Hvězdárna v Praze-Podolí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hvězdárna Františka Fischera
Vila s pozůstatkem hvězdárny (2019)
Vila s pozůstatkem hvězdárny (2019)
Místo Praha-Podolí, Na Zlatnici 16
Stát Československo
Souřadnice
Založena 1924
Uzavřena 1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdárna v Praze-Podolí byla soukromá observatoř pražského lékárníka a amatérského astronoma Františka Fischera, který ji nechal postavit jako součást své vily v ulici Na Zlatnici. Její majitel a provozovatel se věnoval především mapování povrchu Měsíce a pořizování snímků stálic, mlhovin a komet.[1] Součástí hvězdárny, která fungovala od roku 1924, byla rovněž knihovna obsahující podle astronoma Josefa Klepešty „staré tisky z oboru selenographie, jež nelze najíti ani ve velkých universitních knihovnách“.[2]

František Fischer pořádal v zahradě vily pozorování meteorů (tehdejším názvoslovím létavic) v rámci programu České společnosti astronomické.[1] Pro mladé členy společnosti ve 30. letech připravil i kurz selenografie.[3] Redakce odborného časopisu Říše hvězd v roce 1937 označila podolskou observatoř za „jednu z nejlépe vybavených a vedených soukromých hvězdáren“ v Československu.[4]

Hvězdárna zanikla po smrti Františka Fischera v listopadu 1966.[5] Dalekohled a další astronomické vybavení jeho rodina darovala České astronomické společnosti. Posléze ho získala hvězdárna v pražských Ďáblicích, kde slouží v západní kopuli.[6] Bývalou observatoř ve vilové čtvrti připomíná věž s otočnou kopulí o průměru 4,8 metru,[1] která vystupuje ze střechy chátrajícího domu.

Motiv k založení[editovat | editovat zdroj]

František Fischer se pozorování hvězdné oblohy amatérsky věnoval ještě před první světovou válkou. Svůj zájem a znalosti v oblasti astronomie následně prohloubil ve válečných letech, kdy sloužil jako zdravotník československých legiíTaškentu.[5] Navázal kontakt s ředitelem tamní hvězdárny J. P. Glutajevem a astrofyzikem A. N. Rozanovem, s nímž se věnoval analýze hvězd v souhvězdí Orla a mapování povrchu Měsíce.[5] V taškentské hvězdárně trávil volné noci po denních službách, při nichž pečoval o nemocné a raněné v zajateckých táborech. Právě v této době se rozhodl, že pokud válku přežije a vrátí se do Prahy, vybuduje vlastní hvězdárnu, kde bude moci pokračovat v práci.[7]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Bývalá hvězdárna je součástí vilové čtvrti zbudované v pražském Podolí ve dvacátých letech 20. století. František Fischer zde v roce 1921 zakoupil pozemek právě s cílem vybudovat ve svahu vlastní observatoř. Vilu pro něj navrhl a vybudoval smíchovský stavitel Bohumil Kolář, stavebně byla dokončena na podzim roku 1923.[1] „Nezvyklé zakončení vilové stavby vzbudilo mezi obecným lidem různé pověsti o účelu tohoto zařízení. Vyskytly se také konstruktivní obtíže, které bylo nutno řešiti, aby stavba vyhověla základním podmínkám dobré observatoře,“ napsal o stavbě astronomické věže Josef Klepešta.[8] Samotné pozorování v nové hvězdárně začalo na jaře roku 1924.

Kopule astronomické věže

Observatoř v jižním rohu vily byla od její obytné části stavebně oddělená. Tvořila ji pracovna Františka Fischera s knihovnou, temná komora a velká místnost pod kopulí, která měla sloužit jako astronomická obrazárna. Místnost protínal izolovaný železný pilíř pro dalekohled (o hmotnosti 800 kg) a jeho paralaktickou konstrukci (o hmotnosti převyšující 1,5 tuny), který procházel celou budovou až do základů. Se samotnou kopulí byla propojena schodištěm.[1][8]

Kopule[editovat | editovat zdroj]

Kopuli o průměru 4,8 metru zhotovil záměčnický závod z Vinohrad, který zkušenosti s její výrobou o tři roky později zužitkoval při stavbě východního křídla Štefánikovy hvězdárny na Petříně.[9] Železná konstrukce je zvenku pokrytá zinkovým plechem a z vnitřní strany obložená dřevem, jednostraně otvíratelná štěrbina je 1 metr široká a vrchol kopule přesahuje o 15 stupňů. Otevírala se kladkovým zařízením. Otáčení kopule umožňovalo pákové kolo a převody na ozubených věncích spojených s konstrukcí, pozorování umožňovaly pojízdné schody se sklapovacími stupni.[10]

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Hvězdárně dominoval refraktor z dílny mnichovské společnosti Reinfelder & Hertel o průměru objektivu 190 milimetrů a ohniskovou vzdáleností 3 000 milimetrů. „Deset okulárů umožňovalo 70 až 650násobné zvětšení. Hledač měl průměr objektivu 54 mm a 24násobné zvětšení.“[1] Tubus dalekohledu byl zhotovený z mahagonu a osazený mosaznými částmi. Podle Josefa Klepešty „je věc velmi pravděpodobná, že jde o stroj, jenž má již svou pověst v hvězdářských kruzích; jím byla konána dlouholetá pozorování na jednom z ostrůvků ve Středozemním moři“.[8]

Z jara r. 1924 byl dalekohled již v činnosti a jeho mohutná konstrukce vážící přes 11/2 tuny směle dovolovala, aby byla k němu připojena fotografická komora s objektivem fmy Zeiss — značka Triplet o průměru 140 mm, ohnisku 700 mm. V témže roce byly zakoupeny hodiny od fmy Strasser & Rhode Typ A spolu se sekundovými hodinami. Také byl opatřen pro hvězdárnu velký zvětšovací přístroj s kondensátorem 25 cm a dále přístroje projekční a reprodukční. V roce 1928 zhotovena byla pro fotografování zatmění a sledování pohybu Luny mezi hvězdami dlouhofokální komora s objektivem od fmy Steinheil & Söhne, v Mnichově zvláště k tomu účelu zhotoveným o průměru 100 mm a ohnisku 3 000 mm. V roce 1933 objednáno bylo u fmy H. N. Irving Teddington v Anglii parabolické zrcadlo velikosti 310/1550 mm a hliníkový tubus tohoto lze střídavě používati u dalekohledu s dlouhofokální komorou.

—Josef Klepešta, 20 let mezi přáteli astronomie (1937), strana 121

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Měsíční kráter, který Fischer navrhoval pojmenovat Šafařík

Hvězdárna vydala roku 1937 samonákladem příručku Lunární útvar Šafařík. František Fischer v ní podrobně popsal měsíční kráter Cyrillus B, který navrhl pojmenovat po českém astronomovi a chemiku 19. století Vojtěchu Šafaříkovi.[1] Součástí publikace byla i detailní mapa kráteru, kterou Fischer nakreslil v měřítku 1 : 1 000 000.[4][11] Popsaný kráter nakonec Mezinárodní astronomická unie v roce 1976 pojmenovala po arabském filosofovi Ibn Rušdovi.[12] Šafaříkovo jméno přiznala o šest let dříve jinému kráteru na odvrácené straně Měsíce.[13]

František Fischer přispíval články a fotografiemi pořízenými z hvězdárny v Podolí do časopisu Říše hvězd. S Josefem Klepeštou vytvořil také obrazový soubor Povrch Měsíce, který v roce 1955 vydalo Státní pedagogické nakladatelství jako učební pomůcku pro všeobecné a pedagogické školy v nákladu 3 300 výtisků.[14]

Zánik hvězdárny[editovat | editovat zdroj]

František Fischer zemřel 10. listopadu 1966, čtvrt roku po svých 80. narozeninách.[5] Říše hvězd v lednu následujícího roku uvedla, že se selenografii věnoval až do svých posledních dnů.[15] Úmrtím majitele činnost hvězdárny v Podolí skončila. Dalekohled, paralaktickou konstrukci a další přístroje rodina věnovala České astronomické společnosti, koncem šedesátých let 20. století jimi byla vybavena západní kopule ďáblické hvězdárny.[6]. V Ďáblicích skončila i část astronomické knihovny, nejcennější svazky však podle Štěpána Kováře pravděpodobně vyvezl do Německa a následně prodal Fischerův syn.[1] Zchátralá vila v ulici Na Zlatnici k roku 2019 slouží jako obytný dům, astronomická věž s kopulí se dochovala.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h KOVÁŘ, Štěpán. Hvězdárna Františka Fischera v Praze Podolí (1923). Kosmické rozhledy. 2002, roč. 40, čís. 2, s. 8-9. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. (česky) 
  2. KLEPEŠTA 1937, strana 121
  3. KLEPEŠTA, Josef. Výroční zpráva výboru České společnosti astronomické. In: Říše hvězd. 1934, roč. 15, čís. 10. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Zpráva jednatele, s. 190.
  4. a b Red. Publikace hvězdárny Praha-Podolí. F. Fischer: Lunární útvar Šafařík. Říše hvězd. 1937, roč. 18, čís. 5, s. 109. Dostupné online [cit. 2019-04-23]. 
  5. a b c d KRAUS, Ivo. FISCHER František 30.8.1886-10.11.1966. In: Biografický slovník českých zemí. [s.l.]: Historický ústav AV ČR Dostupné online.
  6. a b BARTOŠ, Petr. Historie hvězdáren [online]. Historická sekce ČAS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (česky) 
  7. KLEPEŠTA 1937, strany 116–118
  8. a b c KLEPEŠTA 1924, strana 2
  9. KADAVÝ, František. ČAS v době růstu a budování [online]. Sezimovo Ústí: Hvězdárna Františka Pešty, 2015 [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (česky) 
  10. KLEPEŠTA 1924, strana 4
  11. KLEPEŠTA 1937, strana 119
  12. Ibn-Rushd. Gazetteer of Planetary Nomenclature [online]. USGS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  13. Šafařík. Gazetteer of Planetary Nomenclature [online]. USGS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  14. Povrch měsíce : Učební pomůcka pro školy všeobec. vzdělávací a pedagogické / Josef Klepešta, František Fischer. In: [s.l.]: Národní knihovna Dostupné online.
  15. J. B. PhMr. František Fischer zemřel. Říše hvězd. 1967, roč. 48, čís. 1, s. 14. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLEPEŠTA, Josef. Nová soukromá hvězdárna v Praze. Říše hvězd. 1924, roč. 5, čís. 2, s. 1-4. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. (česky) 
  • KLEPEŠTA, Josef. Dvacet let mezi přáteli astronomie. Praha: [s.n.], 1937. 145 s. Dostupné online. 
  • KOVÁŘ, Štěpán. Hvězdárna Františka Fischera v Praze Podolí (1923). Kosmické rozhledy. 2002, roč. 40, čís. 2, s. 8-9. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Z historie České astronomické společnosti: 100 roků tradice v odhodlání a nadšení [online]. Česká astronomická společnost. Dostupné online. 
  • Archiv časopisu Říše hvězd, do kterého František Fischer přispíval články i fotografiemi pořízenými z hvězdárny.