Vršovická vodárna (Michle)
| Vršovická vodárna | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Architekt | Jan Kotěra |
| Výstavba | Desetiletí od 1900 (1906–1907) |
| Stavitel | Bohumír Hollmann |
| Poloha | |
| Adresa | Michle, Praha 4,  Česko |
| Ulice | Hanusova |
| Souřadnice | 50°2′59″ s. š., 14°26′43″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40266/1-1341 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vršovická vodárna v Michli v Praze 4 je vodárenský komplex, který vybudovalo město Vršovice v letech 1906 až 1907 jako součást svého vodárenského systému. Součástí komplexu je věžový vodojem, podzemní vodojem, přečerpávací stanice a obytný dům. Všechny stavby navrhl významný český architekt Jan Kotěra. Lokalita Michle byla pro stavbu vybrána díky své nadmořské výšce, aby odtud mohla voda stékat samospádem dolů do Vršovic.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Nejvýraznější součástí komplexu je věžový vodojem, 42 metrů vysoká stavba z neomítnutých cihel s měděnou střechou. Patří mezi nejvýznamnější technické a architektonické památky počátku 20. století v Praze. Vlastní vodojem je plechový válec o průměru deset a výšce pět metrů, jeho celkový objem je 500 m3 a výška hladiny při maximálním naplnění byla 299 metrů nad mořem.[1] Dále k vodárně patří přečerpávací stanice, obytný dům a podzemní vodojem s dvěma komorami, každá má rozměry 13 x 13 metrů a celkový obsah 12.000 m3.[2][3] Od roku 1958 je celý areál nemovitou kulturní památkou.[4]
Stavba bývá označována jako vršovický či michelský vodojem, vodárenská věž či vodárna. Nachází se v horní Michli (dnes součást Prahy 4) na Zelené lišce v těsném sousedství někdejší Janečkovy zbrojovky (JAWA Nusle) a pozdější továrny pro výrobu motocyklů značky Jawa (po roce 1960 ČKD Polovodiče), poblíž ulic Hanusova a Pod vršovickou vodárnou III, nedaleko od hranice s Krčí a Nuslemi. V informační mapě hlavního města Prahy je věžový vodojem označen adresou Na schodech 125/4, ačkoliv ulice Na schodech je od něj asi půl kilometru vzdálena; sousedící obytný domek je uváděn s adresou Hanusova 365/5, domek přečerpávací strojovny vlastní adresu nemá.
Vodárenská věž po léta tvořila jednu z dominant pražské Pankráce a byla viditelná z mnoha vyvýšených míst v Praze. Dodnes je nepřehlédnutelná zejména při jízdě po blízké Chodovské radiále při jízdě směrem k dálnici D1 (po pravé straně).
Komplex vodojemu na Zelené lišce tvořil celek s tzv. vršovickou vodárnou v ulici Vltavanů č. p. 229 v Braníku, kde byly jímací studně na vodu. Voda z Braníka vedla výtlačným řadem do podzemního michelského vodojemu, odkud pak byla přečerpávána do věžového vodojemu.[5] Autorem technického řešení celého komplexu byl profesor Jan Vladimír Hráský.[6] Architektonickou úpravu všech budov vršovické vodárenské soustavy navrhl významný český architekt Jan Kotěra, který úspěšně kombinoval architektonické prvky moderny a geometrické secese. Fasády jsou provedeny z neomítnutých cihel, věžový vodojem má měděnou střechu.[7]
Podobnou stavbu o 10 metrů nižší (32 m) realizoval Jan Kotěra na počátku 20. století pro tehdejší okres Třeboň poblíž židovského hřbitova Na Kopečku v Třeboni, v současnosti slouží jako galerie.[8] Obě pozoruhodné stavby, vysoké 42m resp. 32 m (Třeboň), dosud stojí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Celý komplex byl dokončen v roce 1907 a zásoboval pitnou vodou území Vršovic, později i Braníka, Krče a Michle.[1] Ve dvacátých letech byly původní benzínové motory nahrazeny elektrickým pohonem.[3] K pražské vodovodní síti byla vršovická vodárna napojena až roku 1927. Jímací studně v Braníku ležely totiž v záplavové oblasti a po záplavách se voda z nich stávala závadnou. Vršovický vodovodní systém se tak stal pravděpodobně prvním vodovodním systémem v Československu, kde byla voda chlorována.[9]
Zatímco původní pražská, nuselská (s káranskou vodou) i vinohradská vodárna v Podolí byly zbořeny a nahrazeny dnešní podolskou vodárnou, branická část původní vršovické vodárny byla až do 60. let 20. století udržována jako rezervní zdroj pitné vody pro potřeby civilní obrany, od 70. let byla využívána jako sportovně-rekreační zařízení, později jako byty, sklady a dílny.
Až do roku 1975 sloužil vršovický věžový vodojem v Michli přívodu vody z Podolské vodárny v Podolí v Praze 4 do vodárenského komplexu na Vinohradech (v Praze 2, 3, 10) a do Vršovic v Praze 10.
V letech 2014 až 2022 byly postupně upravovány a opravovány jednotlivé objekty v areálu. Podařilo se opravit plášť podzemního a věžového vodojemu a schodiště věžového vodojemu. V další etapě došlo k opravě soklu a portálu věžového vodojemu, zrestaurovány byly vchodové dveře a kovové prvky.[10] Práce pokračovaly opravami interiéru podzemního vodojemu. Komplex vodojemu je v současné době (2025) v majetku Pražské vodohospodářské společnosti.[1]
Domek u vodojemu
Portál věžového vodojemu
Schodiště věžového vodojemu
Spodní část nádrže věžového vodojemu
Přečerpávací stanice
Strojovna přečerpávací stanice
Vchod do podzemního vodojemu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 Kotěrova vodárenská věž v Praze-Michli [online]. [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Vršovická vodárna v Braníku Archivováno 2. 10. 2012 na Wayback Machine., Stavbaweb.cz, 14. 6. 2011
- 1 2 Vršovická vodárna v Michli – Praha Neznámá [online]. 2014-04-22 [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ rekonstrukce_arealu_vrsovicke_vodarny_v. Památky [online]. [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ WWW.POTESIL.COM, Tomáš Potěšil /. PRAHA – VRŠOVICKÁ VODÁRNA V MICHLI [online]. [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Kotěrova vodárna: Jak si Vršovice postavily věž a s Vinohrady vzdorovaly staré Praze. Aktuálně.cz [online]. 2025-09-19 [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŠOVÁ, Michaela. S kamerou uvnitř Kotěrova vodárenského komplexu. Nic pro ty, kteří se bojí výšek. www.novinky.cz [online]. 2025-09-23 [cit. 2025-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Slavní čeští architekti ve službách vodáren. Radio Prague International [online]. 2021-08-24 [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Vršovická vodárna v Braníku vstala z mrtvých, Deník.cz, 28. 6. 2011
- ↑ Komentované prohlídky Vodárenské věže v Michli: Objevte skrytý klenot industriální architektury Jana Kotěry. ESTAV.cz [online]. [cit. 2025-09-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
- JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. S. 28 – 29.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vršovická vodárna na Wikimedia Commons - Společenstvo vodárenských věží: Praha - Michle. Ing. Robert Kořínek, Ph.D. a Mgr. Petra Kořínková. [cit. 2018-01-12]
- Cestování s iDnes.cz
- Hrady.cz
- Atlas Česka.cz