Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Královská kolegiátní kapitula
sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Znak vyšehradské kapituly na jednom z kanovnických domů v ulici K rotundě na Vyšehradě. Dvojice zkřížených klíčů je symbolem sv. Petra, patrona kapituly.
Znak vyšehradské kapituly na jednom z kanovnických domů v ulici K rotundě na Vyšehradě. Dvojice zkřížených klíčů je symbolem sv. Petra, patrona kapituly.
Vznik 1070
Typ Církevní instituce
Souřadnice 50°3′52″ s. š., 14°25′5″ v. d.
Členové kanovníci kapituly
Oficiální web www.kkvys.cz

Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (někdy též zkráceně vyšehradská kapitula) je sbor kněží sloužících u baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Rezidence kanovníka Vyšehradské kapituly

Kapitula byla založena v roce 1070 českým knížetem Vratislavem II. (pozdějším prvním českým králem Vratislavem I.) v souvislosti s přenesením královského sídla z Pražského hradu na Vyšehrad, k němuž se kníže rozhodl v důsledku neshod se svým bratrem, pražským biskupem Jaromírem. Zřízení této kapituly, vyňaté z pravomoci pražského biskupa a podřízené přímo papeži (jednalo se tedy o tzv. exemptní kapitulu, tehdy byl papežem Alexandr II.), bylo jedním z kroků, kterým chtěl Vratislav II. omezit moc svého bratra. Kapitula za svou ochranu a uznání bezprostřední vrchnosti odváděla papežskému stolci dvanáct hřiven stříbra ročně. Probošta, hlavu kapituly, jmenoval panovník, děkana si volili ze svých členů sami kanovníci. Za Vratislava bylo kanovníků dvanáct, za Soběslava I. (knížetem 1125-1140) vzrostl jejich počet na sedmnáct, za Jana Lucemburského (králem 1310-1346) jich bylo už devatenáct. Nadání kapituly bylo z ekonomického hlediska porovnatelné s biskupstvím a svatovítskou kapitulou. Kromě chrámu dostala kapitula 66 vesnic (mezi nimi Braník, Butovice, Holyně, Jinonice, Nusle, Vinoř a někdě i právo výběru celních a mýtních poplatků.[1] Vyšehradská kapitula měla od svého založení až do roku 1420 mezi českými církevními institucemi mimořádné postavení – vedle své povinnosti konat slavnostní bohoslužby udržovala přímé styky s papežskou kurií a dalšími zahraničními institucemi. Význam kapituly od 12. století stoupal, probošt kapituly stál od roku 1226 v čele královské kanceláře a zastával vysokou úřednickou funkci královského kancléře. Její rozkvět však byl na počátku 15. století přerušen nastupujícím husitským hnutím. Období od druhé poloviny 15. století až do počátku 17. století bylo poznamenáno sporem s poddanským městem hory Vyšehrad, založeným kapitulou v roce 1476 v podhradí Vyšehradu. Když byla ve druhé polovině 17. století na Vyšehradě budována pevnost, musela se kapitula přesunout do podhradí, kde setrvala až do 18. století. Přímá podřízenost kapituly papeži byla zrušena v roce 1763.

K obnově působení kapituly na Vyšehradě došlo ve 2. polovině 19. století, a to zejména za proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha. V této době byly postaveny nové kapitulní rezidence, došlo k rozšíření a přeměně farního hřbitova na Vyšehradě v národní pohřebiště s hrobkou Slavínem. Především však byl v novogotickém stylu přestavěn kapitulní chrám, nynější bazilika sv. Petra a Pavla, který byl nově vysvěcen 29. června 1903.

V čele kapituly stojí probošt, který je společně s děkanem kapituly prelátem české země. Kapitulu vedle těchto dvou dignit tvoří až šest sídelních a šest nesídelních kanovníků.

Zakládací listina Vyšehradské kapituly
Pečeť vyšehradské kapituly z publikace Jan Florian Hammerschmid, 1700 [2]
Originální pečeť pražské Vyšehradské kapituly z roku ≈1490

Současní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Sídelní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Nesídelní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Emeritní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Seznam některých bývalých kapitulárů (probošti, děkani, kanovníci)[editovat | editovat zdroj]

Žijící bývalí kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BEDRNÍČEK, Pavel. Vyšehrad: tisíciletá sága. Praha : Volvox Globator, 2005. 176 s. ISBN 80-7207-548-9. S. 16.  
  2. Gloria Et Maiestats Sacro-Sanctae, Regiae, Exemptae, Et Nullius Diaecesis, Wissehradensis Ecclessiae . Exposita http://www.abebooks.com/book-search/title/gloria-et-maiestats-sacro-sanctae-regiae-exemptae-et-nullius-diaecesis-wissehradensis-ecclessiae-exposita/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUFFER, Vojtěch. Historie Wyssehradská, neb Wyprawowánj o hradu, o kapitole a městu Hory Wyssehradu u Prahy w králowstwj Českém. Praha : Antonín Renn, 1861. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]