím v Praze 2.[5]

Historie Podolí[editovat | editovat zdroj]

Kavčí hory z Děvína

Podolí (dříve Podol) se jako samostatná osada s kostelem sv. Michaela archanděla poprvé uvádí v zakládací listině královské kapituly na Vyšehradě roku 1222, kdy kapitula měla v Podolí dvůr, k němuž patřily vinice na okolních stráních. Ve 14. století vedle kapituly vlastnilo část osady pražské proboštství a také královna Eliška Přemyslovna.[4]

V průběhu 14. století byli Podolští známí tím, že překupovali dřevo, které se plavilo po Vltavě do Prahy. Tato činnost byla opakovaně zakazována, jak staroměstskou radou, tak králem Janem Lucemburským. V daném období se na podolských svazích, od Vyšehradu i od Pankrácké pláně, zakládaly vinice. Osadu Dvorce v té době tvořilo několik dvorů, vinic a les.[4] Roku 1400 vyšehradská kapitula potvrzuje, že se vinice v Podole pod horou Vyšehradem stala majetkem Duchka z Podola.

V první polovině 15. století, po bitvě u Vyšehradu, byly podolské vinice a zahrady zpustošeny. Majetek vyšehradské kapituly převzali pražští měšťané. Roku 1446 byl zasvěcen místní kostel sv. Michaelovi. Z té doby jsou také první zmínky o těžbě vápence na Kavčí skále. Na konci 15. století získala vyšehradská kapitula zpět svůj podolský majetek. V následujícím století se vlastníci majetku v Podolí značně střídali. V roce 1605 bylo v Podolí třicet domů a patnáct na Dvorcích.[4]

V roce 1713 byla v Podolí založena škola. Od 80. let 18. století se rozšířila výroba vápna.[4] Roku 1783 bylo v Podole 50 domků, jež obývali zelináři, zahradníci a rybáři.[6] V té době byly k Podolí připojeny Dvorce. Od roku 1856 mělo Podolí vlastní farnost. Místní obyvatelé se živili jako zahradníci, zelináři, rybáři, košíkáři nebo tkalci. Další práci poskytovala výroba staviva, pila či cihelna. Podolí se postupně proslavilo těžbou vápence a výrobou vápna. V 19. století zde byly čtyři vápenky a cementárna. Podolská vodárna byla zdrojem vody pro Prahu i město Vinohrady. Podolí bylo také oblíbeným výletním místem pro Pražany.[4]

Pro rozvoj Podolí byla důležitá výstavba Podolského nábřeží a Vyšehradského tunelu, který byl dokončen v roce 1905. V roce 1911 stálo v Podolí přes 200 domů a žilo zde přes 4 tisíce obyvatel.[4]

V roce 1922 se Podolí stalo součástí Velké Prahy. V následujících letech byl vystavěna nová vodárna a také podolská sokolovna. V tomto období se charakter Podolí měnil. Došlo k výstavbě rodinných domů, vil a činžovních domů. Výstavba pokračovala i po druhé světové válce. V šedesátých letech byl postaven Plavecký stadion Podolí, na počátku sedmdesátých let Televizní středisko Kavčí hory.[4]

Během srpnové okupace, 24. srpna 1968 byli na Podolském nábřeží příslušníky sovětské okupační armády zastřeleni dva patnáctiletí studenti, Karel Paríšek a Karel Němec. Tuto událost připomíná pamětní deska s jejich jmény a portréty na domě na Podolském nábřeží čp. 14, u Podolské vodárny, naproti Veslařskému ostrovu.[4]

Podolská vodárna
Plavecký stadion Podolí, Přírodní památka Podolský profil, část Veslařského ostrova a vilová zástavba v Podolí

Významné objekty[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Podolí (Praha).

Zajímavé okolní objekty[editovat | editovat zdroj]

  • Císařská louka – velký ostrov na protějším břehu řeky Vltavy spadající pod městskou část Smíchov
  • Kavčí horyareál České televize nacházející se na kopci nad řekou přímo nad Plaveckým stadionem, převážná většina tohoto televizního areálu se nachází přímo na území Podolí, zbytek pak v Nuslích. Hranice mezi katastry Podolí a Nuslí zde vede budovou zvanou „Rohlík“.
  • Vyšehradský tunel pod vyšehradskou skálou pro silniční a tramvajovou dopravu i pro chodce spojující Podolí v Praze 4 a Podskalí v Praze 2 (Výtoň na katastru Vyšehradu)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V rámci MHD je místní páteřní tramvajová trať vedená po pravém břehu Vltavy od Vyšehradu směrem do Braníka a Modřan, tvoří ji linky č. 2, 3, 17, 21 a noční 92. V zastávce Dvorce má svoji konečnou zastávku také linka autobusu 134, dříve zde dlouhá léta končící linka 118 nyní (2019) končí v zastávce Smíchovské nádraží. V letech 1949–1967 tudy (vyšehradským tunelem) vedla i trolejbusová linka z pražské Pankráce (od továrny JAWA Nusle) až na Václavské náměstí, která byla po zrušení nahrazena autobusy.[8]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. LAŠŤOVKA, Marek a KOLEKTIV AUTORŮ. Pražský uličník, 2. díl. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 725 s. ISBN 80-85983-25-7. S. 101. 
  3. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola O Bivoji. 
  4. a b c d e f g h i BARTOŇ, Jiří a KOLEKTIV AUTORŮ. Praha 4. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2001. 242 s. ISBN 80-86073-69-6. S. 169, 173. 
  5. PROFOUS A., Místní jména v Čechách – jejich vznik, původní význam a vývoj, Díl. III, Praha, 1951, s. 406
  6. Internetové stránky Římskokatolické farnosti u kostela sv. Michaela archanděla v Praze 4 – Podolí Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine; KALOUSEK, J.: Archiv český čili staré písemné památky české i moravské sebrané z archivů domácích i cizích, díl XV., Praha 1826, s. 514.
  7. Internetové stránky Římskokatolické farnosti u kostela sv. Michaela archanděla v Praze 4 – Podolí Archivováno 30. 12. 2013 na Wayback Machine.
  8. Pražská trolejbusová archeologie: Zrušená trať Podolí–Pankrác

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]