Podolská vodárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na Podolskou vodárnu z jihovýchodní strany, z Podolské ulice

Podolská vodárna v Praze 4 je velké vodárenské zařízení nacházející se v hlavním městě Praze v městské části Podolí při pravém břehu řeky Vltavy naproti Veslařskému ostrovu mezi Vyšehradem a plaveckým stadionem v Podolí. Jedná se o technicky zajímavou a historicky i architektonicky cennou stavbu, která je památkově chráněna.

Stará Vinohradská vodárna[editovat | editovat zdroj]

Historie vzniku této vodárny úzce souvisí s prudkým rozvojem hlavního města a jeho průmyslu zejména v druhé polovině 19. století, kdy bylo v Praze zřízeno mnoho zcela nových vodárenských zařízení. V roce 1882 byla v Podolí zřízena původní vodárna, která nesla název Vinohradská vodárna, neboť byla určena pro zásobování vodou tehdy samostatného města Královské Vinohrady, později k nim přibyly i další okolní části jako byl Žižkov, Nusle (tehdy samostatná okresní města), Vršovice (městys) a Strašnice. Pro tyto účely vedlo z Podolí na Vinohrady zvláštní vodovodní potrubí až k vodárenskému zařízení v dnešní Korunní třídě. Po dalším rozšíření a technické modernizaci vodárny v roce 1885 bylo možno dodávat upravenou vltavskou vodu i na Smíchov a Malou Stranu na protějším břehu řeky, později byla zdejší voda přiváděna až do již k Praze připojeného Karlína.

V roce 1888 probíhala rekonstrukce starých pražských vodáren, zároveň s tím došlo ke zrušení veřejných městských kašen. V roce 1908 došlo k výstavbě nového pražského vodovodu, kdy voda byla do Prahy přiváděna z nových vodních zdrojů od Jizery u Káraného, kde se voda pocházející z Jizery filtruje přirozeným způsobem štěrkopískovými vrstvami místních studní. Tento jednotný pražský vodovod byl dokončen v roce 1913, což vedlo k tomu, že všechny staré městské vodárny mohly být definitivně zrušeny.

Zanikla i tato původní Vinohradská vodárna v Podolí. Teprve poté, co kapacita nových jizerských vodních zdrojů přestala stačit stále rostoucím potřebám, bylo rozhodnuto o výstavbě nové velkokapacitní vodárny v Podolí na místě staré Vinohradské vodárny.

Nová Podolská vodárna[editovat | editovat zdroj]

Vodárenský komplex od severozápadu, z Podolského nábřeží

Tato nová vodárna vznikla v druhé polovině 20. let 20. století podle projektu Antonína Engela. Kromě základní budovy určené pro filtraci vltavské vody byl nově vystavěn i zvláštní jímací objekt nacházející se na Veslařském ostrově. Součástí celého technologického celku byla také budova strojovny s čerpadly, administrativní budova určená pro zaměstnance a vlastní objekt filtrační stanice. Na tehdejší dobu se jednalo o velmi mohutnou stavbu velkého rozsahu i objemu.

Výkon této nové Podolské vodárny činil 35–40 tisíc kubických metrů vody za jeden den. Vltavská voda byla nejprve filtrována v několika hrubých filtrech a během této technologické operace byla také několikrát provzdušňována. Teprve potom přecházela na jemnější filtraci a dezinfekci, která byla prováděna chlórováním. Takto upravená pitná voda byla potrubím odváděna na Vinohrady, kde vznikly nové velké vodojemy v oblasti Flóry. Odtud pak byla dále rozváděna do dalších částí města.

Postupem doby, tak jak se město stále více rozrůstalo, přirozeně stoupala i spotřeba vody, což vedlo k průběžnému zvyšování kapacity vodárny, ať již jejím rozšířením nebo instalací nových technologií, případně rekonstrukcí a modernizací:

- poč. 30. let 20. století přibyla před původní filtrační stanici ještě chemická úpravna vody. Ta pracovala na principu čeření, což je technologický proces, při němž se nečistoty z vody vysrážejí a oddělí se z ní i některé usazeniny.

- ve 40. letech 20. století byly instalovány nové rychlofiltry.

- v letech 19561965 došlo k dostavbě další části vodárny podle původního návrhu Antonína Engela a Maxmiliána Koschina. Byla zde dobudována další technologická budova s druhou filtrační stanicí a zároveň s tím byla nově rekonstruována celá její starší část. Toto řešení plně zachovalo původní architektonický ráz původní stavby.

- v roce 1992 byla zahájena další generální rekonstrukce Podolské vodárny. Kromě vlastních oprav vodárenských budov zde došlo za nepřerušeného provozu k další modernizaci stávajícího technologického zařízení. Na prostranství před původní budovou byl vestavěn další nový objekt, který nyní slouží jakožto expozice Muzea pražského vodárenství, které se sem přestěhovalo v roce 1997 z původních prostor na Národní třídě.

Architektonické provedení[editovat | editovat zdroj]

Podolská vodárna

Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu, uprostřed jsou doplněny 45 metrů vysokou vodárenskou věží. Průčelí budovy zdobí tesané pískovcové sochy, ty představují alegorie pro řeku Vltavu a její významné přítoky.

Autoři soch[editovat | editovat zdroj]

  • Vydra – Josef Fojtík
  • Otava – Joza Novák
  • Blanice (Šumava) a Malše – Zdeněk Vodička
  • Berounka – Josef Fojtík
  • Vltava – Joza Novák
  • Sázava – Zdeněk Vodička
  • Blanice (Podblanicko) a Želivka – Josef Fojtík
  • Lužnice – Zdeněk Vodička
  • Nežárka – Zdeněk Vodička

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Podolská vodárna zevnitř

V nynějším pražském vodovodním a vodárenském systému Podolská vodárna slouží jakožto záložní vodní zdroj a pomocná úpravna vody. Zdejší vltavská voda se zde mísí s vodou pocházející z hlavních vodárenských zdrojů, především z Želivky a z Jizery od Káraného. Podolská vodárna dnes zásobuje ty části hlavního města Prahy, které nelze zásobovat z ostatních úpraven. Jedná se zejména Staré Město a Josefov. Mnoho podolské vody je přečerpáváno do vodojemů na Floře. Výkon Podolské vodárny je stále velmi významný zejména vzhledem k nutnosti celkové rekonstrukce pražských vodovodních a kanalizačních sítí. Současný jmenovitý výkon vodárny činí 500 l za sekundu (0,5 metru kubického za sekundu), lze jej však postupně zvýšit až na výkon 2200 litrů za sekundu (2,2 m³/s). Podolská vodárna je tak stále velmi významným záložním zdrojem vody například pro případ závažné provozní havárie hlavních vodárenských zdrojů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BĚLSKÝ, Jan. O nové vodárně pražské. Praha : vlastní náklad, 1875. Dostupné online. Rozpočet projektu, výstavby a činnosti vodárny na čištění vody z Vltavy v Podolí, výstavby vodojemu na Vinohradech i vlastního vodovodu pro Prahu a předměstí v poslední třetině 19. stol.. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°3′28″ s. š., 14°25′12″ v. d.